DMD č. 16. pro 16. 4. 2023. Téma: Generátor náhodných slov

Na psychiatrii přibývalo pacientů jen málo, i když magorů s usmaženým mozkem byly plné ulice. Sprawl bylo město, které ctilo zákony džungle a pochybné existence se nechávaly přirozeně vyhynout.
Kluk, kterého přivezli ve svěrací kazajce, způsobil docela rozruch. Dokumenty byly podepsané užším vedením Maas Neotec a přípisek Přísně tajné.
Zřízenci ho šoupli, kam všechny ostatní akorát s dvacetičtyřhodinovým monitoringem. Pacient buď spal, nebo řval náhodná slova.
"Co je tam z dneška?" tázal se agent dozorujícího personálu.

Skákající housky. Ovečky žonglují. Jebat tuleně na růžovém sněhu. Led. Led. Wintermute. Listí má puntíky. Kurvy se schovaly do kokosu. Medvídek sněží. Wintermute.
Wintermute .

Procházeli se po náměstí a prohlíželi si zboží ve výlohách. Došli k malému hloučku lidí, kteří se shromáždili kolem velkého bílého auta popsaného různými nápisy. Stál u něj člověk s trychtýřem u obličeje a něco svému obecenstvu povídal.
Olympa s Hagridem se zastavili opodál a zaposlouchali se. Po chvíli na sebe s údivem pohlédli.
„Holka, myslíš si to co já?“
„Urrčitě.“
„Ten chlap musí bejt kouzelník.“
„A prravděpodobně cizinec jako my.“
„Taky bych řek.“
„Přřekládací kouzlo mu rrozhodně nefunguje sprrávně! Jeho slova nedávají žádný smysl!“
„Jo! Buď nemá všech pět pohromadě, nebo vo tom neví. Nepudeme mu to rači říct?“

Pátá kolej kudy chodí, tudy trousí.
Často kousavé poznámky, někdy papírky od bonbonů a zřídka, ale o to vítaněji, popsané papíry.
Od chvíle, co jim nefunguje „co napíšu, to se stane“, se jejich literární tvorba změnila ze zdroje stresu ve zdroj pobavení.
Jsme zlé a sarkastické. Na pohozená dílka se vrháme s nadšením.
Masochismus, znáte?
„Blanité křídla upíra vznášejícího se nad Hradem zavýřili temnotou...“ přečtu a začne mi cukat oko.
„Není tam něco lepšího?“ ptá se San.
„... úpí mlhonošové v Květách se válející...“ deklamuje Gwen.
Objevila výplod asociačního psaní. Nebo AI.
„Nechci se rouhat, ale to zní skoro jako duben.“

Ve dnech, kdy jsou světy, onen a ten náš, nejblíž, proplouvají temné stíny černých duší za nocí tmavých, že i světlo v lucerně zhasíná, aby promlouvaly k nešťastníkům. Měsíc v novu halí jejich hladové krky živící se strachem, skrývá pařáty, jež oběti do svých spárů chytí. Nocí bez jeho svitu zní klokot a sykot a kvílení slov, které přivádějí člověka o rozum, slov tiše hlasitých, nesrozumitelně jasných, mrazivě libých. Dým zhašených svíček věští přítomnost těch děsů ze záhrobí, které volají nepochopitelná, nestydatě troufalá slova, lákají nebožáka za nimi, sladce omamujíc mysl, vůli. Za loutkou se země slehne – zrozena nová můra.

Třináct drabblů bez jediného výstřelu, výbuchu nebo tasení světelného meče, to jsou hovno Hvězdné války, řekla si Síla a nad vybranou společností v randonské hospodě se začala stahovat mračna.
„Voní to hezky, co to bude?“ vyzvídal generál Beauregard, hledě ke kuchyni s troubou plnou ježků na víně, a v tuto vysloveně nevhodnou chvíli se generálu Champbaccovi znovu zresetoval translátor. Bez varování a ne tak docela správně, takže odpověď byla přeložena vysloveně nesprávně, téměř náhodně.
[„Tvoje máma.“]
„Prosím?“
[„Jídlo nedostaneš, pro vilejše je pokladů škoda. A moc nečum, ty plechová nádhero.“]
Pak radši zavřel pusu, ale ani Orn už to nezachránila.

"Řekni slovo, " vyhrkl Fleuriot.
"Kunda."
"Nějaký nevulgární."
"Nevulvární? Co to je?"
"To je jedno, jiný slovo - bez sexuálního obsahu."
"Brabifexloud."
"A to je co?"
"Slovo, teď jsem si ho vymyslel."
"Oi, že jsem se nezeptal radši Jorchy. Chci obyčejný nenápadný slovo, jako domluvený heslo - něco, co když řekneš, tak se po tobě neotočí každej v doslechu!"
"Žes to neřek hned. Třeba husa."
"To by šlo. Rozejdeme se po Bazranu, každej omrkne co má určeno a zařídí co jsme si domluvili. Máme málo času, takže když bude potřeba něco vyřídit ostatním, něco nenadálýho, můžem použít poslíčky, který se prokážou heslem: husa."

Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium, totam rem aperiam, eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo. Nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit, sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt. Neque porro quisquam est, qui dolorem ipsum quia dolor sit amet adipisci velit, sed quia non numquam eius modi tempora incidunt ut labore et dolore magnam aliquam quaerat voluptatem. Ut enim ad minima veniam, quis nostrum exercitationem ullam corporis suscipit laboriosam, nisi ut aliquid ex ea commodi consequatur?

3. červen

Pozoroval jsem ho už několik dní. Období netečnosti pominulo a Renfield se stal neskutečně aktivní. Sbíral zbytky jídla a krmil jimi mouchy. Stále pro sebe něco drmolil a zpod brýlí mezi odrazy skel mu probleskl pohled člověka, který má něco za lubem. Jen pár slov bylo rozeznatelných, ale zanesu je do deníku.

„Ano, pane… kapka… životní síla… služebník… už jsem začal…“

7. červen

Po tom, jak jsem mu důrazně nařídil, aby se much, kterých měl v cele už celý roj, zbavil, mě požádal o krabičku od sirek, kterou jsem mu ze zvědavosti poskytl.

„Setkáme se, ó, pane… brzy…“

Byla jednou jedna spisovatelka, která měla velké problémy s psaním. Každý den seděla u svého počítače a snažila se přijít na to, co by mohla napsat. Avšak nápady jí nikdy nepřicházely.
Jednoho dne se rozhodla vyzkoušet chatbota, který generuje náhodná slova pro psaní drabble. Rozklikla stránku a začala psát. Avšak její příběhy byly nezajímavé a bez nápadu.
To vše se ale změnilo, když narazila na chatbota, který se tvářil, jako by měl skutečnou osobnost. Řekla mu téma a on začal psát. Jeho příběh byl plný nápadů a zajímavých postav. Když ho přečetla, byla nadšená. Příběh byl krátký, ale velmi poutavý.

Hádaly se tři děti policajtů, kdo má nejhloupějšího otce.
První: „Můj otec jel jednou na červenou, zastavil a napařil si pokutu.”
Druhé: „Můj otec jednou sedl do auta a když zjistil, že je opilý, odvezl se na záchytku.”
Třetí: „Můj otec, vysoký velitel u policie, je rodilý Slovák, který se ani po třiceti letech nenaučil česky, takže denně veškeré rozkazy pro své podřízené píše přes překladač google. A leze tam přes ikonku na ploše, tak jsem mu tam z legrace změnil adresu místo překladače na generátor náhodných slov, a představte si, jsou to dva roky a ještě si toho nevšiml!”