Abstraktní

Podvědomí si rádo hraje. Spřádá nitky příběhů, které k nám promlouvají. Okamžik, o kterém jsme si jisti, že se stal, přestože tomu tak není. Vůně, kterou známe, ač jsme ji nikdy nepoužili.

Ne nadarmo spisovatelé zaznamenávají, že elfové léčí hudbou. Hudba je mocná čarodějka, dostane se pod kůži, dovede nás až k pramenům podvědomí. Jsou to melodie, co znějí v hlavě do zblbnutí. Skladba, která k člověku promlouvá a on ví, proč mu to říká, ač je zpočátku zmatený.

Díky hudbě objevujeme sami sebe. Léčí nemoci duše, odhaluje, co mělo zůstat skryto. Kdo ji umí využít, stává se mocným čarodějem.

Vídáš ji, jen si neuvědomíš, jak ji potřebuješ. Je to ta, která rozohněnému manažerovi šeptá do ucha, aby ho vybudila. Ta, která nechá opilci objednat další rundu, a on padne pod stůl v blaženosti.

Její jméno nikdo nezná. Říkává se, že si máčí ohnivě rudé vlasy v říčkách. Když se usměje, jsi ztracen, utopíš se v černých očích.

Zabloudil jsi. Na mýtině spatříš dívku, nádhernou zrzku. Leží na trávě, možná je zraněná. Skláníš se nad ní, procitá, líbá tě, v tobě se všechno bouří. Chceš ji. Zvedá se, utíká, ty za ní. Dostala tě „lesní žínka“. Slečna smyslná… Madam chtíč.