Queer as folk

Debbie instinktivně opřela ruku v bok a lehce našpulila rty. "No tak, hoši, to nemůžete myslet vážně," zkusila na ně úsměv a strčila jim pod nos konvici s kafem.
Emmett rezignovaně zapíchl vidličku do koblihy. "Debbie, zlato, asi to myslíš dobře, ale..."
"Žádné ale! Vzmužte se, u všech svatých, máte snad koule, nebo ne?... No nic, jdu obsluhovat lidi, co mají krásnější tváře."
Mike a Ted žmoulali své hrnky a neříkali nic. Brian se tvářil neurčitě.
"K čertu s tím, to zvládnem, my přece máme koule. Máme jich dohromady hnedle osm," povzbuzoval Mike.
"Sedm," hlesl Brian a konečně se rozbrečel.

Brian se otočil a odcházel od něj pryč. Jeho záda mu dávala najevo ležérní nezájem.
Justina to neodradilo. Doběhl ho a chytil ho za rukáv.
"Dej si odchod." Brian se vymanil z jeho sevření. Michael se na Justina omluvně usmál.
"Podívej se, jak se snaží. Dej mu šanci," řekl Brianovi.
"Viděl jsi, jak vypadá? Ještě mu teče mlíko po bradě." Brianův sebevědomý výraz se proměnil na pohrdavý.
Justin se začervenal. "Náhodou, nejsem taková sisinka. Zkušenosti mám," namítl. Samozřejmě, že trochu lhal.
Trochu hodně.
Když druhý den vystupoval z Brianova auta, zjistil, že neměl nejmenší tušení, po čem celý večer toužil.

Briana Kinneyho už nebavilo v pekle neustále mít nohy na něčích ramenou. Kdyby tušil, že za trest dostane přesně to, co nechce, nikdy by neošukal tolik tricků tak tvrdě. Chtělo to revoluci. Ale koho do ní zapojit?
Markýz de Sade se doslova zbláznil ze všeho toho mazlení od Hello Kitty.
Van Helsing byl nucen neustále koukat na Stmívání a Draculu mu nenechali ani jako obraz.
Vyschlá rašple Lady F. nepřicházela v úvahu. Ty její pohledy. Brr!
Nakonec zbýval poslední člen - Jack Harkness. Naprostý šílenec. Ten už nešukal roky, chudák.
Ano, Harkness bude ideální. Pokud se mu nepokusí dohodit vesmírnou slizku...

Babylonem znělo divoké tuc tuc a světla blikala. Na ploše se divoce tančilo, neidentifikovatelná těla se k sobě vinula. Nahé hrudníky se leskly potem a pevná pozadí se očividně rýsovala…
„Legíny? To není možný, jsem starej,“ povzdychl si Michael a mávl na barmana.
„A co mám říkat já, když si ještě pamatuju kožeňáky?“ Ben se raději otočil od placu úplně.
„Přežili jsme invazi vytahaných kalhot. Přežijeme i tohle… Pánové, na nás!“ usmál se Brian a pokynul ostatním.
Dřív než si stačili přiťuknout, přicupital k nim tetička Emmett. „Moje flitrový džegins jsou konečně zase v módě. Na to se napijeme, drahouškové!“

Bolelo to jako čert, ale Justin Brianovi rozuměl.
Byli v začarovaném kruhu, ze kterého potřebovali vyskočit.
Na nějaký čas. Ano, byl to jen čas. Oni dva se k sobě určitě vrátí…
On teď jen přehodí výhybku na vedlejší kolej. Na kolej umění.
Zjistí, jaké šance mu nabízí svět a uvidí.
Bude to nejspíš těžké, ale on ví, že lidé, kteří jsou nedílnou součástí vašeho života, dokonce i ti, které neskonale milujete, se mohou z vašeho života vytratit, to ale neznamená, že ta láska bude nějak umenšena. Naopak, může sílit a růst.
A je jen na vás, co s tím uděláte.

Justin se náhle nemohl nadechnout, před očima mžitky, nedostatek vzduchu.
Jako by na něj spadla neprodyšná deka a on se nemohl vyhrabat ven.
Lapal zoufale po dechu.
Věděl, že bezvědomí se blíží.
Všichni stáli, bezmocně zírali, nikdo nepomohl.
Jen Brian přesně věděl, co má dělat.
Ze svých džín vytáhl dýchátko a vpravil spásný lék do sevřeného hrdla.
Justin se hltavě nadechl. Emmett radostí zatleskal.
„Pitomče! Pil jsi něco, cos neznal?“ zjišťoval starostlivě Brian.
Michael šokovaně sledoval Brianovu záchrannou akci.
Ještě větší překvapení pro něj bylo, když Brian skoupil všechnu broskvovou vodku a nechal ji okamžitě vylít.
Žádná další alergická reakce!

Možná jsme s ním spali?“ Justin myslí na kluka, kterého našli mrtvého v popelnici.
„To by bylo žhavý!“ odpoví Brian, ale je mu to jedno.
Jenže Justin se začíná bát. Pochybovat o všech a o všem.
„Jako ten chlápek minulou noc. Neznali jsme ho, mohl nám ublížit…“
„To je přece součást toho napětí. Když jsi sem přišel, taky jsi o mně nic nevěděl…
Mohl jsem tě… uškrtit. Cokoliv.“
„Byl jsem si jistý, co se mnou chceš dělat.“
„Vidíš, jen na to myslíš a… Justine, nech to být!
Nepřátel se nelekej, na množství nehleď! Můžeš si s nimi užít spoustu zábavy!

Justin se svíjel touhou v Brianově náruči a nechal ho znovu a znovu prostupovat do svého zmítajícího se těla. Nevěděl, zda steny a vzdechy jsou jeho vlastní nebo jeho milence. Jejich milování se rozléhalo prostorem loftu. Nevnímali. Náhle však byt proťal zvuk mnohem nepříjemnější…
Když Justinovi došlo, co to bylo, první si pomyslel, že by se ty panty… ehm kolejnice posuvných dveří měly namazat, až pak se zděsil a zadusil svoje vzrušení a zděšení v polštáři.
Brian by se nejspíš neobtěžoval přestat...
„Hi, honey,“ zaznělo.
Ale tím, kdo narušil jejich soukromí, byla Justinova matka.
Teď už Justin blahořečil vrzajícím dveřím.

Doufal jsem, že bych u Briana mohl mít šanci. Vloudit se do jeho firmy a při každodenním kontaktu ho přesvědčit jak mu chybím. Chtěl jsem být ten nejrajcovnější, chtěl jsem ho zpět!
Šlo to poměrně dobře. Tedy až do té doby, než se můj umělecký duch a prořízlá pusa museli projevit před klientkou. V Brianovi bouchly saze a já věděl, že jsem to dokonale posral.
Jenže... prý mám mít koule?
Měl jsem je, udělal jsem přesně to, po čem jsem dlouho toužil.
Políbil ho.
Teď jdu do jeho kanceláře a nevím, jestli jeho raněná hrdost zažila dostatečnou oblevu. Jestli odpustí…