Autorův výběr 2023

Poslední novela směrnic o finančních náhradách pro obecní zastupitelstva, zákonný nástroj předkládaný Sněmovně Ministerstvem pro administrativní záležitosti, jakožto orgánem zodpovědným za místní samosprávy, schvaluje a potvrzuje následující: *

a) Revidovaný pátý paragraf Směrnice č. 3/1971 revokuje osmý paragraf Směrnice č. 7 dodatku ke směrnicím z roku 1954 oddíl b.

b) Revidovaný druhý a třetí paragraf Směrnice č. 3/1971 revokují druhý paragraf Směrnice 5 z roku 1970.

c) Revidovaný osmý paragraf Směrnice č. 3/1971 vstoupí v platnost bezodkladně a revokuje devátý paragraf Směrnice č. 5/1954 oddíl b, čímž obnovuje touto směrnicí revokované paragrafy 5, 6, a 7 Směrnice č. 3/1947 oddíl c.

V kapce vody odrazit celý svět, jak měsíční svit odráží se v tváři. Probdít celou noc, zatímco chladný vzduch zahání únavu, sledovat pomalu se tvořící krystalky jinovatky. Místo počítání oveček ztracených v temnotě počítat slzy na tváři, chytat je do dlaní a měnit v živou vodu. Slíbat ty slzy z tváří, konejšit ve věčném objetí, jak drahokamy vysázet rány na oblohu, ať září. V jednom okamžiku lásky stvořit svět, pohupovat se do rytmu, když svítá, tři bílé vrány, jedna holubice. Jedno nebe, jedna země, jedno probuzení. Tvořit a věřit, plakat a smát se, z deště do země, do země déšť.

„Máte nějaký dotaz?“ otázal se profesor Parkhill.
Pan Kaplan se zeptal: „Já nerozumět, co znamená ret ten ční.“
To jasná věc,“ ujal se slova pan Bloom. „Pysk ták velkej, že se tyčí pod nosem.“
„Á, někdo dostal tyčí,“ kýval s pochopením pan Schmitt.
„To né. Tady řeč o podnose,“ protestovala Olga Tarnovská.
„Kde jste se s tím výrazem setkal?“ zasáhl profesor.
„Já čítal: ret ten ční schopnost skladu.“
Profesor zmateně zamrkal. „Zřejmě je myšleno slovo retenční, tedy schopnost krajiny zadržovat vodu.“
Tam nepsat krajiny, ale sklad piva,“ nedal se pan Kaplan.
„Ne sklad, ale slad!“ s ulehčením dešifroval profesor Parkhill.

„Martine, zblázním se! Už je to týden, co mě bez vysvětlení opustila. Prostě ráno odešla do práce a už se nevrátila. Vím, že jsem nebyl dokonalý manžel, ale aby se mě jen TAK vzdala?“
Martin mlčí, kouří a upijí mou Whisky.
„Co jsem sakra udělal špatně? Kdyby mi alespoň dávala signály...“
Slzy mi stékají po obličeji.
“Píp“
Přišel mi email.
Z neznámé adresy.
Žádný text, pouze obrázková příloha.
Probíhá stahování.
Otevírám obrázek, na němž vidím mou nahou ženu. Je upoutaná k posteli. Její tělo je plné krvavých ran. Kolem ní jsou tři maskovaní muži.
Nahoře je vzkaz: „Milujeme tvojí ženu!“

Milovala archív.
Informace, které tu odpočívaly a čekaly na objevení. Protože lidi vám lžou, lžou sami sobě, ale informace ne. Ty jsou čisté, buď ano nebo ne, pravda nebo lež. A pak ta krása, když naleznete něco, co dlouho leželo skryto lidským očím. Nejprve se tím kocháte sami, pak se podělíte se spolupracovníky, kteří vám rozumí a vy vidíte v jejich očích stejné světlo a nadšení jaké je to vaše.

Právě tak se cítila Penelopa Clearwaterová, když se vrhla na soubory písemností o členech ONI; nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. A pak objevila, že Martha Starková je příbuzná Malfoyových.

