DMD č. 13 pro 13. 4. 2019. Téma: Pořád spolu

Prázdniny

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Náhrada za 13.4.

Drabble: 

Nová tmavomodrá konev na vodu s namalovanou bílou kopretinou stojí na dřevěné lavici pod oknem.
Lidka s culíky barvy myšího kožíšku přinesla z louky hrst opravdových kopretin. Zastrkala je do konve. Teď sedí na lavici a nohama v oranžových plátěných sandálech okopává kamínky v prachu.
„Před spaním si budu muset umýt nohy v lavoru. Achjo!“
Vzpomněla si na školu a na Pepíka. Stýská se jí po něm. Před prázdninami, na konci druhé třídy, jí pomohl odnést domů květináč s pokojovou květinou.
„Tak hezky koukal. Má mě taky rád?“
Vytáhne kopretinu, otrhává okvětní lístky.
„Má. Navždy spolu!“
„Lidko, nohy!“ volá máma.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Ponorková nemoc

Úvodní poznámka: 

Ty pěkný témata... ty mě jednou zabijou. :-D

Drabble: 

Bylo po večeři, což znamenalo, že… Kocour stiskl knoflík a místností se rozezněly Hammondovy varhany.
„Koukej ten zatracenej kravál vypnout nebo příště místo kapesníku použiju tvoje sako!“ vyštěkl podrážděně Lister.
„Sáhni na ně a vyškubu ti ty tvoje plesnivý dredy!“ vyprskl Kocour.
Kryton vypnul přehrávač.
„Co děláš, ty rezatá popelnice? Já už to Opičákovo krkání nemůžu poslouchat!“
„Tak abyste věděl, vy natvrdlý organoide, pravidelně se natírám antikorozivním lakem!“
„Jo, a potom to tu vždycky půl dne smrdí jak na benzínce!“
Lister si zoufale sevřel hlavu do dlaní. „Přísahám, že až odsud vylezem, tak to za tu karanténu Rimmerovi pořádně osolím.“

Obrázek uživatele Voldemort

Milý deníčku

Úvodní poznámka: 

bez nároku na bod

Drabble: 

Mudlovští šmejdi
Nižší bytosti
Smrt mudlům
Motáci neexistují
Odpad společnosti
Zavřít mudloláskaře

Čistá krev
Osm z osmi prarodičů
Nadvláda kouzelníků
Privilegovaná společnost
Dohodnuté sňatky
Informace bez politické korektnosti

Jsou slova, která patří k sobě. A jsou také slova, mezi nimiž zeje propast. Prostě nejdou dohromady. Jako když smícháte vodu a bláto, vznikne jen další bláto.
Takže je potřeba najít muže, muže s jasnou vizí a pevnou vůlí, který je od sebe oddělí. Pro toho pracovat by mi bylo ctí. Pro toho vykonám cokoli.

zápis v růžovém deníčku na klíček, na jehož přední straně je pohybující se kresba kotěte s mašlí

Obrázek uživatele L.P.Hans

Nevěsta

Fandom: 
Drabble: 

Ve vesnici ho varovali, aby se ke starému zámečku na kopci nepřibližoval. Ale jemu to nedalo. A nyní se před ním tyčil vstupní portál zříceniny. Snad najde nějakou neporušenou místnost, kdy by mohl přenocovat. V tom se mu zdálo, že něco zaslechl.
„Je tu někdo?“ zavolal.
Spatřil ženskou postavu, kterak mu kyne na druhé straně nádvoří. Následoval ji.
Kaple byla vyzdobená květinami, plná svátečních hostů. Před oltářem pak stála žena ve svatebních šatech. Udělal krok vpřed. Stoupnul do prázdna a kaple se rozplynula. Hlavou tvrdě narazil na kámen a poslední, co uviděl, byla hromada kostí.
„Spolu navěky…“ neslo se ruinami.

Obrázek uživatele Voldemort

Analýza sexuálního života Siriuse Blacka

Úvodní poznámka: 

Rowena a Sirius, oblíbená dvojka.

