DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

Zkoušeli celé odpoledne, až jim všem vyhládlo. Svačinu si vzali do bunkru.
Když se Wensley postavil, aby dál něco deklamoval, Brian vyskočil a rozeběhl se proti němu. V předklonu, s rukama nataženýma, nabral Wensleyho pod ramenem a prohodil ho okýnkem ven z bunkru.
„Co blbneš?“ zaječela Pepřenka.
Adam nevzrušeně dál žvýkal sendvič.
Brian se škrábal se ukazovákem po hlavě: „Mluvili o tom na dějepise, myslím o vyhazování lidí z oken.“
„Ale ne z okýnka půl metru nad zemí,“ zaťukala si Pepřenka na čelo: „Na to bys ho musel vyhodit minimálně z vodárenské věže.“
„Hej, nedávej mu nápady!“ ohradil se Wensley.

Tori has always been the protective older sister but during the time Charlie was being bullied at school, she swore she would never let this happen again. And for a while, everything was fine. But then, Charlie admitted to her that Harry and his mates said some awful things to him. Her eyes went from blue to red to black.
The next day, Harry and his mates were not in school. Charlie later learned that there was a horrible accident. The boys fell out of their windows and nobody knew how that happened. A mystery that might never be solved.

U Rio Pecos stály dvě mladé ženy - Nšo-či oblečená po bělošském způsobu, Hermiona v barevném indiánském oděvu. Po nějaké době, kdy spolu energicky diskutovaly, se Nšo-či rozostřily oči a dál už jen poslouchala a přikyvovala.

„Jsi Indiánka. Na to nezapomínej. Je dobře, že jsi získala znalosti bledých tváří, važ si ale moudrosti a zkušeností svého lidu. Máš spojovat, ne rozdělovat. Máš Apače naučit, jak se jim život zde stane jednodušší. Ne je přesvědčovat, aby na svůj život rezignovali a odstěhovali se do měst.“

Snad to zafunguje, pomyslela si Hermiona. Pokud ne, mohlo by se stát, že ji někdo prohodí oknem…

Sešli se v přístavu. Tady bylo vždycky co zajímavého vidět.
„Hlavně nikoho neobtěžovat,“ znělo zlaté pravidlo.
Norman měl rybáře rád. Většina z nich se o děti nestarala.
Malcolm je měl taky rád. Většinu z nich znal.
Sorley se svezl s nimi.
Na loď. Tu velkou.
Nikoho neobtěžovali; pomáhali nakládat prázdné pěstební koše.
Možná se trochu poprali, v dobrém.
Možná, nikomu to neříkejte, jeden z nich spadl nebo byl postrčen do vody a ostatní dva ho skočili zachraňovat.
Nebylo třeba.
Možná vymysleli další zábavu.
Při proskakování lodním okénkem se nedotknout okraje.
Výzva i neskutečná zábava. Menším to jde lépe.
Jednou vyrostou.

Vůdce národa musí být připraven na každou možnou eventualitu.
Po fasádě paláce hbitě šplhala nezřetelná postava. Nešlo však o vraha, zloděje ani špióna. To se Patricij ankh-morporský věnoval pravidelnému tréninku.
Po zvládnutí doskoku do hnoje postoupil k cvičení vyhnutí se nastraženým sudlicím a odtud k pokročilým technikám. Transfenestraci mezi kuchyní a přípravnou dokázal vybrat kotoulem plavmo v obou směrech. Infenestraci znal ze své minulosti; u triumfální reinfenestrace dosud piloval styl. Přešel i k interfenestraci do vedlejšího křídla budovy.
Dal si dobrý pozor, aby ho nezahlédla uklízečka. To se podařilo dokonale.
Zůstal intrafenestrován mezi oběma tabulemi, dokud ho ráno nevysvobodil sekretář.

