DMD č. 26. pro 26. 4. 2022. Téma: Kolovrátek

„Nemohu uvěřit, že se Edmund chystá oženit s nějakou Kate, místo aby se soužil, že si nemůže vzít mě!“ rozčilovala se královna a přecházela po komnatě sem a tam.
„Takoví už jsou muži, drahoušku,“ řekla Nursey aniž vzhlédla od svého kolovrátku. „Proto se tvá moudrá matka nezlobila, když se tvůj otec oženil s Jane Seymourovou.“
„Spíš proto, že jí nechal useknout hlavu,“ ušklíbla se královna.
„Ach ano,“ zarazila se chůva a na chvíli to vypadalo, že se místo kola kolovratu teď roztočila kolečka v její hlavě. „A ani to mu nevyčítala. Učiněná světice,“ zamumlala nakonec a znovu šlápla do pedálu.

Leželi spolu na dece v ovocném sadu.
„Myslíš, že mě přijmou?“
Ginny byla přitulená k jeho boku.
„Já tě přijímám.“
Hleděli na obláčky připomínající cukrovou vatu.
„Jsem z jiného těsta než vy.“
Ginny se usmála.
„Proto tě miluju.“
Poslouchali bzučení včel.
„Mám na sobě spoustu rodových zatížení.“
Ginny pohladila prsten s hadem na své ruce.
„Jasně, tvoje matka byla travička. A co? Já mám zase po tátovi plochý nohy.“
Blaise jí jemně nadzvedl bradu a významně se na ni podíval.
„Tobě nevadí představa, že nemáme děti?“
„Jseš jako kolovrátek, sklapni už. Máš snad dojem, že bude mít táta málo vnoučat?“

"Angel, what the hell are you doing?"
Aziraphale gave him a reproving look.
"As you can see," he said, "I'm spinning a golden thread."
"I didn't know Rumpelstiltskin was an angel," Crowley scoffed.
"I always wanted to learn," Aziraphale admitted. "And now, I have some time to do so."
"Well, at least we can sell it," Crowley shrugged. "Let me see."
Aziraphale couldn't stop him in time. Crowley quickly dropped the thread when a strong electric shock went through his body.
"I'm sorry, I-"
"It's not actually so bad," Crowley interrupted him. "You should bring it later to the bedroom."

Jako loukotě kolovrátku se v hlavě točí poloviny nápadů, ani jeden není dost, teda byl by, kdybych na to vyložil energii, co nemám. Hans a Francouzi, rozhovor vyslechnutý v MHD, kterou už dva roky nejezdím, dokonce jsem dneska narazil úplnou náhodou na zmínku, že se kolovrat říká symbolu čehosi slovansky novopohanského. Google image search je toho plný. No a jasně že se najde spousta nácků a podobných živlů, co si tenhle symbol zaberou pro sebe. Ale což. Pryč od politiky, zpátky k marnosti. Zavírám oči, a akutně si uvědomuju, že jediná hudba, co slyším, je šum krve v mých uších.

„Kolik za ten kolovrátek?“ zaskřípalo odněkud z úrovně jeho pasu. Vychování mu zabránilo poděšeně uskočit.
„Dobré poledne,“ pozdravil místo toho. „To jste si špatně vyložila. Já tu nic neprodávám. Toto je výstava tajemných předmětů, památek na skutečné lidské osudy opředené kouzly a čárami!“
Stařenou duch chvíle ani v nejmenším nepohnul. „A ten kolovrat k tomu patří? Já jen že se z něj odlupuje nějaké svinstvo...“
Karel Jaromír zrudnul. „Je to pravý zlatý kolovrat! Svým zpěvem odhalil strašlivou dcerovraždu!“
„Mno...“ mlaskla babka a pochybovačně veteš obešla. „Jestli by nebylo lepší o tom napsat nějakou tu baladu. Slyšela jsem, že balady frčí!“

Hokejový zápas mezi krtonožkami a cvrčky skončil jasným vítězstvím cvrččího týmu. Značný podíl na tomto výsledku měli i jejich fanoušci, kteří svým neustálým řevem rozptylovali krtonožčí hokejisty.