Drabble: 

Popíjeli rekreačně, neb je právě nic nepálilo. Tedy krom obvyklých radostí totalitního režimu.
„Chceš mi něco říct?“ Ve skutečnosti to nebyla otázka. Sirius se už dobrou půlhodinu nenapil. I slepý by poznal, že se schyluje ke svěřování.
„Jsem gay,“ řekl trpitelsky.
Zvedla obočí. „O tom pochybuju. Ve škole jsi spal s Remusem, ale nikdy jsi nevypadal nešťastně, že po tobě všechny jedou. Takže bych si troufla tvrdit, že budeš asi bi.“
Přihnula si ze sklenky, zatímco Sirius zíral.
„Asi jo. Ale... Remus?“ vypravil ze sebe nakonec.
„Vy jste spolu nespali?“
Zakroutil hlavou. „Ale byli jsme pořád spolu... Možná jsme měli.“

Závěrečná poznámka: 

Bi representation matters.

Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Velmi silná vazba

Úvodní poznámka: 

Atom vodíku se u nás na zemi vyskytuje především ve formě molekul H2 a osamocená elementární forma H je opravdu vzácná.

Drabble: 

Při výbuchu sopky se do vzduchu dostal velmi vzácný osamocený atom vodíku. Bylo mu hrozně smutno a toužil si najít nějakého kamaráda. V bouřlivých reakcích se potkal například s uhlíkem nebo kyslíkem, ale jejich vazba nebyla nikdy dost silná. Při každé další reakci byl odstrčen a zůstal chudák zase sám.

Atom vodíku si pomalu začínal myslet, že zůstane navždy opuštěný. Ale najednou v tom zmatku zahlédl atom, který mu byl nápadně podobný a něco ho k němu hrozně táhlo. Ano byl to druhý atom vodíku a přitáhla je k sobě nejsilnější kovalentní vazba typu sigma. Teď můžou zůstat pořád spolu!

Závěrečná poznámka: 

Žeprý se nejvíc toho elementárního vodíku nachází v sopečných plynech, tak proto takový začátek :D

Obrázek uživatele Tess

Změna je život

Drabble: 

Ostrov se nakonec zdál opuštěný. Výborně.
Badatel ho pečlivě obešel s detektorem. Ten ani nepípl.
Ideální pokusná oblast.
Pečlivě rozmístil lesklé kameny. Od jednoho dohlédl na druhý. Měl určitý pocit, že je to tak správně.
Něco mu to našeptávalo.
Obešel pokusnou oblast znovu s detektorem.
Stále ticho.
Ještě je moc brzy.
Spal dobře a v relativním pohodlí v provizorním přístřešku. Ale ráno...
Kam zmizel detektor?
Byl jeho věrným společníkem několik desetiletí. Kam ho jen položil? Jak bude zjišťovat...
Zarazil se.
Cítil určitou jinakost.
Přišla změna.
Detektor nebude potřeba. Vyvinul si v hlavě vlastní.
Toho se nezbaví.
Aspoň nebude sám.
Píp.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele nektor

Začátek dne

Fandom: 
Drabble: 

Zase je ráno, ptáčci zpívají za oknem a sluneční paprsky se prodírají skrze žaluzie. Sotva se trochu proberu, skoro ani neotevřu oči, a už po něm instiktivně sahám. Ani nevím proč, je to asi už ze zvyku. Dřív dokázal jednoduše přinést zábavu, potěšení nebo i pocit smyslu. Dnes už mne na něm čeká hlavně práce, povinnosti a připomínání co vše bych dělat měl. Před námi je celý den který strávíme spolu. Bude mne měřit na každém kroku, naslouchat každému mému slovu a třeba z toho i něco málo budu mít. Dobrý sluha, ale zlý pán. Ach jo, už zase zvoní...

Závěrečná poznámka: 

První pokus, psaný z něj, snad tam není moc překlepů/chyb.

Rebeka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Hetalie je moje srdcovka. S kamarádkou jsme si v rámci hraní RPG vytvořily celý fiktivní svět nejrůznějších postav národů a jejich osudů, se základem ze seriálu. A pořád nás to baví!

Postavy: Ludwig Beillschmidt (Německo)

Gilbert Beillschmidt (Prusko)

Rebeka (vymyšlený, právě zrozený národ Izraele)

Drabble: 

Procházel ztichlým pokojem. Přišel „uklidit“ po svých „kamarádech“, teď se však zarazil a odložil pušku. Pláč? Odhrnul peřinku a pak se židovská dívenka dotkla jeho rukavice. Ten jediný okamžik stačil, aby se Německo rozhodl.

Vydával ji za svou. Trávil s malou Rebekou čas, i když věděl, jaké svatokrádeže se dopustil. Děvčátko bylo právě zrozený a dosud bezejmenný národ.

