DMD č. 20. pro 20. 4. 2022. Téma: Nechat na holičkách

Jdu za ní do kanceláře a úplně nechápu. Vezme si kabát, do kapes zastrká peněženku a telefon, a pak se na mě podívá.
"Než odejdeme... Já vím, co si asi myslíte, Kopecký. Že jsem tvrdá, že jsem zapšklá, že vás nechám na holičkách, když o to půjde..."
Nadechnu se, ale zastaví mě její zvednutý prst.
"Všichni moji kolegové z nějakého důvodu neskončili dobře. To je fakt. Faktem taky je, že to nebylo proto, že bych je opustila, že bych se nesnažila jim pomoct. Nejsem jednoduchá, ale ráda si myslím, že jsem fér. Jen nikomu nevěřím. Ale vám... Bych jednou mohla."

„Strniště a hříva půjdou dolů,“ vražedně vraští obočí ředitelka, „a to teď hned!“
„Ale, Heleno,“ prohrábne si vlasy Vilém, „já do práce holicí strojek nenosím…“
„Zajdi si ke kadeřnicím,“ odfoukne si ofinu Horká-Hlavín, „poslední dveře vlevo na konci chodby!“
„My tu máme…?“
„Příležitostně!“

Jak beránek vedený na porážku poslušně putuje na určené místo.
„Á, další pán na holení!“ uvítají ho dvě zarostlé gorily u křesla s popruhy, „jak to bude, vašnosto?“
„Mám si to nechat zkrátit,“ mumlá zmatený Vilém.
„Dokud jsi mohl volit,“ vystoupí zpoza paravánu vysoká plavá vyšetřovatelka, „vybírals špatně! Teď už svůj osud i sestřih nech na nás!“

"Já bych to chtěl na blond, s duhovou patkou," řekl jsem u kadeřnice.
"Chlapče, na patku ti to udělám, ale barvit zatím nebudeme, mohlo by to poničit vlasy."
"Ale já to tak chci!"
"Tome, nechceš to radši nechat na holičkách?" zeptala se maminka.
"Tak jo. Udělejte mi účes podle vás, ale patku už nechci."
Holičky mi zkrátily vlasy a pak mi udělaly takový pěkný melír.
"Děkuji," odpověděl jsem.
Když mě viděly andulky, tak se zděsily: "To nás bude nosit a krmit?"
"Ještěže jsem nechal rozhodnutí na holičkách, mohl jsem mít duhový vlasy s patkou."
"No, ještěže tak," píply si andulky.

To jablko nemělo existovat.
Byli daleko od města, od opuštěných obchodů z dovozem, a místní ovoce bylo buď ještě to loňské, moučné a scvrklé, nebo kyselé a nezralé na umírajících stromech. Stejně ho zkoušel jíst, a zvracel z něj hůř než z radiace.
A přesto.
Ukousl si a podal ho zpátky Boomer. Zavrtěla hlavou. Měl by se s ní podělit, ale hlad byl hlasitější než pravidla. Snědl ho i s ohryzkem.
(Je to jen proto, abych si ho k sobě připoutala, namlouvala si Osmička. A aby nezemřel dřív, než splní svůj úkol. Nejde o to, že ho nechci vidět trpět.)

V místnosti nás bylo pět. Mistryně, žačka a tři přísně vyhlížející porotci. Žačka byla nervózní. Porotci se mě zeptali: "Opravdu souhlasíte s tím, aby vás ostříhala tato dáma?"
"Ano, proč se vůbec ptáte?"
"Minule to nedopadlo dobře."
Holičce se roztřepaly ruce.
"Minulost je za námi," nahodil jsem.
"I když vás to může stát život?"
Celá ztuhla.
"Normálně práci na mých vlasech nechávám na holičkách. Proč by to mělo být dnes jiné? Zcela důvěřuji této dámě, a pokud mě to má stát život, tak alespoň zemřu rukou krásné ženy."
*
"Neboj se," pošeptal jsem jí do ucha. "Snaží se tě jen znejistit."

