DMD č. 29. pro 29. 4. 2022. Téma: Ve vývinu

Harry vpadl do Doupěte a vydal se hledat Hermionu, aby jí vylíčil, jak se dnešní návštěva u Munga vyvinula.

„Ronalde, nehltej tak,“ uslyšel její hlas z kuchyně a musel se zachechtat. Dokázal si docela živě představit, jak kolem sebe Ron prská drobky, když jí vysvětluje, že je ve vývinu.

„Ahoj,“ zvolal, když se konečně dostal ke svým přátelům, a vrhl na ně zářivý úsměv.

„Ahoj Harry, co je nového?“ zeptala se Hermiona, které okamžitě došlo, že se něco muselo stát.

„Severuse zítra propustí,“ oznámil a na chvíli se odmlčel, „a asi máme rande,“ dokončil nadšeně a sledoval, jak Ronovi zaskočilo.

Kolem domu ohnivý kruh, v oknech dvě strachem bledé tváře: Natálie kouzlit nesmí, Františkův táta neumí. Zbývá poslední vrstva ochrany.
Ester zaboří ruce do půdy své milované zahrady a roztrhne ji až do kostí země. Těžké hroudy dopadnou na plameny. Shora se žene Frantova bouře, déšť a krupobití.
„To není všechno,“ zasyčí Marcela. „Už žádná neschopná chudinka, teď, na konci, jsem mocnější, než myslíte,“ a mrští po nich plamenem.
„Magie nemá konec, stejně jako vývoj každého člověka,“ odpoví Franta, přetvoří oheň, obrátí ho proti ní a spoutá ji.
„Je vaše,“ řekne vyšehradským a vezme Ester kolem ramen.
„My jdeme domů.“

„Tati?“
Elizabeth vešla do obýváku. Sirius vypnul televizi.
„Ed má jógu. Dorazí v osm.“
„Já vím. Bude večeře? Mám hroznej hlad.“
„Cestou ze školy jsi do sebe hodila pizzu a odpoledne vyluxovala lednici!“
„Ale už je večer.“
„Jo. No, tak já jdu vařit.“
„Pomůžu ti! Uděláme pastýřský koláč!“
Sirius se usmál a zavázal jí zástěru.
„Začíná ti bejt nějaká těsná, člověče.“
„To jako že jsem tlustá?“
„Ne. Myslel jsem jako… tady… nahoře.“
„Přes prsa?“
Sirius zrudnul a schoval obličej do spižírny.
„Koupíme novou. A možná nějakou podprdu.“
„Vážně mi chceš jít kupovat podprsenku?“
„Ne. Zavolám Stelle. Jste teď ségry, ne?“

Když Wonovi vyrostly první vousy, byl nadšením bez sebe. Nosil se pyšně, z chlapce se stal mužem a tento milník dával na odiv. Vousy byly brzy následovány povolávacím rozkazem, dalším důkazem mužství, zkouškou, kterou byl připravený pro vlast podstoupit. Čekala ho nekonečná řada vyčerpávajících dní. Navlékal ty dny jeden po druhém na šňůru jako korálky. Šňůra dlouhá deset let. Někteří se na ní oběsili, další přidusila a bylo pár takových, kteří po zádech druhých vyšplhali nahoru. Na konci té šňůry nebyl chlapec, ale muž, kterému ve vousech hrály první šedé odlesky a který zoufale doufal, že bude mít kde navázat.

„Babi, nedávejte tomu klukovi ty bonbóny, bude tlustej!“
„Ale však on to vyběhá, roste jako z vody, vždyť je ve vývinu.“
„Babi, nedávejte tomu klukovi tolik knedlíků, bude jak Otesánek!“
„Ale nebude, však je to kluk, běhá, všechno to vyběhá, vždyť je ve vývinu.“
„Babi, nedávejte mu už ten třetí řízek! I jeden stačí, dva jsou dost, ale tři, to už je až moc! Vždyť jsou jak kola od vozu!“
„Ale kuš, ty bys ho mořila hlady, je to chlap, potřebuje živiny, vždyť je ve vývinu!“
Vyvíjející se mladý muž baštil řízky, knedlíky i sladké.
U odvodní komise strhl váhu.