Válka skončila. Gilbert s dívenkou se ukryl u přátel. Ludwiga čekal soud a dlouhé roky vězení.

Teď si hrála v jeho blízkosti. Dávno věděla, že je hrdý národ Izraele. Zestárne, až nastane pravý čas. „Budeme pořád spolu, viď, tati?“ Pevně ji objal.

Obrázek uživatele Owes

Pobertové

Drabble: 

Prožili jsme krásná, téměř bezstarostná léta plná radostného i zlomyslného smíchu. Léta žíznivého hltání vědomostí, testování hranic, prvních přešlapů a prvních vítězství. Říkalo se jim studentská.
Vystřídal je čas velkých plánů a taky velkých zklamání. Čas hledání a objevování sebe sama. Byl naplněný divokým smíchem i zalykavým pláčem. Čas nezralé dospělosti.
Po něm přišla dlouhá doba temna, která nás hrozila nenávratně rozdělit. Doba, v níž zazníval jen tenký, zoufalý pláč. Doba zodpovědné dospělosti.
Nakonec ale...

„Ostrodrápku, přestaň je už nudit tou historií!“ houkl z kuchyně Dvanácterák, zatímco Tichošlápek před domem parkoval motorku a Náměsíčník kontroloval stav knihovny.

...jsme pořád spolu.

Obrázek uživatele Champbacca

Spolek a zpoždění

Úvodní poznámka: 

(mezitím furt na lodi)

Drabble: 

Lady Thrúðr snášela dlouhý pobyt cizáků na palubě lodi docela dobře. Nechala je, ať si s manželem popovídají a občas jim dokonce přinesla čisté korbely. Vyloženě zaskřípalo to jen ve chvíli, kdy jí ten bělovlasý vběhl do koupelny a vymlouval se na nějaký orientační běh, ale naštěstí měla ještě štít a adekvátně toho využila.
Teď to však vypadalo, že veselí na palubě konečně utichá, a ona plna nadějí otevřela dveře, že to zkontroluje. Třeba už se rozhádali jako pohani a Edvin je poslal domů, napadlo ji škodolibě.
Jenže oni tam pořád byli, pořád spolu, jen zrovna mlčky zkoumali patentní pípu.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován.

Obrázek uživatele Rorico

Jsou tu, abychom my nemuseli

Fandom: 
Drabble: 

"Haló! Potřebujeme pomoct, hoří!"
"Haló, strašná bouračka, přijeďte!"
"Haló, je tu povodeň, zůstali jsme na střeše domu, zachraňte nás!"
Když jde o čas, jsem tu my. Když jde o život, vzpomenou si na nás.
My hasiči jsme tu tak nějak pořád. Uklidňuje vás vědět, že jsme, že se můžete spolehnout.
Že pro vás půjdeme do ohně. Že vás vytáhneme z rozsekanýho auta. Že pro vás poplaveme rozbouřenou řekou.
Když se s vámi setkáme, víte, že jste v bezpečí.
Při každém setkání s vámi je tam ale i někdo další. Někdo koho potkáváme my, abyste se s ním nepotkali vy.
Smrt.

Závěrečná poznámka: 

Jen mě tak napadlo, že je fajn si občas vzpomenout na lidi, díky kterým je svět bezpečnější, bez kterých by tu třeba už někdo z nás ani nebyl a připomenout si tyto opravdové hrdiny dnešní doby.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Don't Leave Me

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

I guess it should be 15+ (violence and stuff).

Drabble: 

We both know the pub so well. We used to go there all the time. Together. But tonight, you are going there to meet somebody else. Somebody who is supposed to replace me.
I'm going in. I will wait in the shadows, unseen.
You meet him and I watch you. You are talking. Then laughing. Then kissing.
I follow you to the toilet. I will make sure nobody will see us. Chloroform will do the rest.
One, two, three... I count the stitches as I'm making them. Legs, arms, heads. Together.
When you wake up, we'll be together always. Forever.

Obrázek uživatele Envy

Osud

Drabble: 

Jsou stále spolu. Spolu se krčí na startovním pol. Spolu čekají na šťastnou ruku osudu, co hodí, a co jim padne. Spolu postupují po hrací desce a míjejí ostatní co jsou jako oni. A když už to na jednoho z nich pade, a je vržen zpátky na začátek, nějak to spolu dobojují, a dostanou se do svého domečku.

