DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov

Rozhodně se nedá říct, že by na škole patřila k oblíbeným. Na to se až moc dobře učila. A i kdyby, její náladovost byla nepřekonatelnou překážkou. Ale taky zdrojem zábavy. Netušila, že jí během večeře Bella přidala něco do pití.

„Sedíš u špatnýho stolu, Butlerová, šprti patří tam,“ přišla k ní jedna z těch Blackovic holek a ukázala k Havraspárské koleji.
„Značit tečku natáčky, ošetřetou!“ chtěla ji poslat do oněch míst, ale z pusy vyšlo něco úplně jiného. Blábolivý lektvar, to jí tam dali. Skupinka Zmijozelských spolužáků se začala tlemit.

Byla jim k smíchu. Rudá vzteky po nich křičela. Zbytečně.

"A nenechám vás padňout. Znovu nepřipustím tu situaci, jak tady dělali ti jako dříve. Já to mám tady na papíře. Nejvyšší soud prokázal, že gravitace ze mě měsíc nepřiťahuje. Takže je to zase nějaká haďabúra, jak se mě snaží umlčet.
Když jsme byli mi ve vedení, to žádnej Měsíc na Zemi nespadňul. Ale najednou se lživá opojice přes naše záda vyšplhá a... Však já to pořáď řikám, někdo by mi měl ta slova zapsat. Však taky ten Měsíc paďnul jen kvůli nim. A to nechceme.
Sám jsem do NASA posílal dotaz, to ještě Dwight chodil do školy, dotaz na Měsíc..."

Uživatelské jméno: LongbottomN103
Heslo: Susan

Nesprávné heslo!

Heslo: Susie

Nesprávné heslo!

Heslo: Sus

Nesprávné heslo!

Heslo: SusanNeville

Nesprávné heslo!

Heslo: SusieNevie
Heslo: SusNev
Heslo: Alice
Heslo: Radiologie
Heslo: Rentgen
Heslo: Sonografie
Heslo: Angiografie
Heslo: RTGzareni
Heslo: Rezonance
Heslo: Izotop
Heslo: Nuklid

„Do prdele!“ zaklela Lily a plnou vahou se opřela do kancelářského křesla Nevilla Longbottoma, do jehož počítače už se deset minut snažila dostat.
Zrak jí přistál na fotografii připnuté magnetkou na pracovní nástěnku.

Heslo: Luna

Nesprávné heslo!

Heslo: LunaLovegood

Nesprávné heslo!

Heslo: Loony

Pak se znovu zadívala na magnetku. Divná kytka s mouchou na listu.

Heslo: Mucholapka

Vítejte, Neville!

"Co je tohle?"

Tony nechtěl Captaina provádět po Stark Tower.

Neměl na vybranou. Hawkeye zmizel ve chvíli, když na prohlídku došla řeč, a Natasha vyhrožovala, že Tonyho zastřelí, pokud to po ní bude chtít.

"Anti-fluxový kapacitátor," odpověděl Tony, když si Cap odkašlal.

Rogers se zamračil. "A toto?"

"Univerzální multifunkční polyspínač."

S každým slovem Captainovy modré oči temněly. "A jak říkáš tomuhle nesmyslu?" ukázal na maličkou kovovou krabičku.

Tony se nafoukl jako balón. "Tak abys věděl, to není žádný nesmysl. Jde o super makrobiologické mikroskopické AI relé."

"Vzdávám to," povzdechl si Rogers. "Ty nejsi člověk, Starku, ale generátor náhodných slov."

"Hej!"

Sluncem ohřáté okenní tabulky duhově žhnuly, skrz přivírající se víčka rozmazané do fantastické palety. Elladan si položil horkou tvář do dlaně.
Okraj papíru plnily drobné kroužky a křížky. Bylo líné jarní odpoledne a on u svého stolku v knihovně bojoval o každé slovo. Musel ten dialog mermomocí napsat.

“Vy nevíte, že ve Středozemi zuří je číhá zlo,” řekla Galadriel.
“A proč kde číhá?” zeptal se Elendil.
“Když mi půjčíš loď dvě tři čtyři lodě, tak uvidíš!“

Elladanovi klesla hlava. Okno se pootevřelo a vpustilo dovnitř vůni rozkvetlých jabloní.
V polospánku zaslechl vzdálený smích.
Když procitl, na papíře stálo: “Blbost! ZDROJ?”

