DMD č. 26. pro 26. 4. 2022. Téma: Kolovrátek

Ještě před pár dny jsem si užívala kvetoucích trnek, které voní nejkrásněji na světě. Vystřídaly je nádherné sakury, od nichž brzy přeberou štafetu kaštany. Po nich přijde doba hřejivých slunečních paprsků, dlouhých podvečerů venku, pak období jahod, třešní, rajčat, letních táborů. A pak babího léta. Barevných stromů a pošmourných mlžných rán. Večerů u teplého kakaa. Doba prvního sněhu, svátečního adventu, Vánoc a přelomu roku. Mrazivých nocí plných sněhových vloček. Prvního probouzení přírody, sněženek a zlatého deště. Velikonoc. Rozkvetlých trnek a sakur…
Prchavou krásu růžových květů brzy odnese čas. S každou další otočkou se mi loučí méně snadno. Ale rozkvetou znovu.

„Ocosingo, Ocosingo! Jen sedmdesát pesos! Nejrychlejší doprava! Ocosingo, Ocosingo!“
„Salto de Agua…“
„Ocosingo, Ocosingo! Za okamžik vyjíždíme! Ocosingo, Ocosingo!“
„Río Chancalá…“
„Ocosingo, Ocosingo! Poslední volná místa! Ocosingo, Ocosingo!“
„Tumbalá…“
„Ocosingo, Ocosingo! Neváhejte a nastupujte! Ocosingo, Ocosingo!“

Sirius fascinovaně sledoval ruch na parkovišti, odkud odjížděla colectivos do širokého okolí. Pochopil, že jízdní řády neexistují a jede se prostě tehdy, když je dodávka plná. Každý řidič se snažil, ale jeden suverénně vyčníval.

Než dojedl snídani a zjistil, jak se dostane k nedalekým mayským pyramidám, slyšel Ocosingo tolikrát, že na ten název asi do smrti nezapomene. Dokonce uvažoval, jestli se tam nezajet podívat…

„Kam pojedeme teď, když je Ciri v bezpečí a Yennefer se vrátila do Vengerbergu?“
„Nevím, poohlédnu se nejspíš po nějakých zakázkách ve Velenu, tam je vždycky dost práce.“
„Hm, zase na sever. Tam to nemám rád. Samé mokřiny a hluboké lesy, jednomu ani nestíhá uschnout promoklé oblečení.“
„Hm.“
„Co kdybychom jeli na jih? Nemyslím do Toussaintu, však víš, od jisté doby...“
„Ano, vím.“
„Ale třeba do Nazairu. Je tam teplo, moře, jistě se tam i nějaká ta příšera k setnutí najde...“
„Hm.“
„Dneska nejsi příliš výřečný, Geralte.“
„Zato ty meleš jako obvykle, Marigolde.“
„Tak co myslíš? Nazair?“
„Jen jestli zmlkneš.“

"Neny dydy," zahlásíš v šest a ve mně se poprvé rozezní varovné zvonky. Po desetiminutové dobrodružné akci, kdy celá rodina hledá alespoň jeden z tvých osmi dudlíků, konečně jeden nacházíme v kapse bundičky. To už mi frustrovaně visíš na noze a opakuješ "mami nisit, mami nisit," dokud tvých dvanáct kilo čisté lásky nezvednu a neponosím. Pak už se samozřejmě neodlepíš, začneš mi škrábat pihu a vyžadovat "míko hají míko Ofika ky jo?"
A já vím, že je teprve půl sedmé a že v tomhle módu musíme přežít ještě minimálně dvě hodiny, protože ať dělám co dělám, stejně usneš před devátou.

Trins se vynořil z rozsáhlé konstrukce s rukama od oleje, šroubovákem za uchem, na tváři vítězný úsměv.
"Hotovo!"
Bennar se na to nadělení díval stále pochybovačně.
"Jsi si naprosto jistý, že to bude fungovat?"
"Naprosto. Vychytal jsem poslední mouchy. Ale bude to potřebovat někoho navíc. Kvůli šlapání na pedál."
"No a taky budeme potřebovat zázrak, aby nás za tohle Gwen nezabila."
"Neboj se, všechny věci se dají dát zase dohromady," řekl Trins a strkal Bennara ke stoličce.
"Teda až na ten kolovrat," přiznal, sotva Bennar začal šlapat na pedál a kola se rozvrčela, pásy rozeběhly a vrtule roztočily.
"Ten nezachráníme."