A i tehdy když jimi nikdo nehýbe a neurčuje jejich směr pouhým rozmarem a náhodou, i tehdy jsou spolu. Zabalené v krabici společně s dalšími, bezpečně uschované, dokud nenastane čas kdy jsou znovu povolané.

No co už, takový je život hracích figurek.

Závěrečná poznámka: 

EDIT: Aneb když jste už tak unavení, že místo figurek napíšete kostky a necháte to být. Děkuji Aries a PeggyTail za upozornění :)

Porad spolu

Fandom: 
Drabble: 

Ti dva byli porad spolu.

Kdyz je vezli z porodnice, maminky se srazily ve dverich. Detsky plac se ozyval na stejnem patre. Za ruce se vodili do skolky a oba si hrali s autodrahou. Oba nemeli radi rybickovou pomazanku.

Spolu sedeli ve skole v prvni lavici. Spolecne chodili za skolu. Spolu si zapalili prvni cigaretu. Na prvni rande sli ve stejny den.

Nastoupili do jedne fabriky. A zenili se ve stejnem mesici.

Ve vecerni skole sedeli taky spolu. Oba je pak povysili.

Ani jeden nemel deti.

Spolu lezeli i v nemocnici.

Vedle sebe navzdy odpocivaji.

Porad spolu.

Slajs a Tucek.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Carmen

Urovnání priorit

Fandom: 
Drabble: 

"Víš," řekl Mrakoplaš chmurně s pohledem upřeným na zděšeně prchající dámu, "možná nemusíme být pořád spolu."
Zavazadlo se dotčeně zavrtělo.
"Řekli jsme 'v případě jasného ohrožení'. Tohle nebylo jasné ohrožení. Rozhodně ne moje. Běž se třeba... nechat ošmirglovat," dodal vztekle.
Zavazadlo znechuceně odcupitalo.

O patnáct minut později se Mrakoplaše pokusili přepadnout, oloupit a ohledně vraždy by se vidělo, jak znělo oficiální vyjádření.*
Ozvalo se zavrčení a několikeré hladové KLAP.
Zavazadlo se tvářilo obzvlášť nevinně, jako truhla, která vůbec nic nenaznačuje.

Mrakoplaš si povzdechl. Vypadalo to, že někdo bude muset přijít s velkou kyticí a balením opravdu luxusní leštěnky na dřevo.

Závěrečná poznámka: 

*) Tito konkrétní Mrakoplašovi staří dobří nepřátelé ze Stínova se považovali za umělce a silně dali na kouzlo okamžiku. Příliš plánovaný zločin neměl to správné je ne sais quoi.

Obrázek uživatele Ancient Coffee

V tiché kakofonii

Úvodní poznámka: 

Víte, já mám ráda všechny své postavy, ale někdy prostě nejsou všechny tak příjemné, jak by měly být...

Drabble: 

Chovala se příkladně, tak jak slíbila sestře, ale starého psa novým kouskům nenaučíš a spolknuté poznámky, postřehy a pečlivě zabalené urážky nezmizely. Alespoň ne zcela. I když měla v oblibě pana Sterna a její švagrová se dala označit za dobrou matku. Ďábel tkví v detailu.
„Jsem ráda, že jste si na mě našla čas,.“ Seděly v kavárně a topily se v tiché kakofonii otáčení novinových stránek a oklepávání lžiček o šálky.
„Na staré přátele mám čas vždy,“ usmála se hraběnka, zosobnění zdvořilosti.
„Dnes člověk neví. Vždyť jste pořád spolu – vy a paní Sternová.“
Zjevilo se ostří rozhovoru. Nic netrvá věčně.

Na penzi

Fandom: 
Drabble: 

Sir Samuel Elánius seskočil z koně a uvázal ho k dřevěnému plotu, aby se mohl napást čerstvé trávy. Nadechl se voňavého vzduchu a rozhlédl se po okolí. Bylo to... idylicky malebné. Samuel měl na rozdíl od svého otce venkov rád, jako dítě na matčině rodinném sídle zažil mnoho skvělých dní.
Nakonec vstoupil do domu, leknutím se mu skoro zastavilo srdce. Rychle se ale uklidnil, bylo to sice děsivá*, ale přátelská tvář. Ozvalo se klepání hůlky a Fred Tračník se objevil vedle svého starého přítele.
"Malý Samík!" zvolal Tračník potěšeně, "přijel ses podívat, jak se nám s Nobym daří na penzi?"

