DMD č. 25. pro 25. 4. 2023. Téma: Páka

Znal plukovníkova tajemství. Lidé z Atlantis tomu říkali, že má na něj páku. Jen Sheppard se tvářil pokaždé nadutě.
Až dodnes.
„To-dde,“ jeho smích byl podivně zabarvený falsetem. „Todeeeee, ty kluku jeden!“
Wraith se podíval na Rodneyho, který mu Shepparda předával jako pytel brambor. Pokrčil rameny.
Tyhle otrávené stavy lidí po pozření podivných destilátů Todd znal, ale svého člověka takto ještě neviděl.
„Je tvůj,“ pronesl vědec a rychle zmizel.
Sheppard se na něj uculil, zatímco se u toho kroutil. Todd si ho přeměřil.
Alkohol a špatný úsudek ze Sheppardovy strany by z toho nakonec jen mohly udělat příjemný romantický večer.

„NIE! ÁLÉTHÍÁ, pómôž mí,“výsmech. Roztrhala Thomasov portrét. Mníška ju plne ovládla. Pribehli ošetrovateľky. Odliepajú jej prsty z môjho hrdla.

Zobudím sa na takmer neciteľný dotyk jeho ruky. Hladí ma po líci, v očiach mu čítam pocit viny. Otočím sa mu chrbtom.
„Alethia,“mlčím, „nehnevaj sa, prosím. Toto som nečakal.“
„Čo si čakal?!“trpkosť v hlase sa nesnažím skrývať. „Nechal si nás tu samé!“ Objíme ma. Do vlasov mi šepká ospravedlnenia.
„Budeme musieť použiť silnejšiu páku, aby sme ju porazili,“preruším mlčanie.
Obíde posteľ, kľakne si. Vina v očiach silnie:„Budeš musieť požiadať JEHO.“
Keď mi dôjde koho, skríknem:„NIÉÉÉ!“

„Zatáhni za tu páku už konečně!" na mne řval hlavní bachař.
Jsem celý od potu, přede mnou vidím mého nejlepšího kamaráda od dětství.

Už nějaký ten týden pracuji ve věznici a přestože jsem měl s popravovanými na elektrickém křesle vždycky soucit, nikdy jsem necítil až takový zármutek nad obětí jako dnes.

Před dvěma měsíci jednoho dne se kamarád nepohodl s manželkou, která jím na začátku jejich vztahu byla psychicky a posléze i fyzicky napadána.

Ten den přišel domů pod vlivem se zbraní a...
...proto je dnes ta korunovace.

„Tak už dělej!"
Po dlouhém váhání táhnu pákou dolů-

A je pryč.

Nová generace bystrozorů v zácviku trénovala už skoro dva roky, když se do jejich řad vrátil Sirius Black. Slyšeli o něm všichni a na ranní poradě, kde ho šéf představoval, dokonce nikdo nespal. Mezi mladou krví se rozvířily pochyby.
„Vypadá jako odrbaný čokl,“ neodpustil si po poradě Macmillan.
„Spíš jako vycpanina,“ oponovala Turpinová.
„Naducaná!“ přisadil si Corner.
Hurónský smích přerušil vražedně tichý vstup staronového kolegy do místnosti. Zasloužilý bystrozor je sjel pohledem, který dával tušit příchod lehoučce zbroušeného ega.
„Vsadím čtyři směny na to, že mě nikdo nedá v páce.“
Odpoledne už ho mládežníci uctívali jako svého opelichaného, plnoštíhlého boha.

Jmenoval se Dimitrios a u jedné večeře v taverně nezůstalo. Provázel ji po Athénách, ukázal místa a památky, která by sama neměla šanci objevit. Seznámil ji se svými známými, s obchůdky i večerními podniky pro místní, ukázal život v Řecku, jaký by jako turistka nikdy nezažila. Byl zábavný, okouzlující, měl charisma – a ukázal jí, jaké to je prožít při milování takovou rozkoš, že to člověka nutí křičet a nakonec zůstane téměř bez dechu.
Byla šťastná!
A byla ráda, že je daleko. Rodiče by Dimitria neschvalovali.
Bylo jí to jedno.
A nebyla páka, která by ji donutila, jim o něm napsat.