"Zdrávas Maria, milosti plná..." Kuličky růžence proklouzávají prsty. Zachovávám decorum, ale mysl se ušklíbá.
Jeden za druhým. Mumláš, jedeš, modlitba za modlitbou, furt to samé, dnes a denně, kolovrátek jede. Kolikrát vyskočilo ono zdrávas z tvých úst? Co je na tom zbožného, jak vychází ta modlitba z tvého srdce, když slova skoro nedělíš, když věčně opakuješ jedno a totéž, beze špetky inovace, vyčpěle? Pomýšlím si moderně, pojídajíc po dvou tisícé sto osmdesáté čtvrté ve svém životě stejný chleba s žervé, sýrem a šunkou, zatímco za mými zády vychází slunce, úplně stejně jako sedm tisíckrát osm set třicet pětkrát před tím.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či zasa za tým počítačom nesedíš..
- Starý môj, neveril by si, aké to je užitočné. Tam môžeš predať, čo sa ti zachce a tí krepí Američania za to platia, že ani neuveríš. Teraz som kolovrátok predal za tristo eur.
- Pištík môj, a kde si zohnal kolovrátok?
- Od predsedu. S hromadou ďalšieho haraburdia mi to nechal, nech si to odnesiem.
- Tak mu hlavne o tom predávaní na internete nehovor.
- Neboj sa, nepoviem. Ale aby sa nepovedalo, tak ho aspoň na slivovicu pozveme.

"Takže začneme?"
"Jo, určitě. Akorát ještě jenom s tím Filipem. Prostě už mě fakt vytáčí, jak se chová, a štve to i všechny ostatní, jakože každej jsme nějakej a chápeme, že Filip to nemá lehký, ale prostě tohleto už docela přehání a začíná to bejt břemeno pro ostatní."
"Rozumím. Ale-"
"Jasně, jasně. Ale víš, ona Lenka je taky trochu kráva, jak to s tím Ondřejem udělali. Ale prostě, nevím, Honza s Marií taky nejsou úplně tó... ale je to Filip, kterej furt něco, chápeš."
"Jasně. Ale už bysme fakt měli začít to drabble."
"Já vím, promiň. Kolik že máme slov?"

V podniku Kolovrátek je dnes živo.

U baru sedí Vodník a leje do sebe jednoho panáka Žabsinthu za druhým. Jeho specialitou jsou vodní hrátky. V neoprenu.
V křesle opodál posedává Polednice, módně postříbřené vlasy se jí kroutí pod černou kápí. Škrtí bleskurychle, a vzrušení má přesně vypočítané.
Macecha vás sváže do kozelce, až to vypadá, že nemáte ruce ani nohy, a pak vás nechá skučet a prosit.
A Záviš - to je jen s příplatkem a před 22. hodinou je to zcela nevhodné popisovat. Součástí je speciální akupunktura.

A proč zrovna Kolovrátek?

Protože takhle si alespoň každý dobře zapamatuje safe word.

Krčí se schoulený na lehátku Doktora Mutagéna.
Nožičky polámaný, tělíčko pochroumaný, celý se třese.
"Já vám to říkám pořád, kluci pitomý. Jak na kolovrátku to tady točím pořád dokola a vy ne a ne pochopit!" zlobí se Doktor Mutagén.
"Nejprve vyrazí Alfa. A co? Rozbije se o blbej herpes, který se mu ještě posmívá." mudruje dál.
"Delta se taky kasala a co? Našli ji alergii na Paracetamol." vede dál svou řeč.
"Omikron - před měsícem! A ona? Zánět středního ucha! Ucha!" brunátní doktor.
"A teď ty. Prý lepší, Omikron EX. Há! Hnisavá angína tě předběhla. Chápeš?
Ta ženská je zakázaná adresa!"