Stargate: Atlantis

„Vystuduješ spoustu vysokých škol, pak se asi nějak zapleteš s vojáky, protože kolem tebe vidím samé uniformy. S krásnou blondýnkou budeš řešit problémy s nějakým obrovským kolem, ve kterém je hladina vody na stojačku, v tajném komplexu pod vysokou horou. Pak budeš bádat v Antarktidě a studovat svítící křeslo. Potom tím kolem projdeš, stane se z tebe taky voják, ale v jiné galaxii, budeš pobíhat se samopalem a střílet padouchy s cedníkem na obličeji. A nakonec se vrátíš na Zemi s létajícím městem.“

Malý Rodney McKay vylezl z cikánčina stanu a zamířil k čekajícím rodičům.

„No tak ta je namol.“

Tenhle úsek Paegasu musel být zmanipulovanej, jinak si nedokázal vysvětlit, proč se muselo vždycky všechno vysrat tady. Pokaždý byl poblíž Todd. Dlouho ho podezříval. Rozhodně v tom měl prsty, protože se to dělo, když byl bez flotily.

„Cos udělal?“
„Co myslíš, Sheparrrde?“
„Nevěš mi bulíky na nos, Todde, to je tenhle měsíc už potřetí. A pokaždý jumper ztroskotá na stejným místě. Trvá dva dny, než naběhne systém.“
„Tato planeta není dle tvého vkusu?“
Západ slunce. Vůně moře. Nádhera.
„Cože?“
„Zmiňoval ses, že netrávíš moc času mimo Atlantidu.“
Pak mu to docvaklo. „Tys mi naplánoval prodlouženej víkend?“
„Víno?“
To bylo rande?!

Oblíbil si pozemská jablka. Obecně se vědělo, že měli wraithi rádi ovoce, ale Toddova posedlost jablky hraničila se závislostí.
Jablečné pyré. Mošt. Jablečný koláč. Dokonce i ta hnusná Zelenkova pálenka, co hloubila do žaludku díru, byla z jablek. A Todd byl jediný, kdo s Radkem udržel krok, když všichni otrávení a vylití jako konvice popadali po pár rundách jako ta jablka ze stromu.
Todd zkrátka miloval jablka.
Ale tohle už bylo moc.
Sheppard čekal v posteli nahý a připravený, zatímco Todd…
„To si ze mě děláš prdel. Jestli ty křížaly hned nezahodíš, tak ti je narvu opačným koncem!“
„Slibuješ, Shepparrrrde?“

Todd s Johnem procházeli bránou jako poslední.
Mise byla úspěšně splněna, nová beta základna zapustila kotvy na planetě s přívětivým podnebím.
Nebyl by to ale Todd, aby svým příšerným černým humorem nevyděsil nováčky, kteří proběhli horizontem událostí doslova rekordním tempem.
„Někdy seš fakt prostě moc,“ pronesl k emzákovi a útrpně vzdychl.
„To jsi mi říkal již včera, Sheparrrde," wraith si uhladil záhyb na koženém rukávu a s vyrovnaným výrazem se podíval na člověka. Ten se zamračil.
V žlutých duhovkách to lstivě zajiskřilo. „Věřím, že přesná formulace z tvých úst zněla: seš tak kurevsky moc obrovskej, cítím se tak zasraně plnej.“

Znal plukovníkova tajemství. Lidé z Atlantis tomu říkali, že má na něj páku. Jen Sheppard se tvářil pokaždé nadutě.
Až dodnes.
„To-dde,“ jeho smích byl podivně zabarvený falsetem. „Todeeeee, ty kluku jeden!“
Wraith se podíval na Rodneyho, který mu Shepparda předával jako pytel brambor. Pokrčil rameny.
Tyhle otrávené stavy lidí po pozření podivných destilátů Todd znal, ale svého člověka takto ještě neviděl.
„Je tvůj,“ pronesl vědec a rychle zmizel.
Sheppard se na něj uculil, zatímco se u toho kroutil. Todd si ho přeměřil.
Alkohol a špatný úsudek ze Sheppardovy strany by z toho nakonec jen mohly udělat příjemný romantický večer.

Měl toho plný zuby. Tohle bylo potřetí za měsíc, co ho unesli. Začínal si připadat jako Toddův domácí mazlíček, kterýho si chtěl vychovat.
Skrz drezuru. Velitel se nad ním tyčil s potutelným úsměvem a bičem v ruce. Dodneška ani nejevil zájem. Sheppard netušil, jestli mu to lichotí, nebo mu z toho běhá mráz po páteři.

„Víš, který orgán se dokáže při troše snahy zvětšit až osmkrát?“
„Myslíš, že mě na tomhle nachytáš, Todde. Abych řekl péro. Ale každej ví, že jsou to zorničky.“
„Co je to zorničky?“

Klesl pohledem ke vzdouvajícímu se rozkroku wraitha. To do prdele kecal, že jo?!

Na takovou situaci ho nemohl život připravit. Běžně se totiž nesetkáte s esenci sajícími vesmírnými upíry, co mají…
"To jsou-"
Byl paralyzovaný. Měl na výběr. A stejně dal přednost Toddovi před kapitánem Malloneyovou, která měla hezký trojky.
Nahý emzák před ním pompézně zatřásl boky, aby celé exhibici ještě nasadil korunu. S nimi se zavlnilo i něco jiného. John čekal jakýkoliv vercajk, ale tohle fakt ne. Jak to kurvadrát fungovalo? Muselo to lechtat v krku, když...
"Třásně. Chceš vidět, co s nimi dokážu?"
Chtěl?
Nesnášel svoji podělanou zvědavost. Buď byl šílenec, nebo vizionář.
"A budu toho litovat, pokud jo?"
"Nikdy, Shepaaarrrde."

Nesnášel Valentýna. Jen připomínka skutečnosti, že byl sám. Všude visela infantilní výzdoba jako poznávací znamení, pokud by to někdo nechápal. Všichni se rozjařeně osahávali.
Todd si Johna prohlížel s podivným zájmem, ale mlčel. Nechal ho spílat na adresu těch šťastlivců.

„To je lidskej problém,“ otočil se na něj otráveně. „Život je prakticky o tom, že se vyhýbáme jedincům, který jsme viděli nahý, než najdeme jiný jedince, který chcem vidět nahý. Podělanej kruh života.“
Wraith ho sjel pohledem až k patě: „Rád bych tě viděl nahého, Shepaaaarrrde.“

Todd se s tím vážně vůbec nesral. A John s tím nakonec neměl problém.

„A tohle je zase co?“ zeptal se Rodney u výdejového pultu překvapeně.
„Jsi nečetl zdravotnické hlášení?“ zeptal se Sheppard. „Carson je zjevně přesvědčen, že trpíme nedostatkem vitamínů, a tak Elisabeth vyhlásila ovocný den.“
„Jako že nebude žádný maso,“ upřesnil Ronon. „Kuchaři se nenechají zviklat, u mrazáků stojí ozbrojený hlídky.“
„Snad nebude tak zle,“ snažila se situaci uklidnit Teyla. „Vždyť je tu veliký výběr.“
„Pojmenovali jsme to podle toho, čemu z pozemského ovoce se to podobá nejvíc,“ poučil je kuchař. „Takže tu máme cherimoyu, salak, fejchou, kumquat, guave, kurubu, nashi, longan, pitahaju, tamarillo…
„Dal bych si tu čtvrtou,“ řekl Rodney znechuceně.