DMD č. 4. pro 4. 4. 2024. Téma: Spustit kotvu

"Zdirade, jestlipak víš, co je to zde za kotvu? To je památka na návštěvu papeže před několika lety. U té kotvy sloužil mši a poté dali kotvu sem, protože k vodě se nejlépe hodí," poučuje Pankrác.
"Proč mše zrovna u kotvy?" zajímá Zdirada.
"Symbolizuje víru věřících, ukotvuje je na tomto světě."
"A jak mám být ukotven já jako neznaboh?"
"To je otázka takříkajíc na tělo," přiznává Pankrác a přemítá. To si naběhl. Nemůže přece klukovi říct, že má po světě nekontrolovaně poletovat.
"Zdirade," zasahuje Jenovéfa, "prozatím bude úplně stačit, když se ti podaří zakotvit na tom gymnáziu, tak se uč."

Červený trpaslík se naklonil tak, že Lister málem vypadl z postele. Z reproduktorů zazněl Rimmerův hlas.

"Překážka na levoboku. Pozor, Holly, zatoč!"

Našel ho v řídící místnosti.

"Co to tady sakra vyvádíš?"

"Nevidíš, Listere? Řídím loď."

"Ale Trpaslík není žádná plachetnice!"

"Nepodstatný detail. Uvědomil jsem si, že na to celé jdu špatně. Sice jsem neudělal zkoušky na důstojníka, ale dědeček byl u námořnictva, takže mám nejlepší předpoklady stát se admirálem. Věděl jsi, že jsem rozený plavec? Mám..."

"Bronzovej diplom za plavání, já vim."

"Nerad ruším, Rimmere, ale říkal jsi, že chceš vědět, až poletíme kolem asteroidu."

"Výborně, Holly! Spusť kotvy!"

„Spustit kotvu!“
„Ale, paní kapitánko, to-“
„Hodláte mi odporovat, důstojníku?“
„To ne, kapitánko, ale-“
„Tak koukejte spustit kotvu.“
„Tady?“
„Ne, na severním pólu. Jistěže tady vy idiote.“
„Jak si přejete, paní kapitánko.“

„Tak. Teď už nezbývá než počkat.“
„Jste si jistá, Baronko, že je to dobrý nápad?“
„Ještě ničím jsem si nebyla jistá méně.“

Minuta, dvě, patnáct…
Hodina, dvě, tři…

„Možná- možná je to opravdu jen mýtus a žádný had ve skutečnosti neexis- Ááá!“
„Vy dva, držte se pevně. Posádko, připravte harpunu!“
„Co to kurva bylo?“
„Ó mocní bohové, smilujte se nad ná-“
„Drž hubu, pánbíčkáři, nebo poletíš jako první!“

Praštění dřeva.
Létající třísky, oheň a prach.
V podpalubí zuří peklo.
Do křiku, dýmu a krve horečně běhají plavčíci a ládují zbývající děla.
Doutnák přiložit, pal!

***

„Kormidlo otočit, ústup!“
Galeona s vrzáním a skřípěním nabírá vítr; zdánlivě opouští bojiště, pravobok rozdrásaný nepřátelskou kanonádou.
„Pane! Vlajková loď zahájila pronásledování, neunikneme jim, jsme příliš poškozeni.“
„Výborně. Ať přijdou. Vylákejte je co nejdál… a na můj povel, spustit kotvu!“
Poručík se usmívá.
Galeona si chvíli razí cestu vlnami, pak se kotevní řetěz napne a loď se elegantním obloukem stáčí doleva, plně nabitým levobokem k nepříteli.

Pronásledovatele vítá salva všech tří řad kanónů naráz.

Morning Star klouže po vlnách Dunveganského zálivu.
"Jejich bójky jsou slabé. A od mola jezdí výpravy za tuleni," referuje muž, nespouštěje oči z hloubkoměru. "10 stop pod kýlem. Tady. "
Loď se zhoupne, když se kotva zasekne do dna. Vylodíme se, natěšení na prohlídku nejdéle obývaného hradu ve Skotsku.

