DMD č. 13 pro 13. 4. 2019. Téma: Pořád spolu

Nová tmavomodrá konev na vodu s namalovanou bílou kopretinou stojí na dřevěné lavici pod oknem.
Lidka s culíky barvy myšího kožíšku přinesla z louky hrst opravdových kopretin. Zastrkala je do konve. Teď sedí na lavici a nohama v oranžových plátěných sandálech okopává kamínky v prachu.
„Před spaním si budu muset umýt nohy v lavoru. Achjo!“
Vzpomněla si na školu a na Pepíka. Stýská se jí po něm. Před prázdninami, na konci druhé třídy, jí pomohl odnést domů květináč s pokojovou květinou.
„Tak hezky koukal. Má mě taky rád?“
Vytáhne kopretinu, otrhává okvětní lístky.
„Má. Navždy spolu!“
„Lidko, nohy!“ volá máma.

Mudlovští šmejdi
Nižší bytosti
Smrt mudlům
Motáci neexistují
Odpad společnosti
Zavřít mudloláskaře

Čistá krev
Osm z osmi prarodičů
Nadvláda kouzelníků
Privilegovaná společnost
Dohodnuté sňatky
Informace bez politické korektnosti

Jsou slova, která patří k sobě. A jsou také slova, mezi nimiž zeje propast. Prostě nejdou dohromady. Jako když smícháte vodu a bláto, vznikne jen další bláto.
Takže je potřeba najít muže, muže s jasnou vizí a pevnou vůlí, který je od sebe oddělí. Pro toho pracovat by mi bylo ctí. Pro toho vykonám cokoli.

zápis v růžovém deníčku na klíček, na jehož přední straně je pohybující se kresba kotěte s mašlí

Popíjeli rekreačně, neb je právě nic nepálilo. Tedy krom obvyklých radostí totalitního režimu.
„Chceš mi něco říct?“ Ve skutečnosti to nebyla otázka. Sirius se už dobrou půlhodinu nenapil. I slepý by poznal, že se schyluje ke svěřování.
„Jsem gay,“ řekl trpitelsky.
Zvedla obočí. „O tom pochybuju. Ve škole jsi spal s Remusem, ale nikdy jsi nevypadal nešťastně, že po tobě všechny jedou. Takže bych si troufla tvrdit, že budeš asi bi.“
Přihnula si ze sklenky, zatímco Sirius zíral.
„Asi jo. Ale... Remus?“ vypravil ze sebe nakonec.
„Vy jste spolu nespali?“
Zakroutil hlavou. „Ale byli jsme pořád spolu... Možná jsme měli.“

Ostrov se nakonec zdál opuštěný. Výborně.
Badatel ho pečlivě obešel s detektorem. Ten ani nepípl.
Ideální pokusná oblast.
Pečlivě rozmístil lesklé kameny. Od jednoho dohlédl na druhý. Měl určitý pocit, že je to tak správně.
Něco mu to našeptávalo.
Obešel pokusnou oblast znovu s detektorem.
Stále ticho.
Ještě je moc brzy.
Spal dobře a v relativním pohodlí v provizorním přístřešku. Ale ráno...
Kam zmizel detektor?
Byl jeho věrným společníkem několik desetiletí. Kam ho jen položil? Jak bude zjišťovat...
Zarazil se.
Cítil určitou jinakost.
Přišla změna.
Detektor nebude potřeba. Vyvinul si v hlavě vlastní.
Toho se nezbaví.
Aspoň nebude sám.
Píp.

Procházel ztichlým pokojem. Přišel „uklidit“ po svých „kamarádech“, teď se však zarazil a odložil pušku. Pláč? Odhrnul peřinku a pak se židovská dívenka dotkla jeho rukavice. Ten jediný okamžik stačil, aby se Německo rozhodl.

Vydával ji za svou. Trávil s malou Rebekou čas, i když věděl, jaké svatokrádeže se dopustil. Děvčátko bylo právě zrozený a dosud bezejmenný národ.

