DMD č. 11. pro 11. 4. 2023. Téma: Černá ovce a bílá vrána

Vítek, pamětliv chůvina nabádání, se nevzdaluje od Jana a jeho průvodců. Všechno je tak jiné. Prohlíží si střídmý oděv svého pána a porovnává jej s oblečením jiných mužů. Někteří jsou barevní jako ptáci v poli, uchichtne se, a taky tak namyšlení.
Náhle jeho pohled upoutá starší schýlený muž, který se zle dívá na pány Jana a Jakuba. Něco ho napadá. Zatahá Jana za rukáv:
„Pane, není muž tam vedle sloupu člověk, který se před týdnem domáhal vstupu do hradu?“
„Ano,“ zamračil se Jan, „strýc Vladan. Zazlívá nám, že se držíme víry otců. Prý jsme ostudou rodiny kdežto on její chloubou.“

Za devatero horami a devatero řekami žila ovečka Blažena. Byla bílá jako sníh a hloupá jako... ovce. Jednoho dne se Blažena rozhodla zahrát si šachy s nejchytřejší dámou v okolí, vránou Marií. Marie tušila, že Blaženu porazí, a tak jí nechala výhodu bílých figur. Jednoznačnost partií ji ale zaskočila:
f3 -- e6 -- g4 -- Dh4#
Mat ve dvou tazích.
g4 -- e6 -- f4 -- Dh4#
Mat ve dvou tazích.
f4 -- e6 -- g4 -- Dh4#
Mat ve dvou tazích.
g4 -- e6 -- f3 -- Dh4#
Mat ve dvou tazích.

Pak si dámy prohodily strany, a protože pak Blažena nedostala mat ve dvou, nikdy už s Marií nehrála jinak.

Isidor s Gustavem odpočívali u lesa, když zalechli smutné krákání.
"Co to je?"
Na pařezu seděla vrána a plakala. Ale jaká! Bílá jako mléko, dočista jako Gustav. Vlk k ní přišel a zeptal se:
"Co se ti stalo?"
Vrána popotáhla.
"Nikdo mě nechce, rodina mě vyhnala."
"Proč?" zeptal se Isidor.
"Proč asi? Podívej se na mě!"
Vrána roztáhla křídla.
Vlk i beránek ji pečlivě prohlédli.
"Já nevím, co je špatně," řekl Isidor.
"Nejsem černá! A nikdy nebudu!" vrána se znovu rozplakala.
Gustav se podíval na Isidora. Isidor na Gustava.
"Nechceš k nám?"
"K vám?" vrzla vrána.
"No, k nám. Domů."

Nesu papriky
a brambory
lezu po hlavě do nory
mučím se stístěností mokřadů
kdy asi přijdu o hlavu
z paprik lečo stává se
mhouřím oči
dívám se
dopředu
pomalu se sunu
vylézám ven
na kameni luštím runu
ploštice kolem tančí
jsem na cizím ranči
kostela
na cizí lézt
to se nedělá
díra za mnou zmizela
já jsem z toho zhrzená
teď musím jít za nosem
promluvím s tím kosem
je to kos?
pták odletěl
teď v dáli vidím tura
chci zakřičet hurá
přede mnou otvírá se brána
nad ní letí bílá vrána
jsem vrána tvého otce
sděluje mi černá ovce

Odmala jako by se něčím odlišoval a nezapadal mezi ostatní, i když nevěděl přesně, čím to je. Až mnohem později poznal důvod. Nepatřil k nim tak docela. Jeho otec patřil k nenáviděným utlačovatelům! K nim nechtěl a ani by ho nepřijali.
Zčistajasna se však jeho osud změnil. Stal se hrdinou, pak dokonce uctívaným prorokem, aniž by o něco takového usiloval. Možná tedy byl jeho úděl opravdu výjimečný. Snad právě on měl svůj národ dovedl ke spáse, ačkoliv ještě netušil, jakým způsobem.
Ovšem když shlížel na své bývalé druhy, jak mu vzdávají na Kalvárii hold, byl by dal přednost obyčejnějšímu údělu.