Stál přede dveřmi a chvěl se nervozitou. Má nebo nemá?
Když oblékl kutnu učitelů a stal se Strážcem světla, doufal ve vlastní malou školu. Věřil v sílu vzdělání! Jenže pak se dostal… sem.
Nebyli takoví všichni! Aspoň doufal. Jenže pak našel ty děti.
Dostával příkazy, které nenáviděl, ale nedokázal se vzepřít. Takže nenáviděl i sebe.
Pak přivedli toho mladíka. Prý hudebník. Tak půvabný! Jenže oni ho zlomí, jako kdysi zlomili jeho.
Aspoň jednou se vzepřít! Klíče od cely měl…
Šel. Chlapec byl ostražitý, nemluvil.
Nemohl mu otevřít dveře, okno muselo stačit. Nebylo vysoko.
„Uteč,“ zašeptal.
Tiše ho za ním zavřel.

Není nic uspokojivějšího než zákonem povolené mučení. (Tedy vzdělávací proces.)
Profesor Binns má volno a já se snažím vtlouct do hlav Páté koleje něco z české historie. Je nebetyčně důležitá, protože její magie dokáže porazit Voldemorta*.
„Na co musíme myslet, vyhazujeme-li někoho z okna?“ táži se po skončení výkladu.
Ticho.
„Kam dopadne,“ řekne Gwen.
„Jasně,“ doplní San. „Vidle - dobrý, umřou, začne válka, vyhrajem. Hnůj - špatný, přežijou, začne válka, prohrajem.“
„Taky je špatnej obézní testrál, sestava létajících košťat a skákací hrad ve tvaru Hvězdy smrti,“ nedá se Gwen.
„Napadá vás dobrý příklad?“ nedávám Páté koleji pokoj.
Hihňání.
„Profesor Snape.“
Taky blbě.

Kočí a nádeník krok sun krok postupují s davem a vsakují se do kostela. Je to taková ta doba, kdy si jen tak povídáte s ostatními o věcech, co se dějí, protože jinak se na sebe můžete jen hloupě culit.

"Co to Slavata udělal? Vypálil kláštery?"

"Nic takovýho! Nechal zavřít dva kostely."

"Uzavřel kostely?"

"M-hmm"

"A co Thurn?"

"Vyrazil na hrad s dalšíma protestantama. Ty se Slavatou a Bořitou dali řeč. Pak je dostrkali k oknům a shodili dolů. Místodržící plachtil dvě patra. Dole byl takovej sráz. Místodržící ho srolovali. Vod tý doby viděj všude panenku Marii."

"Pěknej průser."

"M-hmm."

S polorozpadlými, dlouho neobydlenými domy je ta potíž, že ve skutečnosti vůbec neobydlené nejsou.
V bývalé koupelně viselo z trámů standardně tak šest sedm netopýrů, na terase se vyhřívaly ještěrky a myši se ani nedaly spočítat.
Stede se jednoho památného rána probudil s obrovským krabem trůnícím na hrudi.
Edward ho pojmenoval Bill.

Ed se přihnal s vyděšeným výkřikem a jedním plavným skokem přistál ve Stedeově náručí.

"Stede, pomoc! Je v kuchyni! Zabij ho! Zabij ho!" vřeštěl.

Stede se láskyplně usmál, odložil Eda na provizorní matraci a v kuchyni vyhodil z okna miniaturního pavoučka, stejně, jako už několik stovek před ním.

V Bradavicích zažil hodně. Ale když viděl, jak dopadli Weasleyovi… On ty kluky nenáviděl, pořád se mu pletli pod nohy, ale tohle ne…
Mátožně stoupal po schodišti. Paní Norrisová běžela napřed. Zmizela mu z dohledu. Slyšel náraz něčeho o stěnu. Pak ticho.
„Ne!“
Vyběhl nahoru. Najednou stál tváří v tvář muži s umělým okem. Pošuk. Paní Norrisová ležela na zemi a nehýbala se.
„Moje kočka!“
Zhroutil se vrahovi u nohou. Moody neříkal nic. Filch vystřelil vpřed. Byl slabší, ale měl výhodu překvapení. Moody najednou nebyl a okno za ním bylo vysklené. Filch zůstal sám na podlaze. Pak se ozvalo zamňoukání.