Válka skončila. Gilbert s dívenkou se ukryl u přátel. Ludwiga čekal soud a dlouhé roky vězení.

Teď si hrála v jeho blízkosti. Dávno věděla, že je hrdý národ Izraele. Zestárne, až nastane pravý čas. „Budeme pořád spolu, viď, tati?“ Pevně ji objal.

Lady Thrúðr snášela dlouhý pobyt cizáků na palubě lodi docela dobře. Nechala je, ať si s manželem popovídají a občas jim dokonce přinesla čisté korbely. Vyloženě zaskřípalo to jen ve chvíli, kdy jí ten bělovlasý vběhl do koupelny a vymlouval se na nějaký orientační běh, ale naštěstí měla ještě štít a adekvátně toho využila.
Teď to však vypadalo, že veselí na palubě konečně utichá, a ona plna nadějí otevřela dveře, že to zkontroluje. Třeba už se rozhádali jako pohani a Edvin je poslal domů, napadlo ji škodolibě.
Jenže oni tam pořád byli, pořád spolu, jen zrovna mlčky zkoumali patentní pípu.

We both know the pub so well. We used to go there all the time. Together. But tonight, you are going there to meet somebody else. Somebody who is supposed to replace me.
I'm going in. I will wait in the shadows, unseen.
You meet him and I watch you. You are talking. Then laughing. Then kissing.
I follow you to the toilet. I will make sure nobody will see us. Chloroform will do the rest.
One, two, three... I count the stitches as I'm making them. Legs, arms, heads. Together.
When you wake up, we'll be together always. Forever.

Ti dva byli porad spolu.

Kdyz je vezli z porodnice, maminky se srazily ve dverich. Detsky plac se ozyval na stejnem patre. Za ruce se vodili do skolky a oba si hrali s autodrahou. Oba nemeli radi rybickovou pomazanku.

Spolu sedeli ve skole v prvni lavici. Spolecne chodili za skolu. Spolu si zapalili prvni cigaretu. Na prvni rande sli ve stejny den.

Nastoupili do jedne fabriky. A zenili se ve stejnem mesici.

Ve vecerni skole sedeli taky spolu. Oba je pak povysili.

Ani jeden nemel deti.

Spolu lezeli i v nemocnici.

Vedle sebe navzdy odpocivaji.

Porad spolu.

Slajs a Tucek.

Chovala se příkladně, tak jak slíbila sestře, ale starého psa novým kouskům nenaučíš a spolknuté poznámky, postřehy a pečlivě zabalené urážky nezmizely. Alespoň ne zcela. I když měla v oblibě pana Sterna a její švagrová se dala označit za dobrou matku. Ďábel tkví v detailu.
„Jsem ráda, že jste si na mě našla čas,.“ Seděly v kavárně a topily se v tiché kakofonii otáčení novinových stránek a oklepávání lžiček o šálky.
„Na staré přátele mám čas vždy,“ usmála se hraběnka, zosobnění zdvořilosti.
„Dnes člověk neví. Vždyť jste pořád spolu – vy a paní Sternová.“
Zjevilo se ostří rozhovoru. Nic netrvá věčně.

jsme tu natěsnaní všichni sPOLu. něktERá přátelství jsou dávná, některá vzniKLa až tady. občAS dojDE k nějakému eXCesu, SAmozřeJMě, ale většina KOntaktů je oBVyKLá.

jsou ovŠEm i tací, kteří součASné usPOřádání vnímají vyLOženě negativně. ti si zaLOžili řád PŮvodního POřádku. proniKLi až do naŠEho sTŘedu a odtud nám vládnou. Je JIch SEDm PLus dva velitelé, nebo POdle oRTodoxního POčítání TŘi a TŘi čistí a věrní.

já stojím na OKraJI naší sPOL-EČnosti. Mým nejbližším přítelem je w., ktERý SE ke MNě přimknul POté, co byl nucen OPustit svého exotického x.

žít na KLávESnici je zkrátka úPLně JIné. přESto jsme stále sPOLu.

