Mo Dao Zu Shi / The Untamed

Pro Wei WuXiana bylo zvláštní sledovat HuaiSangovy životní etapy. Viděl pomstu Jin GuangYaovi. Cítil celou všezničující nenávist pramenící z hlubokého žalu. Cítil výčitky i bolest. A nakonec i prázdnotu...
Sledoval úpadek přítele od chrámu Guanyin a myslel si, že pochopil. Nie HuaiSang ztratil vše. Pomsta mu úlevu nepřinesla. Ani vyhnutí se tresu. Do budoucna neviděl nic... Nikdy nepřemýšlel co dál, až bude po všem. Teď bylo a jeho mysl utíkala do šťastnějších dní.

Wei WuXian procitl.
"Bratře Nie..." Přiložil dlaň na orosené čelo. "Souhlasils, s ukončením pronásledování, protože ses už odepsal..." Poznání příliš definitivní.
Ale to ti nemůžeme dovolit víš?

„Do toho, do toho, do toho!“ Pobízel Wei Wuxian z plných plic.

Ani vlastně přesně nevěděl koho. Na startu stáli všichni jeho oblíbení žáci, nemohl se rozhodnout fandit jen jedné sektě. To by nebylo fér.

Nic si nedělal z ostrých pohledů přihlížejících ani z vyčítavého výrazu svého bratra.

A co že se normálně na střeleckých soutěžích nekřičelo? On si to chtěl užít a také chtěl vyjádřit svou podporu všem zúčastněným.

Na řadu přešel A-Yuan. Mírně se poklonil publiku a natáhl luk.

„Do toho! Dobrou mušku!“ křičel Wei Wuxian znovu.

A potom to opakoval pro všechny své ostatní žáky. Neměl favority.

Wei Wuxian stál před trucujícím A-Yuanem a naoko se mračil: “A-Yuane, pokud nebudeš pořádně jíst všechno jídlo, nikdy z tebe nevyroste silný kultivátor jako je Bohatý Velký Bratr.“

A-Yuan začal trucovat ještě více. Dokonce na něj vyplázl jazyk a ostentativně se k němu otočil zády. To nestydaté batole!

Wei Wuxian byl v rozpacích, jestli se na něj má zlobit, že si neváží jídla, nebo se smát jeho dětskému vzteku.

“A-Yuane…“ začal znovu přísně.

A-Yuan se otočil se slzami na krajíčku. „Já chci být jako Bratr Xian. Ten ředkve nejí.“

„Jste oba pořád ve vývinu, tak jezte!“ nevydržela to Wen Qing.

Wei WuXian použil vcítění a stal se pouhým divákem...

Švihal šavlí v neladných úderech.
Měl ztuhlou ruku, zbraň neúměrně těžkou.
Zaútočil na rameno vyššího muže.
Jeho šavle mu div nevyrazila zbraň z ruky.
Sykl bolestí.
Zkusil to znovu.

"Předvídatelné!"

Sekl mu po boku. Natáhl se však příliš. Zavrávoral.

Muž s knírkem ho odkopl o několik metrů vzad.

Zalapal po dechu.

"Formy!" připomněl mu protivník velitelsky.

"Da-ge," zaúpěl v odpověď HuaiSangovým hlasem.

Nie MingJue k němu napochodoval, Baxii nad hlavou.

Přikrčil se...

MingJue se stáhl.
„Nie HuaiSangu, to chceš, aby tě tahle rána zasáhla do hlavy?! Pojď zpět sem!” zahromoval vztekle...

Lan XiChen nebyl připraven se ptát. Věděl, že nikdy nebude. I proto však musel!

"Proč jsi mě odstrčil?" vydechl s nádechem úzkosti. A-Yao se nemusel ptát o čem mluví. Ta chvíle se i jemu zakousla do duše.

"Nikdy jsem ti nechtěl ublížit," odvětil sklesle.

"Ale..."

"Zeptal jsem se, zda se mnou nechceš zemřít, ano... J-já chtěl... vědět jestli... Ti na mě stále záleží..." I když jsi mě bodl. I když jsi řekl, že mě už nebudeš milovat... Jakobys kdy předtím řekl, že to tak citíš... To mu ale zazlívat nemohl. Sám se mu nikdy nevyznal.

XiChen si povzdechl.
"A předtím..."

Wei WuXian strávil s Nie HuaiSangem celé odpoledne. Vyptávání však neodhalilo nic nového.
Dovedl svého přítele do hluboké meditace a použitím písně až ke spánku.
Rozhlédl se.

1) HuaiSangova sbírka vějířů, kterou po MingJuově smrti zjevně obnovil, se jevila neúplnou. Přesněji značně prořídlou...
2) Nedokončený obraz na stole obsahoval kaňku, jakoby nepozorný malíř převrhl kalamář před jeho dokončením.
3) Na zemi u komody se válely porcelánové střepy.

Pamatoval doby, kdy tyto zdi zdobila bohatá výzdoba. Dnes se ale ne. Zůstaly jen prázdné skořápky zašlé slávy jejich majitele.
Wei WuXianův pohled se vrátil zpět k pacientovi. Nejsou to jen ztráty paměti...

HuaiSang si povzdechl.
"Tušil jsem to," vydechl. "Procitám na místech a nepamatuji si, jak jsem tam došel. Ztrácím minuty, hodiny, dny...," koutky mu zacukaly, "je to tak v pořádku, půjdu za Da-ge..."

Wei WuXian něco takového nemohl akceptovat.
"Možná ano, možná že ne," poklepal si prstem o nos. "Proč jsi mi to neřekl, předtím?"

HuaiSang mu věnoval pichlavý pohled. "A proč bych měl?" V jediné otázce výčiky schopné pojmout celý svět. Všichni jste měli své životy. Všichni jste mě opustili...

Wei WuXian měl však silnou hroší kůži. "Můžu ti pomoct."

HuaiSang uhnul pohledem.

"Řekni mi, jak to všechno začalo?" naléhal.

Lan Jingyi seděl na posteli a snažil se vyrovnat s tím, co právě slyšel. Senior Wei a Hanguang-Jun budou mít svatbu.

Věděl to už několik týdnů. A měl se s tím už dávno vyrovnat. Bylo to jediné, o čem celý kultivační svět mluvil! Každý to věděl a každý znovu a znovu opakoval, jaká velká událost to bude.

Byli opravdu jako kolovrátky. Nic jiného už nikdo neřekl. Ani poslední úspěchy z nočních lovů nebyly tak žhavým tématem. Ani diskuzní konference. Jen svatba.

A všichni to museli Lan Jingyimu pořád připomínat. On a Lan Sizhui budou svědci! Nemohl na to přestat myslet.

Přesně jak Wei WuXianovi říkali, čas zvítězil.
"Můžeme ho probudit, když mu připomeneme, že je vůdcem sekty. Pokaždé je pro něj však návrat do reality složitější. Pokud to není nezbytně nutné, máme počkat..."

Wei WuXian: "Co se s tebou děje, HuaiSangu?"

"Nevím, o čem mluvíš, bratře Weii."

Wei WuXian: "Tvoji podřízení mi řekli, že býváš mimo. Léčitelé, že jsi na pokraji odchylky Čchi."

"Opravdu? To nemám tušení..."

Wei WuXian: "Tvé meridiány jsou poškozené."

"To bych neřekl. Skutečně nevím co tě trápí."

- "Myslel sis, že je ti zase 15! Mluvils se mnou, jako před válkou...!" Stále chceš tvrdit, že nic nevíš?!