Už bude deset. Sedím u noťasu a snažím se vymyslet drabble na dnešek. Spala jsem jen čtyři hodiny a moje hlava stagnuje. Oči se zavírají, ale já to nechci zazdít ani vzdát.

Lámu si hlavu: „Prosím zapni se a něco vymysli! Nemám tě přece jen na okrasu.“
„Copak zlato?“
„Aaaale dnes mi téma nějak nesedí a nevím co s ním.“
„Jaké máš?“
„Generátor náhodných slov.“
Přítel mě pozoruje: „No, tak ho použij a sesmol sto slov.“
„Oh můj milý, tos mi opravdu pomohl. Kroutím hlavou.“

A vlastně… když tak přemýšlím, ano pomohl!

Proč přemýšlet složitě, když to jde tak jednoduše?

„Co vás trápí?“ ptá se Chase a myslí na případ, který se jim už tři dny nedaří vyřešit.
„Citróny jsou zdravé,“ odpoví muž rozhodně.
„Prosím?“ zatváří se vytřeštěně.
„Neznáte základní pravidla společenského chování? Styďte se!“
„Pane…“ nahlédne do karty a zároveň pátrá po známkách intoxikace, „pane Westone, cítíte se dobře? Víte, kde jste?“
„Jel jsem na Floridu, ale možná jsem špatně odbočil,“ řekne nejistě a jakoby omluvně.
„Tady je Princeton Plainsboro. Máte nějaký zdravotní problém?“
„Dobrou noc,“ odpoví a přátelsky se usměje.

Ten večer se k příznakům jejich hlavního pacienta přidá afázie. A Chasovi dojde, v čem byl zakopaný pes.

Když služebná uklízí místnost, nalezne ve vychladlém krbu ohořelý papír. Oheň ho mnoho neponičil.
Desítky přeškrtaných slov. Inkoustové skvrny.

Povídej mi pohádku
o ztraceném ptáčátku.
Uletělo z klece,
mne do ní zavřelo.

Slova bolí. V mysli hebké
zavinul se se jenom stesk.

Přijď nahlédnout
do mojí duše.

Ticho.
Tvůj smích je jak kletba.

Měl jsem sen.
Bylas v něm ty
a horké železo.
Vzbudil jsem se
ve vyprahlé poušti.

Rozluč se. Už nikdy neuvidíš
smrt

In nomine patri et filii et spiritus sancti.
Amen.

Dívka si trochu popláče, pak smete popel v krbu i s papírem.
Ten odsouzený zemře nešťastný.

"HAJ HOR OTATÁÁÁÁÁ!" provolává šaman ke shromážděným Kamenům.
"Ehm... šamane?" špitne nesměle náčelník.
Šaman si však šéfa nevšímá a s rukama vztyčenýma haleká dál.
"HATATÁÁÁ JAPATÁÁÁÁ NOPATÁÁÁ! JEBATÁÁÁ STŘAPATÁÁÁ KAŤATÁÁÁ!"
"Šamane," zkouší to šéf dál.
Kameni se už začínají nudit. Chroupají sušené motýly, okusují nehty na nohou (ne vždy svých), pěkně blbě čekají.
Šéf vidí, že se mu situace vymyká z rukou a tak to zkouší znovu
"HOLOTÓÓÓ HNEDKATÓÓÓÓ ŤAPATÓÓÓÓ..."
"ŠAMANE!"
"Co je?!" otočí se k němu šaman podrážděně.
"Tedy.. víte... vůbec co říkáte?"
"Ovšem, říkám jim, co mají jít lovit a konečně se k tomu dostávám. HOLOTÓÓ LOVÍTÓÓÓ MAMUTÓÓÓÓ

Dvě mlčenlivé postavy, ona, on, cesta večerním městem, spojeni společným cílem. Nejsou přátelé, na to se znají málo. Možná známí?
Měla bych něco říct? Zeptat se, jak se má? Chce si povídat?
Zvažuje slova, otázky, generátor náhodných konverzačních frází, většině lidí ticho vadí, co když jemu taky?
...
„To je milý, jenom tak jít a mlčet,“ pronese po chvíli on.
A najednou je všechen tlak pryč a je to v pořádku - protože to oba vidí stejně, protože mlčet s někým, kdo taky rád mlčí, je její oblíbená činnost. Zvolní krok, není kam spěchat. Zůstane opuštěná ulice, tiché porozumění, noc bez konce.