Vhum, sss, zavřely se dveře přetlakové komory, zacvakly zámky.
Za chvíli budeme vystupovat na plášť lodi. Spolu.

Sedíme v Pavoukovi a cítím lehkou příjemnou vůni heřmánku (z vlasů nebo z voňavky?) a je mi krásně.

Vrr, hmm, vrr, hmm, rozejde se Pavouk vpřed, mého ramene se dotkne její ruka a lehce jej sevře.

"Neboj, nic se nemůže stát."

"Krása, krása," hlesne Kristy, když se Pavouk vyhoupne na trup lodi. Všude kolem je tisíce hvězd, my jsme přilepeni jako bonbónek na trupu lodi a pomalu se suneme vpřed.

A co je nejlepší, ještě chvíli to potvrá.
A jsme stále spolu!

Skvělé!

Pantomima mezi devítimetrovým drakem a ani ne dvoumetrovým mužem zní jako kopa legrace, ale Hopewell se nebavil. Na jednu stranu to bylo lepší než okamžité sežrání - na druhou stranu byly momenty, kdy muruk zlostně prskl či zatnul drápy do země, když jeho vzkaz nebyl pochopen a tehdy se kapitán nestyděl připustit strach.
A pak tu byl ten potměšilý výraz v drakových očích, který naháněl víc hrůzy, než jeho zuby a drápy.
Konečně Hopewell pochopil. Překvapeně zvedl pohled.
Přikývl.
Nenapadlo ho nesouhlasit. Nepřišlo mu na mysl odmítnout příslib svobody a bezpečí svých mužů.
Nezaváhal, ani když ho kolem pasu sevřely pařáty.

Pořád spolu, vždycky sama,
Jekyll, Hyde a jejich dáma.
Kráčí chodbou povzneseně,
klobouk s pérem nosí denně.

Zavěšená z každé strany,
její krása brousí hrany.
Pánové se vždycky klaní,
když se třpytí duše paní.

S Jekyllem smí až ven k bráně,
hledí skrz svým okem laně.
S Hydem ale jenom v kleci.
Ztrácejí se z hlavy věci...

Tihle vždycky po trojici
na trávníku sípající
poslední noc zase zhasnou,
když polámou mysl jasnou.

Tihle vždycky hlavně bojem
rozprostřou se předním vojem,
když se uvnitř porvou spolu,
když ji z žití srazí dolů.

Pořád spolu, vždycky sama,
Jekyll, Hyde a jejich dáma.

„Tak jsme spolu století,“ usmál se Doktor.

Krabici postavil na stůl a zahrál veselou písničku na flétnu.

Tardis se najednou otřásla.

„Vyhladit!“

Doktor si povzdechl.

***

„Tak jsme spolu tři století,“ usmál se Doktor.

„Doktore!“ ozval se brigadýr Lethbridge-Stewart zvenku.

„Hned jsem zpátky, má drahá.“

***

„Tak jsme spolu 1500 let,“ usmála se Doktor. „Plus mínus pár století.“

Láskyplně pohladila centrální konzoli a z kabátu vyndala velkou krabici, kterou slavnostně otevřela.

„Tadá!“

Řídící místnost zaplnil nepříjemný zápach.

„Má Tardis“, oslovila Doktor prázdnou místnost. „Zdá se, že jsme tu oslavu odkládali příliš dlouho.“

Zavřela a odsunula krabici plnou plísně.

„Tak alespoň šálek čaje?“

Je skoro půlnoc, houpem se v hamakách na pláži a řešíme, že nestíháme. Ať pohnem sebevíc, sotva to stihnem do Hanoje a ze severu neuvidíme vůbec nic. A to jsme chtěli stihnout Sa Pả, Ha Giang a Cát Bà. Kamarádka si píše s rodinou: "My mom just told me to sell the motorbike and go by bus if I'm running out of time. She has no clue, I can't sell the motorbike now, I already love it. She doesn't understand!" Po několika dalších pokusech naplánovat stihnutelnou trasu rezignujeme. Prostě tu už musíme zůstat navždy. Nebo aspoň prodloužit víza o měsíc.