DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov

Nadechne se, jako by ji vytáhli z vody. Svět v jediné vteřině dostane ostrost. Každý zvuk je jako rána z děla. Každý světelný paprsek jako šíp přímo do sítnice.
Leží v posteli. Kolem čtyři stěny s květinovým vzorem. Kde je? Chce se rozhlédnout víc, ale nemůže se hýbat. Je připoutaná? Co se stalo?
„Kniha. Dům třicet kolotoč?“
Sklání se nad ní. Z postele vypadají jako hlavy bez těla. Proč tu je?
„Desky? Páka být nimrod?“
Hrnou se k ní náhodná slova. Jsou z cizího jazyka? Ale zní anglicky. Jako rozsypaný slovník. Co se děje?!
Někdo se dotkne její ruky.
„Minervo?“

Jiřina N. učila češtinu a dějepis. Za dlouhou kariéru pedagožky na různých typech škol zažila všechno možné. Toho dne ji čekal další podivuhodný zážitek.
Když v doprovodu Daniela von Draka vešla do sbírek, zdál se v nich panovat klid. Vydržel přesně čtyřicet pět vteřin. Pak se modře zablesklo a všude pršela slova.
"Antiochie.
Agrippa u piva s tribunálem.
Triceratops na borůvkách.
Vysoce inteligentní biomiska.
Polymerázový řetězový parlamet.
Řehoř sněžící broučí hlavy.
Snědený zlatobýl na šampaňském.
Kaviár pivní v kostele.
Lidé protivní nazdar.
Brekekekeke!"
"Poplašňák zkouší psát básně nebo jen náhodně generuje slova?" obrátila se Jiřina na kolegu. Ten pokrčil rameny.

“Vypadáte... klasické... Tak napůl romantické... dokonal práci... pisoár...”
“Co to vykládá?” zeptal se policista.
“Nevím. Takhle ho našli na ulici,” pokrčil rameny druhý.
“Kdes byl.... Usmát se na něho... Počkáme, počkáme...”
“Vůbec tomu nerozumím. Co to má být?” promluvil znovu policista.
“Zavolali jsme doktora. Už je na cestě.”
Doktor se konečně dostavil. “Tak kde ho máte?”
“Tady,” vedl ho policista k neznámému. “Vidíte? Jako kdyby říkal, co ho zrovna napadne.”
Doktor chvíli mlčky poslouchal.
“Leží, tam leží.... už jdou, odešli...”
“To nejsou náhodná slova,” řekl doktor, “to je svědectví. Viděl vraždu, která se stala nedávno. Zkusím z něho dostat více.”

"Právě jsem zkonstruoval svůj první vynález," řekl věštec Kalchás.

"Co to je? Ukaž nám to, věštče Kalche," zeptal se Odysseus, kterého to zaujalo.

"Je to generátor náhodných slov," odpověděl věštec Kalchás, "dokáže vygenerovat slova, na které bychom možná nepřišli."

"Generátore náhodných slov..." začal Kalchás.

"Jejkote, to mu nemůžeš vymyslet název?" zeptal se ho Odysseus.

"GNS už je zabrané," odpověděl Kalchás.

"Zkrátka...Genrátore náhodných slov, ukaž Paridovi, co umíš." poručil Kalchás generátoru.

A generátor začal: "Paride. Vydej. Řekům. buchtu... z. kuchyně. nebo. ti. vezmu. Helenu.

A Paris valil bulvy.

Odysseus zvolal: "Věštče Kalche, už jsem mu vymyslel. Bude se jmenovat: "RANDOM."

Není to tak dávno, co si naše dcera, zběhlá v jazyce Shakespearově, pořídila anglický román v originále. Rodič, ze studia angličtiny zběhlý poněkud předčasně, zahlédl knihu na jejím nočním stolku, i zdál se mu titul značně podezřelý.

Pročež podivil se káravě: "Co to tu máš za brakovou duchařinu, dítě?"
"Jakou duchařinu?!" ohradila se dcera a vyzbrojená argumenty ze školních škamen pravila důstojně: "To je klasika!"
"Klasika? Nějakej sensibil?"

Zaslechl to mladší potomek, cizích termínú neznalý, a podivil se ještě víc káravě než zprvu rodič: "Co to říkáš?! Jsem debil?"

To už dcera nevydržela a Sense and sensibility si poprskala smíchy.

