DMD č. 29. pro 29. 4. 2022. Téma: Ve vývinu

Maso na talíři bylo šedé. Tak šedé, že to nemohla být jen náhoda. Jeden z váhavých strávníků si dovolil vznést na toto téma dotaz.
„Samozřejmě, že je šedé,“ odvětila rozmrzele pratetička. „Je z hrabáka.“
Z neochoty jíst se stal boj o přežití.
„Rone, dej si, jsi tady nejvíc ve vývinu,“ zakřenil se Fred.
„Jasně, Roníku, do toho!“ povzbuzoval George.
„To, že jsem ve vývinu, neznamená, že sežeru všechno,“ ohradil se Ron a okamžitě zalitoval. Výchovný pohlavek přišel (k překvapení všech) od pana Weasleyho.
Murielina drsná nátura na okamžik zakolísala. „Ron si dá aspoň kaši, viď?“
Šedé maso dostalo zelenou kamarádku.

S dětmi je občas pořízení, i když nejsou vlastní.
„Teto? Koupíš mi nanuka?“
„Máma řekla, že až po obědě.“
„Ale já sním nanuka i oběd, fakt, jsem ve vývinu.“
„Já ti věřím, ale nejdřív sníš oběd a až pak nanuk.“
„To není fér, táta by mi nanuka koupil.“
„To je možné, ale já nejsem tvůj táta.“
Na další dohadování asi neměl baterky nebo co, protože nejsem jeho máma, na kterou by si nějakou páku vymyslel, tak jen šel a s výrazem „jím popel a prach“ snědl svůj oběd.
Pak mi demonstrativně ukázal prázdný talíř a mohli jsme jít koupit nanuky.

"Kam zmizely všechny jabka?" podivoval se Tom, zmateně nahlížející do spíže.
"Nevím, ale to kilo meruněk je taky pryč," doplnil Gellert. "Ani třešně tu nejsou. To upeču asi prd a ne bublaninu."

Ovoce mizelo. Mizelo ve velkém. Albus této záhadě nevěnoval pozornost, dokud se neztratily i citróny.
"Tomuhle musíme přijít na kloub," mudroval. "Tom potřebujete vitamíny a já svoje citronové sušenky!"
"Hele, pecka!" oznámil Tom. "A další!"
Stopy vedly do Albusovy pracovny, kde si na bidýlku spokojeně lebedil Fawkes.
"Ten pták je přežranej k prasknutí!" zvolal Gellert.
Fénix si spokojeně odříhnul. Když jeden povstane z popela, to potom dostane hlad!

Je tma a já čekám. Odjakživa co lezu po zemi přemýšlím, jaký je pohled na svět seshora a sním o tom, že i já se jednou na všechno podívám z výšky. Jaké to asi je létat jako pták?
Když jsem v tomto stadiu, jsem ještě ve vývinu. Přijde mi to jako věčnost, ale vím, že výsledek bude stát za to.
Lidé si mě moc nevšímají, ale to se změní.
Momentálně nevypadám moc vábně, ale budu krásný.
Lezl jsem po zemi, ale budu létat.
Stačí jenom počkat a dozrát, pak se odsud vydrápu ven a ukážu světu svá krásná pestrobarevná křídla!

I když úvodní ples zakalil pokus o královraždu, zbytek návštěvy proběhl v poklidu a přišel den loučení. Ryko krátce promluvil s Leandrem a pak přistoupil k Ireně.
„Víš,“ řekla, „obchodní vztahy mezi Tristenolem a Sharmou jsou pořád ve vývinu, tak je budeme muset podporovat. Leandros právě zve Simeona na návštěvu. Přijedeš taky?“
Ryko jí políbil ruku, něžně, zlehka, naposledy. „Uvidíme, jestli to bude třeba. Ale jestli ne… s mojí nohou se mi špatně cestuje, tak se asi spíš budu šetřit.“
Uklonil se jí a vydal se k Maryse, která čekala opodál.
„Tak pojď,“ vzal vyzvědačku kolem ramen. „Čeká nás práce.“