Závěrečná poznámka: 

* Pozn. autora: Někteří muži prý stárnou do krásy. Rozhodně to ale neplatí pro Nobyho Nóblhócha, který si v posledních letech musel navyknout vždy u sebe nosit potvrzení o příslušnosti k lidské rase, které mu oficiálně vystavil samotný Vetinari výměnou za to, že už nikdy nevstoupí do Oválné kanceláře.

Obrázek uživatele Keneu

co nám řeKL q.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

omlouvám se, bude se to asi hůř číst

Drabble: 

jsme tu natěsnaní všichni sPOLu. něktERá přátelství jsou dávná, některá vzniKLa až tady. občAS dojDE k nějakému eXCesu, SAmozřeJMě, ale většina KOntaktů je oBVyKLá.

jsou ovŠEm i tací, kteří součASné usPOřádání vnímají vyLOženě negativně. ti si zaLOžili řád PŮvodního POřádku. proniKLi až do naŠEho sTŘedu a odtud nám vládnou. Je JIch SEDm PLus dva velitelé, nebo POdle oRTodoxního POčítání TŘi a TŘi čistí a věrní.

já stojím na OKraJI naší sPOL-EČnosti. Mým nejbližším přítelem je w., ktERý SE ke MNě přimknul POté, co byl nucen OPustit svého exotického x.

žít na KLávESnici je zkrátka úPLně JIné. přESto jsme stále sPOLu.

Obrázek uživatele Finde

Ohýnek

Fandom: 
Drabble: 

Stalo se to na první výpravě.

První jel Armid se strážným po boku, následováni čarodějem Rokarem a Yvanem, průvod uzavírali dva strážní.

Takto jeli několik hodin, když dračí princ ucítil poklad. Jenže ten přilákal i ohnivého muže, který se nad ním uhnízdil.

„Běž!“ rozkázal čaroděj Yvanovi a ten slepě poslechl.
„Ne!“ zařval Armid ve snaze zastavit milého, ale stráž ho zadržela.
S hrůzou sledoval, jak Yvan vzplál. Pojednou se jeho sličná tvář proměnila v dřevo.
„Nevyváděj, byl to jen homunkulus na odvedení pozornosti,“ utrousil Rokar, než vrhl vodní kouzlo.

Po návratu si Armid vymohl, že zůstali s Yvanem pořád spolu.

Obrázek uživatele Tlegy

Stále spolu, stále venku.

Úvodní poznámka: 

9.6.2224 podvečer
Navazuji na http://sosaci.net/node/36531

Drabble: 

Vhum, sss, zavřely se dveře přetlakové komory, zacvakly zámky.
Za chvíli budeme vystupovat na plášť lodi. Spolu.

Sedíme v Pavoukovi a cítím lehkou příjemnou vůni heřmánku (z vlasů nebo z voňavky?) a je mi krásně.

Vrr, hmm, vrr, hmm, rozejde se Pavouk vpřed, mého ramene se dotkne její ruka a lehce jej sevře.

"Neboj, nic se nemůže stát."

"Krása, krása," hlesne Kristy, když se Pavouk vyhoupne na trup lodi. Všude kolem je tisíce hvězd, my jsme přilepeni jako bonbónek na trupu lodi a pomalu se suneme vpřed.

A co je nejlepší, ještě chvíli to potvrá.
A jsme stále spolu!

Skvělé!

Obrázek uživatele mamut

Pár

Fandom: 
Drabble: 

Když jste je potkali na ulici, napadlo vás něco o nerovném páru.
Setkali se náhodou, ve vlaku.
Mladá slečna průvodčí a tatínek s dvěma cácorkama.
Byli spolu v dobrém i zlém. Vychovali, k těm dvěma copatým, ještě dalších pět dětí.
Milovali se, hádali se, nemluvili spolu, drželi se za ruce.
Vždy ráno si dali políbení na rozloučenou a odpoledne po práci na přivítanou.
Těch sedmnáct let rozdílu bylo smazáno.
Jen kmotřička to popletla. Ženu si odvedla dřív.
Nikdo to nečekal a on už vůbec ne.
Den za dnem byl smutnější, až uschl jako podťatý strom.
Už jsou zase spolu, navždy.