Doktora Mensah si povzdechla. "Mám tu nějaké zprávy od občanů ohledně tvého... neobvyklého chování."
"Všichni si stěžovali na mé původní automatické odpovědi, když se načítám nebo mám všechnu pozornost zamířenou jinam. Tak jsem je nahradilo náhodnými odpovědmi, které jsem stáhlo v balíčku."
"A... četlo sis ty odpovědi před instalací?"
"Nebylo v nich nic urážlivého ani nevhodného." Dobrá, prolítlo jsem je.
"Jeden zaujatý spoluobčan tě našel stát v uličce, bez pohybu. Když se s tebou pokusil mluvit, odpovědělo si, cituji: 'Budu se vám věnovat, až přezpíváte kompletní verzi muzikálu Fantom Opery.'"
"No a přezpíval?"
Další hluboký povzdech.
"Tak ať si nestěžuje."

Strážnica vedľa brány bola malá, ale útulná.
Jaroš s kamenným výrazom priložil k mužovej odhalenému bruchu jeden zo svojich inštrumentov.
Stein jedným okom sledoval cechmajstra plačúceho v rohu miestnosti a ignoroval živočíšne výkriky, ktoré otriasali miestnosťou.
„Hovorte!“
Muž priviazaný o stoličku zalapal po dychu. „Zaplatili za... prechod. Och, to bola krásavica.“
„Kam šli?!“
„Les... opustené chatrče... na východe.“ Potom sa rozosmial. „Chichi! Lejte pálenku... Kto priniesol kocky?“ Reťazec slov prestával dávať zmysel. „Och, to ste vy, dievčence?“
„Seržant? Čo sa deje?“
„Asi nejaký záchvat, kapitán.“
Stein zahromžil. „Dobre! Barbarič, berte Haussera a tohto tu k mestskej hliadke. Jaroš, do lesa!“

Dle pokynů jsem se dostal do party kopáčů, kde subjekt kope. Přestíral jsem, že jsem gulag, proto mě nevzali na školy. Subjekt neřekl nic a kopal. Pozoroval jsem, zda nekoná protistátní činnost, ale buď nekonal nebo konal nenápadně. Proto jsem zavedl řeč na kostel a na to, zda neprovádí euchran proměnu, ale řekl, že proměnu prováděl naposledy Kafka (prověřit u církevního tajemníka!) a do kostela nechodí, protože je tam něco – teriér, čemuž jsem nepochopil, o čem mluví. Nový farář chová psi?

„Ten chlap je debil,“ pronesl důstojník Stb. „No nic, černoprdelníka zašijeme preventivně. Idiota přeložíme do cementárny na ty rozkrádačky.“

„Drabble bude muset obsahovat těchto 10 slov: žalud, vyjasnit, roztrhané, obrtlíku, kolegům, sypalo, Ivan, košíkem, volno, krychle… Slova budou přesně v těchto tvarech, to znamená žádné časování, pádování, měnění osoby, čísla a podobně.“
Tupě zírám na dnešní téma. Bonusové, pravda, ale stejně. Volné téma, ale volné jen zdánlivě. Škrtí mě víc než gatě ze základky.
Šmarjápanno, kam na ta zadání organizátorky chodí? A kde vzal tým Bleskobrku (věčná sláva budiž jemu za obětavou jeho činnost, bez níž by se dubnové šílenství nekonalo!) zrovna tahle zcela nesouvisející slova? Zaháním kacířskou myšlenku klíčící v mém mozku. Prostě to byl generátor náhodných slov!

„Sem započítáváme všechny, kteří akvírujou tuto infekci.”
Akvírujou? Jakože A-queer-ujou?

„Je tam resorpční lakuna.”
Lakuna matata!

„Máme na to takový speciální dyvajs…”
„Plicní hypertenze končí pravoslavným srdečním selháním.”
„Tento stent je napushován, to zamená naloadován, do zavaděče.”

„Diapozitiv.”
„Diáček.”
„Nevím, jestli to mám na další slídě.”

„Fleming, to byl bombarďák!”
„Nebo chodíte jen tak felit…”
„Do auta liju benzín, aby to jelo, do psa liju granule, aby to jelo.”
„Zhoubná houba!”
„My extrasystoly neléčíme, my je jen zaříkáváme.”
„Tenkohlavec lidský. Když uděláte koloskopii, tak uvidíte, jak se tam míhají tyhle prdelky.”

„Posun doprava je nevýznamný. Teda kromě politiků…”
Studuju medicínu.