DMD č. 16 pro 16. 4. 2024. Téma: Defenestrace

V sobotu po - garáž.
"Nejradši bych na něj pustila razorraptora!"
"Já bych toho zmrda radějc vyhodil z vokna Blakelandovi věže - kilák a půl dolu," trumfoval Airu Gazen.
"Zapálit mu to tam, sráčovi!" vyprskl Mael.
"Přeleštit pleš bruskou!" napadlo Robala.
"Volové, tohle mu přeci nemůže projít." rozšlápla plechovku Aira.
"Rád bych ho dostal, ale ne abych to odskákal, takže žádný násilí, nic podobnýho nepřipadá v úvahu," zamyslel se Robal.
"Navíc, pomstou si nevyděláš," posmutněl Gazen.
"Hele, docela to šlo, jako myslel jsem, že bude průser, ale vono ne. Co to zkusit někde jinde?" nadhodil Mael.
"Já prachy stále potřebuju," uznal Robal.

Velenínský mlaskne a zakroutí hlavou, posměšný tón se v jeho hlase nedá přeslechnout: „Hádal bych, že vám zanášela nejen zlato…“
Kaček jako by neslyšel. Zdrceně myslí na Elvířinu zasněnou roztržitost střídanou podrážděním, na pozdní návraty z vycházek do města, na nevysvětlitelně nízké tržby, na šperky, které občas záhadně zmizely… Na hádky, při nichž mu Elvíra vyčítala neschopnost, tvrdila, že vyhazuje zlato oknem, předstírala přičinlivost, i to muzeum byl její nápad… jak mohl být tak slepý?
Vystavěl si okolo ní vzdušný zámek, vystoupal až na nejvyšší věž blaženosti… až Elvíra podtrhla cimbuří křehké iluze a nechala ho zřítit se do propasti.

„…Co bylo pak?“ ptal se trpělivě obhájce Sojka medvědí rodiny.

„Někdo spal v mé postýlce, aby ho ďas vzal!“ vyblekotal medvídek se slzami na krajíčku.

„To byla Mášenka, milá holka, která teď leží s těžkými pohmožděninami v nemocnici. Jak k tomu došlo?“

„No, jak – prostě jsem ji z postele mýho kluka popadl, naplácal jí a vyhodil ven oknem,“ brumlal medvědí otec.

„Přece i my, medvědi máme právo na nějaký soukromí! Vecpala se k nám, když jsme byli pryč… Sama jsem jí jednu ubalila!“ rozohnila se medvědí máma.

„Tak obhajobu určitě postavíme jinak…,“ odvětil Sojka, že se mu až čelo orosilo.