Závěrečná poznámka: 

Mým rodičům.
Zanedlouho by maminka oslavila 75 let.
Nebylo jí dáno užít si vnoučata.

Dohoda

Fandom: 
Drabble: 

Pantomima mezi devítimetrovým drakem a ani ne dvoumetrovým mužem zní jako kopa legrace, ale Hopewell se nebavil. Na jednu stranu to bylo lepší než okamžité sežrání - na druhou stranu byly momenty, kdy muruk zlostně prskl či zatnul drápy do země, když jeho vzkaz nebyl pochopen a tehdy se kapitán nestyděl připustit strach.
A pak tu byl ten potměšilý výraz v drakových očích, který naháněl víc hrůzy, než jeho zuby a drápy.
Konečně Hopewell pochopil. Překvapeně zvedl pohled.
Přikývl.
Nenapadlo ho nesouhlasit. Nepřišlo mu na mysl odmítnout příslib svobody a bezpečí svých mužů.
Nezaváhal, ani když ho kolem pasu sevřely pařáty.

Obrázek uživatele kytka

Čtvrtá zima

Drabble: 

Z nízkého pahorku nad farmou pozoruje Nany širošírou bílou pláň. Je jí z toho prázdného prostoru kolem úzko. Má děsivý pocit, že bílá pustina pokračuje donekonečna, že pohltila celý svět, oni tu zůstali sami a ani o tom nevědí.

Nany se zachvěje. Měla by jít do tepla, ale ještě se k tomu nemůže přimět. Dělá se jí zle z pachu kouře, potu a zelí. Dělá se jí zle z toho, jak Jakub věčně popotahuje, jako kdyby neměl kapesník. Jak se škrábe za krkem. Jak si píská, když vůbec není důvod ke zpěvu.

A nejvíc se jí dělá zle ze sebe.

Obrázek uživatele Lejdynka

Jekyll a Hyde

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Ne, překvapivě to není o Jekyllovi a Hydeovi. I když...

Drabble: 

Pořád spolu, vždycky sama,
Jekyll, Hyde a jejich dáma.
Kráčí chodbou povzneseně,
klobouk s pérem nosí denně.

Zavěšená z každé strany,
její krása brousí hrany.
Pánové se vždycky klaní,
když se třpytí duše paní.

S Jekyllem smí až ven k bráně,
hledí skrz svým okem laně.
S Hydem ale jenom v kleci.
Ztrácejí se z hlavy věci...

Tihle vždycky po trojici
na trávníku sípající
poslední noc zase zhasnou,
když polámou mysl jasnou.

Tihle vždycky hlavně bojem
rozprostřou se předním vojem,
když se uvnitř porvou spolu,
když ji z žití srazí dolů.

Pořád spolu, vždycky sama,
Jekyll, Hyde a jejich dáma.

Závěrečná poznámka: 

Pokud to někdo nepoznal, tak fskutečnosti schizofrenie. Člověk je sám, ale vlastně - není.
Ostatně, on ten Pan Jekylle a mistr Hyde nebyli o ničem jiném.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Vyznání Tabitě

Úvodní poznámka: 

Co by to bylo za ročník DMD bez crossoveru mezi dvěma tradičními fandomy. Zdiradovo básnické střevo opět úřaduje.

Drabble: 

Život, ten probíhá,
nahoru a dolů,
proto ho, Tabito,
prožijme spolu.
Ač nejsem Tydlitát,
tydlitátuji rád,
když hudba souzní nám,
mám žízeň jako trám.
Tu žízeň po lásce,
tak mne už občerstvi,
má touha čistá je,
není to obžerství.
Být s Tebou napořád,
Tvé duši nablízku,
světem bych prochodil
nejednu tenisku.
Nechť duše souzní nám,
tak jako muzika,
flirty a nevěry,
to se mě netýká!
Na rukou budu Tě
v životě nositi,
proto už začínám
svaly si mastiti.
Neboj se, nezradím,
mám svou rodovou čest,
a o Tvé blaho chci
bojovat ostošest.
Tak prosím, uvěř mi, Tabito,
Tvůj Zdirad Zlámaljelito.

Obrázek uživatele Gary Stu

Výročí

Fandom: 
Drabble: 

„Tak jsme spolu století,“ usmál se Doktor.

Krabici postavil na stůl a zahrál veselou písničku na flétnu.

Tardis se najednou otřásla.

„Vyhladit!“

Doktor si povzdechl.