Situace se dynamicky vyvíjela v povážlivě sestupné tendenci. Uriel učinila rozhodnutí. Ohlásila se u Gabriela.
„Gabrieli,“ kývla na pozdrav. Stručnost nade vše. „Michael není v nebi.“
Překvapeně se zamračil. „Je pravda, že už jsem ji dlouho neviděl. A kde je?“
„Na Zemi.“ Při pomyšlení na další větu, již bude třeba vyslovit, polkla. „Spaluje budovy věnované lidským náboženstvím.“
„Našla si koníčka, to je toho,“ zaksichtil se archanděl a hodlal celou záležitost shodit z metaforického stolu. Co je mu do nějakých lidských budov?
„Ona to ale dělá ve vzteku.“
„Ve... Myslíš, že by mohla...“ Nevyslovitelné naznačil pohledem k podlaze.
Uriel nerada přikývla.

„Torlaith půjde za objednání Laolova únosu před soud,“ řekl Gerián. Seděli na louce za městem a sledovali, jak Laol trhá kvítí.
„Proč to udělala?“
„Žárlila. Chtěla se stát kněžnou, ale bála se, že se vrátím k tobě.“
„Ale vždyť mezi námi nic nebylo…“ hlesla Esciel.
„Máme spolu syna, to nestačí? A i když bych na chvíli zapomněl na Laola, opravdu mezi námi nic není?“
Neboj se, mladá niano.
„Možná je,“ vzala ho za ruku. „Nevím, co to je, a myslím, že se to ještě vyvíjí… Ale jako bylinkářku by mě zajímalo, co z toho vyroste.“
„Mě taky, Esciel. Mě taky.“

Vinu se, jsem žížala bezpohlavní
nekoukám napravo nalevo
jedu po hlavní
nejsem houseňák ve vývinu
jsem závodník, nohu na plynu
a v nic se neproměním
září mi kůže ve světle denním
sunu se rychlostí blesku
večer, v noci i za rozbřesku
kloubouček na hlavě (nebo zadku) nesu
mířím daleko k moravským lesům
odbočuji na stezku k lánům polí
kloboučkem mávám překvapeným pánům s holí
jako by nikdy neviděli obří žížalu jak valí si to po silnici k úvalu
vezmu to zkratkou přes ohrádku něčí
ovečky tu na mě zuřivě bečí
šlápnu na to a mizím
když jsem na pozemku cizím

Lan XiChen nebyl připraven se ptát. Věděl, že nikdy nebude. I proto však musel!

"Proč jsi mě odstrčil?" vydechl s nádechem úzkosti. A-Yao se nemusel ptát o čem mluví. Ta chvíle se i jemu zakousla do duše.

"Nikdy jsem ti nechtěl ublížit," odvětil sklesle.

"Ale..."

"Zeptal jsem se, zda se mnou nechceš zemřít, ano... J-já chtěl... vědět jestli... Ti na mě stále záleží..." I když jsi mě bodl. I když jsi řekl, že mě už nebudeš milovat... Jakobys kdy předtím řekl, že to tak citíš... To mu ale zazlívat nemohl. Sám se mu nikdy nevyznal.

XiChen si povzdechl.
"A předtím..."

Senilní stařík ze zapadlé vesnice nastoupí ve městě do taxíku.
Mercedes vyrazí a dědek se zvědavě ptá řidiče:
"Na copak tam vpředu máte tu hvězdičku?"
Taxikář si řekne, nudná šichta, trochu si z dědka vystřelím.
"Byl jste na vojně? To víte, technologie jsou ve vývinu, tohle je zaměřovač, něco jako muška na pušce. Když se mi někdo dostane před kapotu, zaměřím, buch… a je po něm!"
Jedou dál, najednou strašná rána. Řidič se otočí, co se děje, a dědek vzadu vyčítavě vrtí hlavou:
"Že prej zaměřovač… člověče, vždyť vy jste toho cyklistu minul, jen taktak jsem ho stačil vzít dvířkama!"