„Kdo neskáče, není cvrček! Hop, hop, hop!“ křičeli a přeskakovali z jednoho sedadla na druhé. Poté přešli na skandování veršovaného hesla: „Cvrčci, cvrčci, nejsou žádní skrčci!“
Ze všeho nejhorší však bylo jejich neustálé, sborové cvrčení, které bylo navíc značně falešné, protože se cvrččí fanoušci před zápasem posilnili nápojem ze zkvašených banánů.

Pořadatelé slíbili, že příště už podobné řádění diváků nedopustí. Zvažují prý, že zaměstnají několik chameleoních vyhazovačů. Z těch totiž cvrčci mají respekt.

“ - no a jak pak povídám, ale pane, to jste si vybral špatný povolání teda, a víte, co on na to? No -“
“Prosím tě?”
“No?”
“Nemůžeš sklapnout?”
“Um. Jo, jasně, promiň.”

-

“ - ale když se podíváš na ten lomený oblouk v oknech, vidíš, že je to jasná gotika, ne? No a to znamená -“
“Proboha, jsi ty někdy zticha? Je mi ukradený, jestli to je gotika nebo baroko nebo - nebo - cokoliv!”

-

“Nikdy mě lyžování moc nebavilo, upřímně. Raději jezdím na hory když - promiň, já tě musím strašně nudit. Už budu zticha.”
“Ne, ne!”
“Ne?”
“Zajímá mě to - ty mě zajímáš. Mluv dál, prosím.”

"You are lost in thought, Elijah."

Lije flinched. How long had he been sitting there, staring at the vehicle's darkened window? "Just thinking about the case, Daneel."

A big, fat lie. He'd been trying to imagine what was below them; the myriad little wheels of the car - if you could call this contraption a car - spinning and spinning over the perfect surface of the open road. Open. Lije shuddered.

"Would you like me to tell you about it," Daneel asked.

"Yes," Lije said, too quickly, swallowing.

And so Daneel spoke and spoke, his soft, familiar voice soothing like fresh AC.

Nicky vrazil do bytu značně rozhorlen.
„Co se stalo?," zajímal se Andy.
„Ty kurvy mě nenechaj volit! Prý jsem nezaplatil nějaký daně! Já, který nemám ani na jídlo a šaty jim mám platit daně?"
„Zkusil si jim to říct?" zeptala se Sabine, která byla zrovna na návštěvě.
„Jo, ale neposlouchali mě," odsekl podrážděně Nicky.
„Co za argumenty jsi jim předložil?" zeptala se Sabine.
„Poslal jsem je zmrdy do prdele kam patří," odvětil Nicky.
„V tomto případě funguje dokola opakovaný požadavek. S nadávkami se přes úředního šimla nedostaneš," vysvělovala mu trpělivě psycholožka Sabine.
Nicky si jen odfrkl a myslel si své.

Velmi záhy zjistila, že se jejich otázky stále opakují.
Musím to vypít? (Musíš.) Nešlo by...? (Nešlo.) Víte jistě... (Zlověstné ticho.)
Myslela jsem... (Nemyslela.) Ale já chtěl... (Ale nepotřebuješ.)
Lidská mysl byla kolovrátek a příze jejich mysli se zadrhávala pořád na stejných uzlících, které si přičinlivě neustále pletli sami.
Vytrvale trpěli pocitem, že magická pomoc vyžaduje speciální efekty.
Nestačilo by, že odvar postavil na nohy chromou babičku, pozdější zakladatelku lancreského maratonu, kdyby podivně nebublal a vy byste nenaznačovali něco jako "může obsahovat stopy žab".
Jako kdekoli jinde, i v Lancre lidi byli trochu... nemožní. Ale byli její.
A Bábi byla jejich.