"Umm, zlato? Není támhleto...?" ptám se, vyhlížejíc z okna druhého poschodí hradní věže.
Místo odpovědi rovnou vytáhne telefon.
"Patricku? Jsi na palubě? Aha, takže to taky vidíš. Dobře."
Naše loď se s větrem o závod žene mezi řasy směrem na otevřené moře.
Ukazuje se, že staré pasti na kraby dvaatřicítku plachetnici neudrží.

Tajfun přešel a já se probral na palubě. Her Majesty Victoria byla pocuchaná až běda, ale příznivý vítr nás zřejmě zavál k pláži některého z japonských ostrovů. Pomalu jsem se zvedl a opřel se o ruce.

"Spustit kotvu!" Zařval jsem, a čekal, co se stane.

"Spustit kotvu! "Zařval podle hlasu kormidelník, kterého jsem objevil napíchlého na roztříštěném zábradlí.

"Spustit kotvuuu!" První důstojník ležel asi dva metry ode mě a držel se za břicho.

Nastalo ticho, které přerušil až... kdo to KURVA je, kdo a kurva KDE tohohle pravola v kuchařský čepici zverboval?

"Państwo, już ma tutaj tylko dwie brzydkie pomarańcze..."

„Už dvanáct dní ani jedna loď! Chlapi, měníme taktiku! Stáhněte vlajku, spustit kotvu! Budeme předstírat, že jsme obchodníci.“

Působilo to jako směnný obchod. Loď naproti Černovousově kocábce taktéž postrádala vlajku.

„Vzdejte se! Jsme piráti!“ Divná figura s šaty plnými volánků se naparovala na přídi.

„A kde máte vlajku?“

„Naše zástava se právě čistí!“

Černovous se napřímil, posádka nabubřelého panáka se zachvěla. Pověst obávaného piráta předcházela. „Pche, takže ty seš pirát, slečinko?“

„Ano, jsem Stede Bonnet, pirát-gentleman! A kdo ráčíte býti Vy?“

Nastalo hrobové ticho. Jeden z posádky Steda Bonneta poklepal svému chlebodárci na rameno. „To je... Černovous, kapitáne."

„Ten Černovous?"

Mám ošoupaná kolena na školních manšestrácích, ale je mi devět a kalhoty jsou mi fuk. Fuk bohužel nejsou mojí mámě a jelikož prý přivezli rifle z Jugošky, je spuštěna akce Kotva.
Cesta ze sídliště do centra je dlouhá jak transsibiřská magistrála, výkladní skříň socialismu na mě ale velký dojem nedělá. Plno lidí, fronty jako v každém jiném krámě, poloprázdné regály a prodavačky v silonových zástěrách, které nad námi ohrnují nos.
Rifle z Jugošky nejsou. Jiné kalhoty taky ne, aspoň ne v mé velikosti.
Prý ale dovezli podprsenky.
Nakonec si domů odvážím senzační vyšívané stuhy do vlasů. Ve čtyřech různých barvách.

Za týden to nevydrží a podívá se mu do mobilu. Nechce, z předchozího vztahu dobře ví, jak to dopadá. Nechce se ptát na otázky, na něž ve skutečnosti NECHCE znát odpověď.
Kdo je Mirka? Co je jí kurva do mého dítěte? Proč posloucháš její rady, které ho můžou zabít?!
Manžel ji obejme a "všechno" přizná. Ukotví ji to. Miluje ho, co má dělat? Rozbít rodinu kvůli ničemu? Svěří se kamarádkám, ale je na sebe hrdá.
Za měsíc zjistí, že "všechno", co přiznal, byla jedna velká lež.
Trochu se zblázní. Projede telefon, počítače, účty. V autě najde vlasy. A vymyslí plán.

Proto, aby se ušetřily peníze, musí se dnes spustit kotva nejméně dvakrát. Jde o to, že dnešní lodní doprava je absurdně levná a je doplňkem komparativní výhody. Máme třeba zemi, kde hrušky rostou celoročně. Tím pádem jsou tam levné. V jiné zemi je levné zpracování a balení. A nakonec máme zákazníka s vysokou cenovou úrovní. Je tedy levnější vypěstovat hrušky v Argentině, poslat je lodí do Thajska, kde je zpracují, zabalí a pošlou do Spojených států, kde budou prodány, než vše dělat ve Spojených státech. To samé lze provést s norským lososem zpracovávaným v Číně. Uhlíková stopa? Koho to zajímá!