DMD č. 25. pro 25. 4. 2023. Téma: Páka

The scout looked a bit nervous. The Inquisitor was impressed it was only a bit nervous.

"I think the calculations are right. But I'd feel a lot better if we tested with stones first..."

Krem laughed brightly. "This is supposed to be a sneak attack!"

"You're making a lot of noise for a sneak." Bull's laugh was deep and low in response. "Grab your knives, your balls, and your socks, and hold tight!"

He leaped down onto the platform, and the basket of Chargers flew through the sky, landing in the middle of the enemy camp with a pleasing thud.

Vysílat signálu zmatený vesmíry
Hříchy promlčet život do neviny
Zestárnout do mládí
Když do domu přivádí
Buňky blahodárné rakoviny

Života svině naházet všem perlám
Jen ať se papaláši smějí
Vystopovat lásku ze šlépějí
K ženě, dceři, jejím dcerám

Pod bolest skrýt usměvavou duši
Starou páčkou od psacího stroje
Zabezpečit dveře do pokoje
Naposled zašeptat, že sis to tu užil

Vytisknout dopis, jako kdybys lhal
Nekrolog v novinách se neobjeví
Ale tiché břehy melou vody
A mně jsi ten dopis kdysi dal

...

Než zásluhy promlčí se
A ucho vody odnese náš žal
Zbývá jen první sloka předposlední věty
Díky, žes vysílal

„Víte, pánové, jel sem po takovej hrbolatej silnici, šak víte, jaký ty cesty tady v horách sou. Najednou auto poskočilo, já se chyt tadydlenc toho bazmeku a von mi zvostal v ruce. Tak sem se sebral a přijel rovnou k vám.
Vona ta věcička asi k ničemu nebude, ale auťák je z půjčovny a měl bych ho vrátit v rychtyku, žejo? Tak to teda ňák vopravte, já si zítra přídu.“ Hagrid cosi položil na pult a byl pryč.
Automechanici na sebe nevěřícně pohlédli. „Ten chlap sem tím autem normálně přijel! Do prdele, jak?!“
Na stole před nimi ležela… řadící páka.

Hanka byla od rána nervózní. Dnešní den pro ni nezačal vůbec dobře. Ráno zaspala. Málem přišla pozdě do školy a ještě ji čekala písemka z fyziky. Věděla, že fyzika není její silná stránka, nebavila ji. Mezi její oblíbené předměty patřila čeština. Ve fyzice dobrali další látku a čekala je písemka. Teď budou psát písemku z učiva o páce. Ve škole zjistila, že její spolužák Honza, který jí vždy radil při písemkách, je nemocný. Pomalu se smiřovala se špatnou známkou, když se k ní přitočil Adam. "Neboj s tou fyzikou ti pomůžu, nenechám tě v tom samotnou." "Dík," usmála se Hanka.

Nováček v armádě, zelenáč v baru. Nejspíš se dal zlákat na první nedělní tah; tvářil se upjatě a dobírání štamgasty nesl těžce. Největším troufalcem se nechal uvrtat do páky. Porazil ho, pak druhého, třetího. Holky z něj byly nadšené; osahávaly mu svaly a chtěly zvedat do vzduchu. Prováděl to bez emocí.

Ve tmě roztál, usmíval se dokonce, ještě chutnal po soli a citrónu.
Jeho vystříhaná hlava byla drsný samet a pták zase masité hadí tělo vyhřáté z lenošení na slunci. Tommy nevěděl, čeho se dotýkat dřív. Nemohl se nabažit ani jednoho.
„Kolik se ti platí?“
Scestná otázka.
„Šampioni neplatí nic.“

Ta skluzavka byla vážně strašná. Po bitvě u Thermopyl nás seždímala a vyhodila na svatbě. Na regulérní židovské svatbě, která už byla v plném proudu. Na regulérní židovské svatbě, na které došlo víno.
Viděl jsem Ježíše, jak posílá služebníky pro vodu a věděl, že v jedné z nádob k očišťování se schoval Poplašňák. Nevím, jestli to Ježíš věděl, ale asi ano, když věděl všechno.
Dobře, já vím, že to věděl, ale pořád nechápu, proč ho nevyhnal. Zlovolný je ten poltergeist až až. Každopádně se ale Ježíšovo víno stalo pákou na to, jak Poplašňáka chytit.
Zázračné víno mu zkrátka neodolatelně vonělo.

Winry vyměnila šroubovák za páku a utáhla další šroub na Edově ruce.
,,Proč jsi za mnou nepřišel dřív?“
Pokrčil rameny. ,,Měl jsem strach, že mě praštíš.“
,,Víš, že to dělám jenom ze strachu o tebe.“
Ed nevypadal nějak utěšeně, a tak se Winry uklidnila, rozhodnutá, ho tentokrát nepřetáhnout po hlavě a pokračovala v práci.
,,Jak se ti to vlastně stalo?“
Ed se uchechtl. ,,Nooo … možná jsme s Alem trénovali a možná jsem při tom spadl do řeky a možná jsem se praštil o kámen.“
Winry škublo v oku.
,,Ale jenom možná?“ pípnul Ed.
Nakonec tu páku Winry přeci jen použila.

Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů na zeleno nebo na růžovo, tetování, skřeky na místo zpěvu, to vše přináší ve výsledku šokující a zcela odpudivý dojem. (1983, Tribuna)
"Volové, tak jsme to dokázali, je o nás článek v Tribuně," zasmál se Michal Ambrož. "A je to v prdeli, protože nás asi zakážou."
A měl pravdu.
Jasná páka přestala existovat přesně na dvě minuty. Pak se oděla do lesku vznešeného jména a Na Chmelnici se nestačili divit, když Hudba Praha hrábla do strun a ukázala posluchačům, zač je toho punk.

Co myslíte, že je největším nepřítelem všech dobrodruhů? Hydry, minotauři a jiné nestvůry? Zlý čarodějové a nekromanti? Či snad nástrahy pastí, průrv a ostrých kamenů?
Kdepak, největším nepřítelem dobrodruhů jsou dveře. Obyčejné, dřevěné dveře. Narazí na ně v podzemí či v uličce hradu. A teď, babo raď. Otevřít, neotevřít? Je tady nějaká páčka nebo snad páka, za kterou zatáhnout? Co je na druhé straně?
Možná bychom měli poslat našeho zloděje, aby to vypáčil šperhákem.
Po dlouhých minutách debat se nad nimi musíte slitovat. "Jedna páka tam je," řeknete jako paní jeskyně. "Říkáme jí klika. Stačí za ní vzít a otevřít."

Byl jednou jeden chlapeček, co se jmenoval Pavlíček a miloval vláčky, koleje, výhybky, zkrátka všechno, co souviselo s železnicí. Už odmalička chodil s tatínkem nebo s dědečkem pozorovat vláčky a doma stavěl koleje snad úplně všude.
Když se dostal až do boudičky Dlouhé mašinky, měl oči navrch hlavy. Samá páčka, kolečko, dvířka...
"A na co je tahle velká, pane železničáři," zeptal se a ukazoval nahoru.
"To je brzdící páka, velmi důležitá," poučil ho pan Blahoš.
"A tahle?" zeptal se znovu a zatáhl. Dveře kotle se otevřely a na Pavlíčka vylétl oblak černého uhelného kouře.
Celý se zakuckal. "Už asi vím."