DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov

V budově ministerstva vnitra na Letné došlo k dalšímu, letos již pátému pokusu o sebevraždu.
„Zaznamenali jsme prudký nárůst,“ potvrdila tisková mluvčí.
„S ohledem na ochranu osobních údajů samozřejmě nelze sdělovat podrobnosti, ale jedná se o dlouholeté a zkušené zaměstnance. Mohu pouze poskytnout písemné dokumenty, včetně textů, na kterých dotyční naposledy pracovali.“

Potenciál jsme. Je to o tom osobním kontaktu. My chceme tu kohezi. Měli jsme setkání přátel koheze. Teď jedu otevřít do Kroměříža rezonanci. Nám zkrátka ty peníze z Evropy někdo nadiktoval. Protože tamto je z toho jen ostuda.

„Ano, všechny oběti pracovaly jako soudní tlumočníci do znakového jazyka."

Jednou, a už je to velice dávno, nastoupil na Smíchovské nádraží nejvyšší pan železničář. Pan Blahoš byl rád, že už je v důchodu a požádal o svoje teplé místo ve výtopně. Pracovat pod panem nejvyšším železničářem se totiž nedalo. Celý den chodil a na všechny křičel.
"Vyleštit!"
"Přezout!"
"Moc malá."
"Tomuhle říkáte předpisová košile?"
"Kdo čistil ten kotel?"
"Házejte v rytmu!"
Nikdo nevěděl, co štěkne nejvyšší pan železničář na něj. Všichni byli nešťastní, nejvíc mašinky. Všechny byly smutné, po kolejích se ploužily a netěšily se domů.

"Jak tohle asi dopadne, to jsem sám zvědav," řekl pan Blahoš a přihodil uhlí.

Lucius se vnitřně rozplýval nad tím, jak nádherný Charlie byl, když se vesele smál při tom, jak se snažil ze sebe sundat dráče, které mu olizovalo obličej. Navenek se pouze opatrně usmíval.

„Lasă-mă,“ zasmál se Charlie. „Auzi? Jos!“ pokračoval a Lucius nakrčil obočí. Vůbec netušil, co Charlie říká. Odhadoval to na rumunštinu, ale z té znal maximálně pozdrav.

„Băiat bun,“ zašeptal krotitel, když drak slezl na zem a on se konečně postavil na nohy. „Nemám teď čas. Jestli se mnou chceš mluvit, přijď večer.“

Lucius přikývl. Tomu aspoň rozuměl. Ne té spršce slov, která mohl tahat jako králíky z klobouku.

Počítače nespí a lodní počítače stoprocentně naprosto a rozhodně nikdy. Com spal rád. I když u něj se o spánku nedá vlastně ani mluvit. Dalo by se možná mluvit o hlubokém úsporném režimu, kde byste u klasického počítače museli zmačknout Ctrl, Alt, Delete, aby něco provedl. Tady to nebylo třeba, už jen proto, že na celé lodi nebyl Ctrl, Alt ani Delete.
Nameless svištěla hyperprostorem kamsi za pochybným cílem, posádka spala a na hlavním monitoru problikávaly v kombinaci s hypervíry náhodné kombinace znaků a slov. Poslední zůstala na monitoru i po vystoupení z hyperprostoru.
Com občas prostě mluvil ze spaní.

“Dávat pozor, aby nepřijely benga!”

Je mi sedmnáct a zažívám svojí první razii v hospodě. Benga jdou po hulení, osazenstvo opouští prostor oknem na záchodě. Jak je důležité dávat pozor!

“Odejdeš tam kde žiješ!”

Stěhuju se do Prahy. A zas do lesů. A do Prahy. Všude se snažím nějak žít.

“Vy už jste z toho psychický! Ajéje!”

Občas to tak je. Ajéje.

“Hodně budeš někde!”

Celý život, paní Jolando. Celý život.

“Elektřina jde nahoru, všechno jde, plyn… Pro mě je málo tisíc korun..!”

Jolando, vy jste snad vědma!

“Ze sraček můžete vytáhnout se.”

A na to se napiju. Na Jolandu!

Sedím v proutěném křesílku uprostřed pečlivě udržované zahrádky, v jedné ruce psací blok, v druhé tužku. Ačkoli je bývalému policejnímu komisaři už hodně přes osmdesát, má mozek dvacátníka. Trochu jsem se tohohle úkolu obávala – historek o příšerných rozhovorech s generátory náhodných slov a vět jsem za těch několik měsíců v redakci vyslechla tucty – ale byla jsem velmi mile překvapena. Komisař odpovídá věcně, ale ne nezajímavě nebo přehnaně stručně. Zkrátka splněný sen začínající novinářky.
„Který případ ze své dlouhé kariéry byste označil za nejzáhadnější? Je nějaký, který vám dodnes ‚nedá spát‘?“
„To by mohl být ten kutnohorský doktůrek z devětadvacátého roku...“

Jsi…
jako voda, která teče
vestoje i v kleče
MIG, co se jen vleče
když se mu milá svleče

Jsi já.
Jsi jáááko

Šašek, co polyká meče
Střelci jdoucí z polní leče
Ajťák, co má z myši křeče
Beran, běžící beče
odbočkou na Hustopeče

Jsi moje všechno, přitom nejsi nic
Jako když v létě je mi hic
Jsi desky plný skic
Urputnej zápal plic
Pomalu tuhnoucí špric
A já jen baron z Nemanic
Co políbit by chtěl tvou líc
Nebo… víc?

Jsi já.
Jsi jáááko

Vůně pozdní letní seče
Přihrávky na smeče
Mikýřovy skeče
Štrůdl, kterej se peče
ale…
nedopeče.