DMD č. 11. pro 11. 4. 2023. Téma: Černá ovce a bílá vrána

Ona byla měsíc, on slunce.
Ona byla ve tmě, on svítil.

Připadá vám to nelogické?
Máte nárok tvrdit, že ano. Můžete se tomu podivovat.

A přesto se milovali, chtěli spolu být, umřít spolu ruku v ruce.

Stalo se tomu tak? Stalo. Vzali se, mají spolu děti...

A přesto všechno je to zakázána láska.

Kdyby na to někdo přišel, tak oba skončí ve vězení a děti... Někde. Oni ale věřili, že se tomu tak nestane.
Že budou spolu žít, dokud je smrt, ne zákon, nerozdělí.

Vyjde jim to? Kdo ví. Změnili zemi, měli šanci. Ale pořád nevěděli, co plánuje jejich osud.

„Proč si musíš pořád vymýšlet? Proč nemůžeš být jako ostatní?“
To zabolelo. Jen chtěla být šťastná. A aby ji měl otec rád.

„Vydrž to, je to jen divadlo a za zavřenými dveřmi si můžeš dělat, co chceš. Být sama sebou.“
Matka byla chápavější. Když to divadlo je tak vyčerpávající!

„Nikomu se nesmíš podřídit, Mario. Nemůžeš nikoho nechat, aby ti říkal, co máš dělat.“
Mihail jí rozuměl. Pořád to není takové, jaké by si představovala. Pořád to má pravidla. Ale za maskou úsměvu může tahat za nitky osudu a nikdo ji nebude podezřívat. Přetvářet svět k obrazu svému.

Je jiná.

Svá.

„Petroneli, Petroneli,” kroutil Pánbůh hlavou. „Proč si nevezmeš příklad z ostatních andělů?”
„Ale-”
„Nic mi neříkej. Hříšník má zpytovat svědomí.”
Pánbůh se otočil a šel se věnovat nebeským povinnostem.
Uriáš celou scénu sledoval. „Chi chi chiii.”
„Moc se nesměj, ty kyblíku špíny. Ty nevíš, jaké je to mít takového přísného nadřízeného.”
Uriáš chtěl něco odseknout, ale pak se zarazil. Když ho káral jeho šéf, rozhodně to nebylo takhle příjemné. A to byl na koberečku už mnohokrát. Přece jen pobyt v nebi na něj měl neoddiskutovatelný vliv.
Navíc, což bylo bráno jako neodpustitelné, měl slabost pro jednoho jistého matlu.
„Promiň, anděli.”

"Kdo tu stojí o spasení? Kapitán, který pojmenuje loď po své největší životní prohře, má to 'špatný' už dokonce ve jméně? Mlátička, která se tváří, že je hodná ženuška, srab, co má štěstí, že nikdo jiný neumí lítat s touhle vykopávkou? Jayne... má cenu vůbec něco říkat? Kaylee, sladká holka, co se měla dávno vdát, lítá tímhle kusem šrotu a maluje kytičky a úsměvy? Simon, premiant a génius, co zahodil svůj život kvůli sestře, co je magor? Nevím, co jste hledal, ale jsme stádo pěkně černých ovcí," uzavřela horečnatě River.
"Nebo bílých vran, záleží na úhlu pohledu," usmál se Book.

Nový vůdce byl v něčem jiný. Nikdo tomu nemohl přijít na kloub. Byl prostě černou ovcí. Jeden den se zjevil a nebylo jasné, odkud se vzal a co ho sem přivedlo. Na první pohled byl stejný jako ostatní. Vůdcem se stal proto, že byl lepší než ostatní. Šlo mu to. Za celou dobu, co nás vedl, neudělal ani jeden omyl. Byli jsme na tom líp než kdykoliv předtím. Něco však na něm nesedělo. Něco bylo jinak a nikdo tomu nemohl přijít na kloub. Nemělo však smysl to řešit. Když vám osud dává citróny, tak se přece neptáte, kde je vzal.

