Firefly

"Nikdy!” řekl - zadeklamoval - zajatec, a pro důraz si ještě odplyvnul. “Žádná hnědokabátnická špína mě mluvit nedonutí!”
“Dobrá.” Mal se pousmál. “Nemusíš mluvit.”
Udělal krok stranou a zajatec, přes všechnu předstíranou odvahu, vyjeknul.
“Tady Jayne toho taky moc nenamluví, takže si určitě budete rozumět…”

“Tady jsou souřadnice, letíme.” Mal se zhroutil do navigátorského křesla a složil hlavu do dlaní.
“Jayne zabral?”
Mal přikývnul. “Ale bylo to o chlup. Ještě minutu, a šel by k zemi.”
Jayne, opřený v rohu kokpitu, si spokojeně škytnul.
“Trochu to bolí,” povzdech si Mal: “že i takhle na plech se ho lidi bojí víc, než mě."

„Jako dezert máme muffiny,“ usmála se Kaylee. „Sice jsem neměla žádný cukr, mouku ani máslo, ale myslím, že se povedly!“ položila na stůl talíř šedých koulí ze zdrclého proteinového prášku.
Simon bolestně zavřel oči. Jak se tohle sakra stalo? Jednu chvíli je oslavovaný doktor, protekční synáček skvělé rodiny a druhou…
„Co tak sklesle, doktůrku?“ zeptal se vyzývavě Jayne a nehtem šťoural kus fazole ze zubů. „Není ti menu dost nóbl? Radši bys humra a šampaňský?“
Simon se zasnil. Takový archivní merlot, výběr z hroznů…
„Žádný strachy. Po muffinech si vaše lordstvo spraví chuť pohárem osvěžující recyklovaný moči. Delikátní pozdní sběr!“

„Copak po nich chci tolik?“ zalkal Mal do půllitru. „Je mi fuk, co si oblékají. Naprosto. Jen použitelný boty po nich chci. A jak mě poslouchají? Až na nás zaútočí Aliance, budou utíkat v tomhle,“ vrhnul zničený pohled na Kayleeiny růžové huňaté papučky s králičími oušky.
„Nebo v tamtom,“ ukázal Jaynovy ušmudlané kecky držící pohromadě jen silou vůle.
„Bláznivka je pro jistotu úplně bosa… a Inara…“ otočil se. „Inaro, sakra, co jsem ti říkal o pracovní obuvi?“
„Však tohle je pracovní obuv, zlato,“ mrkla na něj Inara a svůdně natáhla štíhlou nohu v dlouhatánských jehlách. „A za pěkně mastný příplatek.“

„Myslí, že jsem idiot,“ nadával Jayne, když se vracel k raketoplánu s veledůležitou krabičkou obsahující složitě vyhandlovanou ampuli. „Co je na palubě přechytralej doktůrek, tak s Malem není k vydržení! Ani raketoplán nechce pučit, jako kdybych nezvlád dovízt jednu blbou ampuli! Prej nech to radši na Zoe! Pche!“
Podíval se do krabičky. „Jak to ten chlap říkal? Před převozem netřepat, zamíchat. Jasný jak facka.“ Odšrouboval uzávěr, který držel dvě látky v ampuli oddělené, a krabičku položil na sedadlo. Pak vyběhl ven, zadřepl opodál do křoví…

Zemí otřásla exploze a kolem hlavy mu proplachtily kusy raketoplánu.

Nebo že by "protřepat, nemíchat"?

Na to, abyste poznali, že jste se nepříjemně přiblížili aliančnímu středu systému planet, nebylo potřeba zvlášť chytré astromapy. Stačilo se podívat na sloupky a prázdné zdi, na nich se pěkně postaru jeden vedle druhého těsnaly plakáty s prastarým nápisem WANTED.
Jayne strhnul plakát s něčím, co vzdáleně připomínala jeho podobiznu.
"Jméno: Yaynne Cobb
Oči: modré
Vlasy: zrzavé
Postava: vysoký, tlustý
Poslední místo výskytu: Canton
Hledaný za: pašerák
Poznávací znamení: přihlouplý výraz"
Posádka se sotva držela smíchy.
"Ti zasraný mamlasové netrefili jedinou věc. Ani mý jméno nenapsali dobře."
"Já nevím," plácl ho po rameni Mal, "ale ten výraz je dost přesný."