Ve vzduchu se vznášelo posvátné ticho.
Čistinou povíval letní vánek a čechral babiččiny vlasy, proměněné poledním sluncem v řeku zlata. Vyšla je sama přivítat.
Jaká vlastně je, jejich babička? Vždyť je viděla naposledy, když se narodili. Patřili k ní - a nepatřili.
Bylo to rozpačité setkání.
Elladan zrudl a vysekl dvornou poklonu.
Elrohir nejistě pravil: "Nechť hvězdy, to - ahoj, babičko."
Paní Galadriel si je zjihle prohlížela. "Moji maličcí, oddenky stromu mého života, poupátka rozpukající do květu... Jak málo času uplynulo a už -"
V tom se Elrohir rozběhl a skočil jí do náruče.
"Babi! Konečně jsme u tebe! Babi - máme příšernej hlad!"

Adam seděl na posteli a zoufal si. Propadnout se do knihy nebylo hrozné. Ale to, že jeho domovský svět byla jiná kniha, to bylo moc. Zatracený zastřený hlas.
Já jsem spisovatel, co vás všechny napsal. Pro pobavení čtenářů!
Kdyby nebyl alespoň taková potvora! Místo milosrdného vymazání vzpomínky na zdrcující odhalení skutečnosti jim dal každému příručku pro literární postavy. A jemu navíc manuál "Návod na použití boha ze stroje". Prý se mu bude hodit v příštím díle. Pche! Adam si v něm začal listovat.
"Přivolání boha, zlepšení situace ve vývinu příběhu, zneškodnění nepřítele..." Zarazil se. "Projití čtvrtou stěnou? Co to je?"

Dveře se otevřely.
"Pojďte dál, rytíři," vyzval příchozího drobný muž s bílým plnovousem.
"Líbily se Vám posledně hračky?" zeptal se.
"Velmi! Ten meč s otvírákem na pivo v jílci používám často."
Mužík se spokojeně usmál.
"Proti tomu, co uvidíte dnes, je to žabařina," pronesl a odhrnul závěs.
Rytíř uskočil a instinktivně sáhl po zbrani.
"To je drak?" vyhrkl.
"Ano, ovšem uměle vytvořený... genetika, příteli. Poslouchá na slovo, hleďte. Draku, oheň!"
Nestvůra nasála vzduch do chřípí, aby vzápětí vrhla proti zdi nikoliv ohnivou kouli, ale cosi jako kouli zvratků. Strašlivě to smrdělo.
Mužík se nervózně usmál.
"Ještě na tom pracujeme," dodal.

"Andulčata, věděli jste, že jste se narodila jako holá kuřátka?"
"Fakt? Jsem krásný, přece!" urazil se Monclík.
"Ano, vyvinulo se vám peří, ale každému jiné. To je geneticky dané."
"A jsem já vůbec ve vývinu, ještě?" zeptal se Karlík.
"Ano, možná ještě trochu povyrosteš."
"Když jste byli malinkatí, tak jste byli hodní, ale jak jste vyrostli, tak je někdy s váma utrpení," řekla maminka.
"No jo, když byli v pubertě, tak s nimi přežít byl boj."
"Ale ve vývinu jsou vlastně i dospělé andulky, budete se vyvíjet až do konce života," řekl jsem.
"Ten čas ale letí," vzdychla si maminka.

V nočním klubu vládlo napjaté očekávání. Čekalo se na vystoupení speciálního hosta.
Přesunula se do kotle. První skupina moc nezaujala, od druhé měla očekávání vysoko. Poslouchala je ráda, přestože by to do ní řekl málokdo. Klamala vzhledem.
Nevadil jí folk, pop, rock ani metal, pokud byla chytlavá melodie a slova. Téměř mezi hudebními žánry nerozlišovala. Byl to ke všemu první koncert po letech, na který šla, hodlala si ho užít.
Bude to ochutnávka. Nemusím hudbu poslouchat jen doma nebo ve sluchátkách při cestě do práce. Jsem ve vývinu, co se týče koncertů.
Kapela přišla na pódium.
První tóny.
Kotel vřel.