DMD č. 6. pro 6. 4. 2024. Téma: Já sama!

Kolik času si dala na slzy? A kolik tenkrát, když umřel král (kéž odpočívá v pokoji)? Mám povinnost vůči Genovii, řekne a jde dál. Má nezlomná královna.
*
„Napíšeme Helen, pozveme obě na velvyslanectví a domluvíme, aby o prázdninách přijely sem?“
„Charlotte, království nemůže čekat na dědičku do léta. Musím ji vidět. Poletím do San Francisca a vyřídím to sama.“
*
Poletí tam s vámi celý tým lidí, ale máte pravdu, budete sama. Protože si nikoho nepustíte k tělu. O srdci nemluvě.
*
Amerika. Země neomezených možností. Třeba by mi Priscilla s Olívií mohly sbalit i nějaké barevné šaty. Možná nemusím zůstat osamělá...

Byla jsem v cizí zemi, jako otrokyně.
Možná jsem měla štěstí, že jsem byla ještě tak mladá, že ze mě udělali jen komornou.
To jsem tehdy ale netušila.
Byla jsem cenou, trofejí patřící dobyvateli, stále ohrožujícímu můj národ.
Většina mých lidí mého pána nenáviděla.
Když onemocněl, mohli se právem škodolibě radovat.
Já ale viděla jenom slzy svojí paní.
Nestarala jsem se o to, co bylo daleko. Ale něco ve mně si vzpomnělo na minulost.
Tváří v tvář problému a zoufalství jsem si jako jediná troufla navrhnout řešení.
To moje víra vedla k zázraku uzdravení.
Svého věznitele jsem dovedla na svobodu.

Co člověk neudělá pro to, aby si mohl beztrestně dát kousek sýra. Náš hrdina si totiž sám vytvořil čistou místnost, zbavenou veškerých bakterií, a v ní postavil kliniku genové terapie z nuly. V klinice vytvořil virus, který upraví všechny buňky ve výstelce jeho žaludku a dá mu tím pádem schopnost strávit laktózu. Virus pak spolkl a tím pádem vyzkoušel na sobě. Po zkušenostech z Hollywoodu bychom mohli předpokládat, že z něj pokus udělal šílené monstrum a zaútočí na New York (jediné město, kde se útoky oblud odehrávají), nicméně pokus se podařil a zdar byl oslaven snězením dvou pizz se sýrem.

"General, you really need to let me help you with that."
"Are you suggesting I can't handle it alone because I'm a woman? Every second we're wasting arguing about this is time for the Russians to attack unopposed!"
"No, I'm just saying that-"
"I had to be better than every single one of you just to be treated as an equal! I've spent thirty years getting where I am and I'm not going to let any sexist dinosaur undermine me like this! Just who do you think you are?"
"A person who knows this is a TWO PERSON SWITCH, DAMMIT!"

Stojí v bílé chodbě s vysokým stropem. Je nervózní, ale zařekla se, že tohle zvládne a že to zvládne sama, bez pomoci tetiček.
Ze dveří vykoukne tmavovlasý muž, tak pětapadesátník. „Slečna Světlická? Já jsem Kostečka, pojďte dál.“
Udiví ji, že si sekretářku vybírá děkan osobně. Asi chce mít přehled.
„Omlouvám se, mám málo času. Píšete na stroji? Latinu trochu umíte? S lidmi vycházíte jak?“
Usměje se. „Dobře.“
Pohlédne do papírů. „Otec legionář? Oba rodiče zahynuli v odboji? To je mi líto! Počkejte, vy jste neteř Antonie Krásové?!“ Tentokrát se usměje on. Prý ji poznal kdysi na fakultě…
Františka místo získá.

"Oto, abys mě dobře pochopil, ostražitost před ženami neznamená, že se k nim budeš chovat jako hovado. Právě naopak. Opatrnost není v rozporu s galantností. Zdalipak jsi například té slečně pomáhal z kabátu a do kabátu?"
"Chtěl jsem, ovšem ona důrazně pravila: 'já sama'. Takže tak."
"Ty dnešní feministky... Ovšem ty se tím nenech odradit a vždy se snaž o gentlemanské chování. Víš, mým ideálem je mít syna, který bude švihákem a lvem salónů a který se ve světě neztratí."
"Ono to tak obvykle bývá, že tatínkové od synů očekávají splnění toho, čeho sami nedosáhli," okomentuje toto Lvovo kázání Scholastika.

She was the force that united them, the thing that held them together when the forces of the world threatened to tear them asunder.
Some said she was a princess of old, the one who led the first inhabitants to the land of milk and honey. Others thought she was the goddess, the creator.
One thing was certain - she was the Savior, the Protector.
To be an Erekari meant to believe in and worship her.
Dcerka, our Lady, do not let us or future ones perish.
"I will not.
I will go with you everywhere, and bring you back home."

Kdy se to všechno pokazilo?
Chtěli jen učit děti.
Jenže každý měl jiný názor na to, koho učit.
Hádal se se svým přítelem. Neustále připomínal, že mudlům se věřit nedá. Mudlové ničili vše kolem sebe. Kouzelnické linie vymíraly kvůli mudlům, jenž je zabíjeli.
Jeho milenec se ovšem přidal na druhou stranu.
A tak si pořídil ropuchu. Sehnat slepičí vejce nebyl problém. Pro příští generace vybudoval skrytou komnatu.
Co si člověk neudělá sám, to nemá, říkal si Salazar Zmijozel, když se naposled ohlédl k Bradavickému hradu. K místu, kde existoval Godrik, který se nepostavil na jeho stranu. Jediný člověk, kterého miloval.

Drahá Jeduzábel,

tvá pacientka je ze všech nejmladší (zcela nezkušená), studentka (fláká se na účet pracujících) na částečný úvazek zaměstnaná v neziskovce (určitě nějaké ekohomomultikulti, za naše daně nám otravuje život). Je pevně přesvědčená (fanatička!), že je třeba chránit slabší (hlavně, když nejsou v právu), dbát na rovnost pohlaví (a kolika a kterých, he? Mužů určitě ne) a že kdo hodně má, měl by hodně dávat (komunistka!).
Je z majetnější rodiny (zpovykaný spratek), chce se však prosadit vlastními silami (nás neošálí, slečna narodila jsem se se stříbrnou lžičkou v puse, všem by poroučela, přitom život vůbec nezná).

Tvůj konzultant Zmarchrob

Stoupala po schodech nahoru a v celém těle cítila příjemné mravenčení. Vždy ji k sobě vábil svou děsivou majestátností a teď se konečně dočkala. Usedla. Byl tvrdý a studený, ale přesto v ní vyvolával opojný pocit uspokojení, jaký dosud nezažila. S dechem zatajeným vzrušením pohladila prsty plochu jednoho z nesčetných mečů a přemýšlela. O nepřátelích toužících připravit ji o její těžce dobyté postavení. O spojencích vidících v ní pouze dočasnou zástupkyni za jejího nedospělého syna. O otci, který i nyní očekával pouze její bezmeznou poslušnost. Křečovitě svými prsty sevřela ocelové područky. Byla pevně rozhodnuta se nově nabyté moci nevzdat. NIKDY.