Autorův výběr 2023

„Sínus mínus gama. Smolpachol, ohl. Es Em Lomos ocena druh. Mlčky ber tlumok. Prav to cena druh. Pousměr čas. Přetlumočtemyš. Přeslyšdo. Přečtemyš.“
„Nunynku," zalapá Pepa. "Lež. Falešné povýšení. Úspěch. Peníze. Dárek!“
Rádio přetlumočí zmateně: „Myslím, že ti cestou vypadla nějaká slovesa.“
„Zjistí to, právě jsem řekl, předstírám, koupit.“
„Můj usměrňovač myšlenek ti nerozumí.“
„Musíš mě zachránit! Jestli do zítřka ženě nedonesu šperk, budu muset zvážit emigraci.“
„Špek? Proč si to neřekl hned? Posílám světelnou poštou. Měj se.“
„Nuny, počkej...“
Okno se roztříští a na parapetu se objeví zulcovitá kostka.
„Gábi mě zabije. Možná jsem si Pištu Hufnágla měl vzít já.“

Sedím v proutěném křesílku uprostřed pečlivě udržované zahrádky, v jedné ruce psací blok, v druhé tužku. Ačkoli je bývalému policejnímu komisaři už hodně přes osmdesát, má mozek dvacátníka. Trochu jsem se tohohle úkolu obávala – historek o příšerných rozhovorech s generátory náhodných slov a vět jsem za těch několik měsíců v redakci vyslechla tucty – ale byla jsem velmi mile překvapena. Komisař odpovídá věcně, ale ne nezajímavě nebo přehnaně stručně. Zkrátka splněný sen začínající novinářky.
„Který případ ze své dlouhé kariéry byste označil za nejzáhadnější? Je nějaký, který vám dodnes ‚nedá spát‘?“
„To by mohl být ten kutnohorský doktůrek z devětadvacátého roku...“

Díval se na skupinu mužů před sebou.
„Pane, víš přece, že tvou ženu milujeme. A nejen my, celý národ!“
Věřil tomu. Jeho žena byla krásná, hodná a laskavá.
„Ovšem pro náš úkol...“
Věděl, o jaký úkol se jedná. Doufal, že jeho ženy se týkat nebude, ale dnešek ho vyvedl z omylu.
„Nový velekněz ji vybral jako oběť našemu božstvu. Měl vidění…“
Ženu miloval, ale božstva se bál. A strach byl silnější.

Velekněz se v duchu usmál, když před ním stála. Užije si s ní a pak se jí navždy zbaví. A příští vidění bude mít o krásné dceři prvního ministra.

Jsi…
jako voda, která teče
vestoje i v kleče
MIG, co se jen vleče
když se mu milá svleče

Jsi já.
Jsi jáááko

Šašek, co polyká meče
Střelci jdoucí z polní leče
Ajťák, co má z myši křeče
Beran, běžící beče
odbočkou na Hustopeče

Jsi moje všechno, přitom nejsi nic
Jako když v létě je mi hic
Jsi desky plný skic
Urputnej zápal plic
Pomalu tuhnoucí špric
A já jen baron z Nemanic
Co políbit by chtěl tvou líc
Nebo… víc?

Jsi já.
Jsi jáááko

Vůně pozdní letní seče
Přihrávky na smeče
Mikýřovy skeče
Štrůdl, kterej se peče
ale…
nedopeče.