„Pottere?“ zachraptěl a několikrát se zhluboka nadechl ve snaze zahnat zbytky hrůzy, kterou v něm vyvolala noční můra.

„Jste v pořádku, profesore?“ zeptal se Harry, hlas protknutý obavami.

Severus na něho chvíli nehnutě hleděl. Přemýšlel. Netušil, jak dlouho Potter seděl vedle jeho postele, ani jak dlouho se ho pokoušel probudit, ale věděl, že zvolání jeho jména přišlo právě včas.

„Děkuji, že jste mě probudil, nečekal bych to,“ zkonstatoval a nespouštěl z Harryho pohled.

„Nemohl bych vás v tom nechat, pane, nevypadalo to jako zrovna příjemný sen,“ zamumlal Harry tiše. Rozuměl profesorovu překvapení. Dřív by ho vážně asi nechal na holičkách.

"Tady to je! Hospoda Na Holičkách!" zvolal Jiří.
"Konečně oběd!" zajásal Adam. Všichni se vrhli dovnitř. Hospodský se nestačil divit, jak jeho zásoby na tři dny zmizely za odpoledne.
To máš ale hladové zákazníky, co? Možná bys jim měl povědět o místních pozoruhodnostech...
"Vy jste tady určitě noví! To byste si měli prohlédnout Čertohrad! Prý tam straší..."
"Vážně?" podivil se Adam.
"Prý nějaký rytíř s růžovou motyčkou!" lákal hostinský.
"To je můj bůh ze stroje!" vykřikl Adam. "Jak se tam dostaneme?"
"Je to necelá půlhodina pěšky," vysvětloval výčepní. "Tak na menší výlet. A zavazadla si můžete nechat tady, Na Holičkách."

Vedl čluny do hloubi pobřežního labyrintu se zdánlivou jistotou. S každým sáhem, kterým se vzdalovali dubovému trupu fregaty v něm vedle pýchy mládí rostly i obavy. Vědomí, že každé rozhodnutí padne na jeho hlavu. Že musí čluny bezpečně provést bludištěm ostrůvků. Že zůstal sám.

Druhého dne je cesta zavedla do úzkého průlivu. Klikatil se mezi výčnělkem pevniny a táhlým ostrovem. Obezřetně se vyhýbali kusům ledu unášeným proudem. Kolem nebylo nic. Jen kamení a sníh.
V ústí ledovcové říčky se rozhodli doplnit vodu, když jeden z mužů na stráži vykřikl.

***
Když Skřivánek doplul na místo setkání, čekalo ho jen mlčenlivé pobřeží.

HuaiSang se obával dalšího bloumání tak moc, že se večer nechal zamknout ve svých komnatách a instruoval správkyni, co má udělat, když ho ráno nenajde ve své kůži.

Nie ChengMin i HuaiSangova osobní stráž učinila potřebné kroky. Jediné, co HuaiSang nemohl ovlivnit, bylo případné Wei WuXianovo noční bloumání. Předpokládal však, že bude mít jinou noční zábavu, zvlášť když do jejich pokoje nechal umístit lahvičku s olejem.

Ráno se přistihl při bezduchém zírání z okna. Byl však dost při smyslech, aby mohl hosty vyprovodit z bran...

Rozloučili se.
Wei WuXian dal najevo svou starostlivost, ale nebyla dost velká, aby naléhal.
Odletěli.

S příchodem agresivního růstového viru to na okamžik vypadalo, že novými hrdinkami doby stanou se holičky: nechat to na nich ukázalo se ale planou nadějí; jako první pochopily, že s jednou uťatou hlavou saně vyrostou další dvě; jenže zřekni se pěti minut slávy, když věčnost přehlížen.
Zatím muži mlkli a ženy něměly.
Vousem zarůstala ústa, bobrem klíny.
Umlkne-li muž, ubude spousta zlých slov; uzavřeš-li ženu, vřeští jen chtíč; tanec na hrobech opojný.

Je-li něco ještě podivnější než touha po zániku, Thanatos, je to, dcero, pud sebezáchovy: tátové bez lžíce v ústech ani ránu, mámy si taky poradily.
A ty jsi.