"Znělo to jako pohádka. Přidej se k nám. Aliance padne, když budeme všichni jednotný. Do roka budeš seržant, za tři kapitán, za pět budeme žít ve svobodném vesmíru," zamumlal Mal nad pivem.
"Proč se to nepovedlo, vždyť to zní dobře," nechápala Kaylee.
"Protože války, děvče, málokdy vypadají tak, jak slibuje naborový plakát," řekl Book lehce mrazivým hlasem, "já o tom vím svoje."
"Už je to pět let, sakra, nechte to bejt," mručel Jayne.
"Pět let... co asi bude za dalších pět?" zasnila se Kaylee.
"Máme celý vesmír na to, abychom to zjistili," usmál se Mal a povzbudivě na ni mrknul.

Simon procitnul s hlavou na stole, obličej i košili zmačkané, v hlavě zběsile bušící permoníky a v ústech nepopsatelnou pachuť. Bolestně zaúpěl, znechucený sám sebou, a začal se pomalu zvedat.

„Ale copak, doktůrku?“ Jayne si ho výsměšně přeměřil od hlavy k patě. „Kde zůstaly nóbl způsoby? Ta vaše snobská úroveň? Vzala v opravdickým světě rychle za svý, co?“

Doktor ho neuznal hodna odpovědi a vratkým krokem opustil jídelnu. Měl vztek na sebe, na celý vesmír, ale nejvíc ho štvalo, že ten nemytý troglodyt měl pravdu.

Cesta od bílé vrány medicínského esa k černé ovci byla trestuhodně krátká... Stačila expozice realitě.

"Kdo tu stojí o spasení? Kapitán, který pojmenuje loď po své největší životní prohře, má to 'špatný' už dokonce ve jméně? Mlátička, která se tváří, že je hodná ženuška, srab, co má štěstí, že nikdo jiný neumí lítat s touhle vykopávkou? Jayne... má cenu vůbec něco říkat? Kaylee, sladká holka, co se měla dávno vdát, lítá tímhle kusem šrotu a maluje kytičky a úsměvy? Simon, premiant a génius, co zahodil svůj život kvůli sestře, co je magor? Nevím, co jste hledal, ale jsme stádo pěkně černých ovcí," uzavřela horečnatě River.
"Nebo bílých vran, záleží na úhlu pohledu," usmál se Book.

"Doktore?"
Simon málem vyletěl až ke stropu. "Pastore!" vykoktal a předstíral, že nespal na stole: "Můžu vám pomoct?"
"Něčeho jsem si všiml."
Simon měl pocit, že se mu pastorův pohled propaluje až do kostí. "Ano?"
"Když měl kapitán chřipku, předepsal jste mu červené tablety. Když měla slečna Kaylee migrénu, předepsal jste jí červené tablety. Ty stejné jste dal panu Washburnovi na nespavost, a nedávno je používal pan Jayne na povzbuzení..."
"Tyhle?" Simon vytáhl že skříně láhev. Fruity drops hlásal nálepka.
"Cukr?" nadzvedl pastor obočí.
"Myslím, že to říká i vaše kniha," usmál se Simon: "Věř a víra tvá tě uzdraví..."

Takový normální den. Cosi s nevyslovitelným názvem, co po něm Kaylee chtěla už měsíc koupit, se urvalo v motoru. Kaylee mu dala tou nejmelodičtější čínštinou jasně najevo, co si myslí o jeho inteligenci a původu, když se jí zeptal, kdy to opraví.
Zoe se pohádala s Washem, takže na můstku se tvářil zdeptaně i plastový tyrannosaurus.
„Hlavně klid,“ řekla mu River konejšivě, když prošla kolem něj v květovaných šatech a s něčím, co vypadalo jako součást spodního prádla na hlavě.
Mal se natáhl a poplácal svoji loď po zábradlí v nákladovém prostoru.
Usmál se. Hlavně klid.
Jeho klid.
Jeho Serenity.