***

„Tak jsme spolu tři století,“ usmál se Doktor.

„Doktore!“ ozval se brigadýr Lethbridge-Stewart zvenku.

„Hned jsem zpátky, má drahá.“

***

„Tak jsme spolu 1500 let,“ usmála se Doktor. „Plus mínus pár století.“

Láskyplně pohladila centrální konzoli a z kabátu vyndala velkou krabici, kterou slavnostně otevřela.

„Tadá!“

Řídící místnost zaplnil nepříjemný zápach.

„Má Tardis“, oslovila Doktor prázdnou místnost. „Zdá se, že jsme tu oslavu odkládali příliš dlouho.“

Zavřela a odsunula krabici plnou plísně.

„Tak alespoň šálek čaje?“

Obrázek uživatele Ilian

Navždy spolu

Fandom: 
Drabble: 

Byly časy, kdy Sam Winchester doufal v normální život. Kdysi v něj dokonce nejen věřil, ale byla to pro něj samozřejmost. To ale skončilo ve chvíli, kdy ho jeho bratr Dean odnesl z hořícího domu. Své naděje na dlouhou dobu ztratil, ale znovu je nalezl, když začal studovat a nechal lovení za sebou. Potom, co potkal Jesse, byl přesvědčený, že by to mohlo fungovat. Mohli by mít normální život. Spolu. I tenhle sen se ale rozpadl v prach.

Teď už Sam neměl žádné naděje. Kousek od něj se rozsvítily dvě červené oči. Tady byl jen on a Lucifer. Navždy spolu.

Obrázek uživatele Ghormoon

Prodat motorku? Nikdy!

Fandom: 
Drabble: 

Je skoro půlnoc, houpem se v hamakách na pláži a řešíme, že nestíháme. Ať pohnem sebevíc, sotva to stihnem do Hanoje a ze severu neuvidíme vůbec nic. A to jsme chtěli stihnout Sa Pả, Ha Giang a Cát Bà. Kamarádka si píše s rodinou: "My mom just told me to sell the motorbike and go by bus if I'm running out of time. She has no clue, I can't sell the motorbike now, I already love it. She doesn't understand!" Po několika dalších pokusech naplánovat stihnutelnou trasu rezignujeme. Prostě tu už musíme zůstat navždy. Nebo aspoň prodloužit víza o měsíc.

Obrázek uživatele Akumakirei

Kámen mi šeptá

Fandom: 
Drabble: 

Předvídala špatně. Nezbořili ho.
Předvídal dobře. Pořád stál.
Když vykročila vpřed, třásly se jí ruce. Bylo to zpátky; šedý kouř, kamenný most, ocelově modrá voda. Podělaný klapot podpatků. Jen nohy přišly o deset let starší a poprvé na ně čekal další pár.
„Vidíš? Nezbořili,“ mávl rukou, jak kdyby se rozloučili včera.
„Štěstí blbců,“ smetla to, protože... musela.
„Vracím dle dohody.“
Pohled na zničený střevíc ji šokoval. „Máš ho...“
„Držel mě v lajně,“ prohlížel ji zkoumavě. Odhadoval. Vrásky kolem očí se mu prohloubily, ale už nevypadaly strhaně. Žádná beznaděj, jen... čas.
Věděla, že vidí totéž. A usmála se. „Vyhráli jsme oba.“

Závěrečná poznámka: 

(Téma by mělo být On + střevíc, který pořád nosil u sebe jako připomínku, snad může být.)

Nikdy by mě nenapadlo, že to ještě někdy vytáhnu, natož právě po deseti letech... Koho by zajímalo: Nebyl to romantický příběh o páru, jen o dvou smutných lidech, kteří se náhodou kdysi potkali, staré sázce a střevíci s utrženým podpatkem. Ta sázka zněla, že oba opustí nesmyslné toulání a přežívání, ke kterému nezávisle na sobě zbaběle utekli, a vrátí se k "opravdovému žití". A za deset let se (snad) znovu setkají, aby viděli... Tu botu po něm tenkrát hodila. Slíbil ji vrátit.

Věnováno jedné milé slečně, která mi dnes nevědomky mnoho připomněla a nešlo jinak. Takhle od toho aspoň neuteču já :) Taktéž věnováno nettie, dojalo mě, že byla ochotná najít si mě i tu... a všem těm lidem, co zůstali i dávno odešli.

Stránky

-A A +A