První slůvka táta, máma,
první cesty do neznáma
po čtyřech pod nízkou seslí.
První dílo umělecké,
které prsty do talíře
rozmáchlými gesty kreslíš.

Svět je plátno sotva naplé,
barvy pro něj teprv mícháš,
jeho taje zatím prvně
vidíš, slyšíš, chutnáš, dýcháš.

Tvrdost skály, měkkost mechu,
rachot bouře, tichost dechu,
světlo dne a temno noci,
bolest touhy, sladkost moci,
konejšivou náruč snění
než tě vzbudí rozednění.

Do obrazu barvy skládáš,
někdy víš a někdy hádáš,
někdy ke tvé malbě jiný
přidá barvy nebo stíny.

Každý má svůj obraz světa,
měníme ho jak jdou léta.
Neskončíme s tímhle dílem,
dokud nedojdeme cíle.

Je-li (Hopsa hejsa) plot výše k zemi položený, stane se ti (do Brandejsa) náležitě prodražený.
Máš-li (Skákal pes) pod plotem skulinku, přijdeš o (přes oves) prašule za chvilinku.

Takhle bychom mohli porovnávat naše a psí říkanky (štěkánky), co se našeho plotu a vzájemných sousedských vztahů týče.
Náš nalezenec Andy usoudil, že je-li setrem - Gordonským, měl by se zabývati pernatou zvěří.
Bohužel se odmítl podrobit jakémukoliv výcviku vedenému člověkem (mnou) a rozhodl se pro samostudium.
S nasazením strkal čenich i tlapy pod náš plot, až došlo v sousední zahrádce na bujarou strkanici - cíl uhoniti si slepici.

Zakoupeno sousedovi - 9 kuřiček nových.

Měsíc svítí v úplňku. Dlouhé vlasy jí padají ve vlnách vlahé noci. Odlesk ostří odřízl mladé výhonky vrby. Mládí za mládí, život za život. Třímajíc větvičky vykročila mokrou nohou po cestě, zanechávajíc bosé šlépěje.

Chalupa je čím dál blíž. Oči, ty tmavé tůně, láskyplně vítají známý to práh, dveře, jež zvou dál již zdaleka. Světnice prázdná, ni živáčka. Z další ozývá se tiché odfukování. Prkna nesměle vrznou, tichošlápek vílí dovnitř vejde.

Hubička do srdce bez mihnutí zabodne se, vroucnost tělem proniká. Dech, tlukot zmizel, divoženka sladká též, rozloučila se navěky s tebou. Zvlhlé kočičky na hrudi vyrašily. Sbohem, má lásko.

Obraz svatého Jeronýma. Zázračně přežil požár v roce 1945. Pak byl ošklivě poškozen řáděním vandalů.
Prohlížím si fotografie původního stavu a zvedá se ve mně vztek.
Ta statečnost, pořádně si kopnout!
Ta odvaha, udělat si z něj terč na šipky!
A proč toho dědulu trochu nepořezat v obličeji?
Kdo zasáhl a obraz jim vyrval, nevíme.
Po letech přichází záchrana. Citlivě ruce podkládají obraz novým plátnem. Opatrně se dotýkají ran, odebírají kousíčky rozdrolené barvy. Připravují je pro analýzu, a pak - pak poklesnou v úžasu.
Namíchají barvu, kterou ještě nikdy nedržely.
Štětec chvilku zaváhá, zastaví se ve vzduchu.
Pak se dotkne nebe.

If I could impart just one bit of wisdom onto whoever finds this recording, it would be: Do NOT, and I can't stress it enough, DO NOT invent and construct a time machine when you're emotionally compromised for whatever reason. You might make a mistake that in hindsight is glaringly obvious and makes you smack your forehead and howl in rage at your own stupidity.
Like forgetting that everything is in motion and you won't inexplicably arrive at the same place in the past like in the movies.

Which is why my capsule is currently floating in the endless void.