"Opravdu unikátní zoo. Takové zvířata jsem nikde jinde neviděla," řekla maminka.
"To jste ještě neviděla to nejvzácnější, lev se zelenou hřívu oproti tomu není nic."
"A co to je to nejvzácnější?" zeptal jsem se.
"Černá ovce a bílá vrána, úplně naopak než v přírodě.
Pokud se nám podaří získat další exempláře v neobvyklých barvách budeme je prodávat soukromým majitelům," řekl majitel.
Vše jsme mu věřili až do prvního deště. Zvířata byla nabarvená a vstupenky stály tolik!
"Vy hajzle zlodějská, všem nám tady vrátíte vstupné protože jste nás jenom okradl!" křičel návštěvník zoo.
Po vrácení vstupného jsme se dopravili na hotel.

V to ráno bylo vše jako dřív, ale zároveň bylo vše nové a svěží. Anděl a démon se setkali na svém oblíbeném místě.
„Takže vše je při starém?“ zeptal se anděl.
„Ano, ani škrábnutí. Co u tebe?“
„Všechno v naprostém pořádku. Musíme to oslavit. V Ritzu se právě úplně náhodou uvolnil stůl,“ mrkl anděl.
„To zní jako zázrak,“ zasmál se démon.

„Šampaňské na přípitek!“
„A na co si připijeme?“
„Na svět. A na to, že kdybys nebyl černou ovcí Nebe, dopadlo by to mnohem hůř.“
„Na svět. A na to, že kdybys nebyl bílou vránou Pekla, nenašli bychom společnou řeč.“

Ve vlaku spolu jedou v kupé matematik, fyzik a "normální člověk". Vlak přejede do sousední země a naši tři spolucestující z okna spatří na louce se pasoucí černou ovci a vzápětí též nad ní letící bílou vránu.
"Vida, v této zemi mají černé ovce a bílé vrány," konstatuje "normální člověk".
"Nikoliv," oponuje okamžitě fyzik, "v této zemi mají alespoň jednu černou ovci a alespoň jednu bílou vránu."
"Je to jinak, pánové," reaguje na to matematik. "V této zemi mají alespoň jednu ovci, která je alespoň z jedné strany černá, a alespoň jednu vránu, která je alespoň z jedné strany bílá."

Pivotéka Basecamp byla podnikem, kde si člověk mohl nakoupit lahváče z celého světa. Když se rozhodl pro konzumaci na místě, občas mu k tomu dali i skleničku. Ivan sem chodil pravidelně.
"Dneska tu mám něco přímo pro tebe," oznámil mu Jeník, majitel provozovny. "Tmavá čtrnáctka."
Ivan dal na doporučení a nechal si otevřít pivko s názvem Černá ovce.
Konzumace v Basecampu byla zrádná tím, že se stoupající hladinou alkoholu v krvi člověk přestával číst písmenka a vybíral si piva zejména podle obrázku na etiketě.
"Bílá vrána!" vykřikl Ivan a koupil si láhváč za osm stovek. "Ty půjdeš hezky za ovečkama!"

Geralt si tady připadal nepatřičně. Jeho černý oděv složený v koutě na židli ostře kontrastoval s bělobou v místnosti.

V bílém byla i léčitelka. Zkušeně mu prohmatávala záda, proklepávala svaly, mazala hojivou mastí staré i nové jizvy. Občas se u některé z nich zastavila a zjišťovala jak k ní zaklínač přišel. Jeho vysvětlení nijak nekomentovala, dál se nevyptávala.

Zaklínač se cítil velmi zvláštně. Tím, že se měl úplně uvolnit, si připadal bezbranný jako ovce, která čeká na porážku. Sice věděl, že mu od drobné léčitelky nic nehrozí, že jeho meče hlídá Elzee ve vedlejší místnosti, ale pocit nepatřičnosti vyhnat nedokázal.