„Vítej, dcero,“ pozdravila Nora, překvapena, že ji po dlouhé době vidí u sebe v dílně. „Podej mi…“ – na okamžik zvážila, zda použít výraz kardanová hřídel – „… tu páku, co máš po levici, prosím.“
Judita svým výrazem salónního odporu popřela dětství automobilové princezny a své staré matce vyhověla.
„Zdržíš se?“
Ohlédla se k pootevřeným vratům do dvora. Nora za nimi tušila cosi nekalého. Nebo kohosi?
„Přivedla jsem přítelkyni na čaj,“ pověděla plechovce s maticemi.
„Tak prosím, dál.“
Judita nesměle hleděla do očí světlům nového vozu. „Nechci ji brát dovnitř garáží…“
Nora rozhodila ruce. „Vážená slečna může i dveřmi. Ale budu u toho.“

„Nemáte nejmenší šanci,“ prskal generál Beauregard, zatímco ho Wookiee světelným mečem tlačil k potoku obrostlému vrbami. „Mám obrovskou přesilu, moje armáda se odsud už nehne.“
Generál Champbacca nemluvil, šetřil dech pro údery a vzpomínal na poučku kohosi děsně chytrého, že s pevným bodem a trochou síly jde pohnout i planetou. Sílu sice měl, dokonce i tu s velkým S, ale o co se opřít tak úplně ne…
„Mistře,“ slyšel z dálky Orn, nadšenější než obvykle, „posily jsou tady!“ Vida, to by šlo.
[„Dostaň kluky na Monitor,“] velel mezi uhýbáním prskajícím koncům tyče, [„já už to tu dořeším sám.“]
„Jasná páka!“

"Už jdou!" smáli se vojáci, kteří najednou skončili se svým cvičením, jakmile se skupinka komických postav dostala na cvičiště.
"To jsou paka," plesknul se po čele důstojník konající službu.
Na oficírplacu se zatím skupina postav oblečených v uniformách naruby rozestoupila a začala se svou propagandou.
"Voják znamená vrah!"
"I stroje mají duši!"
"Kdo bude bránit práva strojů!"
"Člověk není lepší než stroj!"
Pak se chytli za ruce a pustili se do tance, při kterém pokřikovali hesla na všechny strany.
Vojáci se ale smáli téhle protestní skupině Post Anti Apokalyptické Armády, PAAKA - čti páka, které ale nikdo neřekl jinak než paka.

Po několika minutách snahy se pan Ji podíval do očí a nespatřil v nich nic než led. Zajímalo by mě, co mu tenkráte prošlo hlavou. Mně hlavou běželo jediné. Neuvěřitelný ledový strach z toho, že mě Van Vren a Wries chytí a pošlou zpět na loď paní Dao. Jestliže jsem několik měsíců před tím zvedl dvouapůlmetrákové závaží, dnes by mě strach donutil zvednout celou loď, naložit si ji na záda a utíkat s ní jako s větrem o závod. I přes to všechno jsem mu chtěl nechat jeho důstojnost a nevyhrál jsem na plné čáře. Občas jsem prostě pan hodný.

"Ten Ota mi už přerůstá přes hlavu, on by mne snad i přepral. Naštěstí spolu žádné bojové sporty nepěstujeme," konstatuje Lev.
"Tebe by přepral kdekdo," zaprovokuje Tadeáš.
"Oho, o metr piv, že mě v páce nepřetlačíš."
"Kopyto, jelito, platí to!"
Nastává zápas. Za mohutného fandění spoluštamgastů oba vytrvale bojují, dlouho je to nerozhodné. Leč nakonec Lev přece jen povoluje. Realita tentokrát neodpovídala jeho sebedůvěře, nomen omen nepotvrdil.
"Slovo dělá muže," uznává porážku Lev. "Méďo, metr piv na mě!"
"Moment, chlapi, jak ten metr naměříme?" napadne Jimrama.
"V pohodě, na klíčích mám metrové pásmíčko," nenechá se vyvést z míry vítěz Tadeáš.