Malantaŭ verda domo, sub kvar arboj staris ŝafo. Ĝi ne estis ŝafido, ĝi estis maljuna, granda ŝafo. La ŝafo estis nigra.
Unu tago la nigra ŝafo vidis grandan blankan birdon. "Saluton," diris la ŝafo. "Mi ne konas vin. Kiu estas via nomo?"
"Mi estas Vranna," respondis la birdo.
"Bonvenon en mia hejmo, kara Vranna! Kial vi estas blanka? Mi ne vidis neniam tiel blankan birdon, kiel vi estas."
"Estas tre facila," respondis birdo malfeliĉe. "Hieraŭ mi falis en la keston."
"Kion vi diras? Vi estas blanka, ĉar vi falis en la keston?"
"Jes. Ĝi estis la kesto de blanka koloro."

„Takže než zemřela, stačila ti vzkázat, že jsi to nejhorší, co pomohla zplodit?“
„Přesně tak,“ přikývl Sirius a lokl si rybízového džusu.
„Tvoje sebevědomí tím ale rozhodně neutrpělo.“
„Kompenzoval jsem si ho pohledem na Reguluse.“
„Její Milost Walburga byla cvaknutá jak lístek na vlak,“ prohlásila Eileen a dolila sobě i Edwardovi víno. „Musím říct, že jsem dlouho nepoznala tak báječného muže. A v hlavě to taky budeš mít v pořádku.“
„S tímhle tvrzením bych byl opatrný,“ ušklíbl se Edward.
„Ale kušuj!“ okřikla ho matka. „Tohle je jediný Black, který nemá mezi ušima průvan. A že to panoptikum pamatuju téměř celé!“

„Molly, jak jsi na tom? Za chvilku musíme vyrazit,“ hlas plavovlasé čarodějky se nesl domem. „Nebudou na nás čekat věčnost.“
„Já vím, Cisso, ale… zasekl se mi zip na šatech,“ Molly Prewettová zněla podrážděně.
„Pomůžu ti s tím,“ lhala by, kdyby tvrdila, že se jí její snoubenka v tmavě rudých šatech nelíbí. Prsty začala uvolňovat zakousnutý zip.
Odrazovali nás, že to nemůže fungovat, že to nevydrží, konečky prstů se dotkla hladké kůže, než ji následoval zip. Dokonce jsem zrušila zasnoubení s Luciusem Malfoyem. Jsem černá ovce a Molly bílá vrána.
„Ciss, na co myslíš?“
„Nemůžu se dočkat, až se vezmeme.“

Jak koňský handlíř obchoduji s životem a smrtí: svobodu chlapce výměnou za mou čest. Slzy v očích matky, co sevře v náruči svého ztraceného syna, výměnou za další nenávistnou slinu, kterou poplijí mou hlavu (právem ovšem).

Je to hodně nebo málo? Co ještě lze přidat na misku vah a co z ní odebrat?

Den za dnem rvu kus svého svědomí výměnou za život dalšího člověka. Jak dlouho ještě bude odkud brát?

***

Naléhají, ať věc řeším dle vzoru hraběte Telekiho. Jak rád bych to udělal! Koho pak ale postaví na mé místo? A kdo bude přímluvcem těch nejmenších, které mi svěřili?

„Malá, malá,“ hovoří Gwen zaujatě do vzduchu a pozoruje, jak se prázdno stává prázdnější.
Tedy, jak kus masa pozvolna mizí.
„Hele, Gwen našla testrály!“
„Co jim to zkrmuješ?“
„To nechceš vědět…“
„Není to nějaká Mařenka, že ne.“
„To nechceš vědět.“
„Gweeeeen?“
„Co? Zasloužila si to! Courala po Zapovězeným lese a obtěžovala jednorožce! Měla s sebou barvy na textil! Duhový!“
„Cože? To je hrozný!“
„To je,“ přikývne San. „Na jednorožce zásadně používáme ty na vlasy!“
„Gwen, i když je Mařenka horší než obvykle, tak jí nekrmíme testrály.“
„Jo,“ povídá San. „Taky by to mohlo mít následky.“
„Už má,“ posmutním. „Tenhle zbělal.“