DMD č. 19. pro 19. 4. 2012. Téma: Příbuzenská plemenitba

Stála před zrcadlem a pozorovala svůj odraz. Nezajímavý obličej; řídké vlasy myší barvy; oči, které směřovaly každé jiným směrem. Věděla, že moc krásy nepobrala. Ani talentu. Její otec jí to připomínal často. Že za to mohl on sám, protože se – tak jako bylo v jejich rodě tradicí – oženil s vlastní sestřenicí, to mu připomenout nemohla.
A pokud si někdy pomyslela, že dokonale čistá krev nemusí znamenat dokonale zdravou krev, nechala si to pro sebe.
Nikdy neměla odvahu se mu postavit.
Až teď.
Merope Gauntová se usmála na své těhotné břicho. Ona byla možná k ničemu, ale její syn bude někdo.

Varování: Jen pro lidi se silným žaludkem
Poznámka: Tak jsem to napsala. Trvalo to dlouho, než jsem se vůbec odhodlala začít. Je to ještě drsnější než Střepy prý přinášejí štěstí a Rodinná podoba, takže si rozmyslete, jestli to chcete číst - i když budu ráda za každého čtenáře, samozřejmě.
__________________________________________
„Neboj se, nebude to bolet. Možná to jen trochu píchne.“
Chlapec měl hrůzu v očích, když uviděl jehlu. Křičel by, kdyby mohl.
Z rudého obvazu odkapávala krev a hnis.
Nepočítal už dírky po vpiších, ani kolikrát ho nutili souložit s vlastní sestrou.
Cítil jen neskutečnou bolest a zápach vlastního hnijícího masa.
Víčka mu přišili k obočí, aby je nemohl zavřít, když mu do oční bulvy píchali jedy.
Pravá noha byla nejspíš zlomená a levá? Nebyl si jistý, že ji ještě má.
Ale už netrpěl dlouho.
„Zabijte i tu druhou a odneste je do pitevny. Dvojčata musíme pitvat společně,“ nařídil Mengele.

Jednou z vlastností mé osoby je dokonalá paměť. Jsem si jistá, že mé intelektuální a kombinační schopnosti odpovídají pouze mírnému nadprůměru, ale přesto dosahuji výrazných úspěchů, neboť disponuji velkým množstvím nezkreslených faktů.
Díky této informační databance mám možnost identifikovat vazby a skutečnosti, které jiným zůstávají utajeny. Sleduji, jak se příběhy vzájemně setkávají a jak se z nich rodí jiné. Mnohdy ze spojení jejich genetických fondů vykvete překrásná květina, ale jindy se zrodí degenerovaná zrůda. Navzdory všem pravidlům plemenitby se tito netvoři dále množí a jejich potomci posměšně vystrkují svůj habsburský ret na každého, kdo by se tuto invazi snažil zastavit.

Poznámka: Toto drabble obsahuje nepřesnosti z oblasti genetiky
Poznámka 2: Nebojte, pořád žijou.
---
„Příbuzenská plemenitba bílého jelena měla za následek genetický drift v populaci a také fixaci některých minoritních alel, jejichž přítomnost v populaci znamená zvýšenou pravděpodobnost výskytu geneticky podmíněných chorob, čemuž se říká inbrední deprese,“ přečetl Daniel von Drak úryvek z referátu.
„Dobré, jak to pokračuje?“ ptal se Karel N.
„Heterozí a hnědým jelenem s modrýma ušima a bílou zadnicí," odpověděl Daniel.
„Modré uši?!“ Karel vyprskl smíchy. „Neměly to být náhodou oči?“
„Domnívám se, že ano. Ale pan Jiřík z oktávy se zřejmě zamotal při pokusu o co největší absurditu na téma genetická struktura populace bílých jelenů v Čechách,“ pokrčil rameny Daniel.

„Takže vy jdete na draka,“ pokýval Elrond moudře hlavou nad Thorinovou družinou, „vybrali jste si dobrou dobu.“
„Pro pomstu je dobrá každá doba,“ odvětil ponurým hlasem Gloin.
„Snad. Ale pokud byste si vybrali dobu před sto lety, nebyli by draci tak zdegenerovaní jako jsou dnes.“
„Zdegeco...?“ Fili nasadil nechápavý výraz a rozhlédl se po ostatním, jestli to pochopili.
„Zdegenerovaní,“ zopakoval Elrond. Když si povšiml všeobecné nejistoty, dodal: „Tím myslím, že se draci díky příbuzenské plemenitbě dnes podobají spíše přerostlým ještěrkám, než ohnivým kolosům z mého mládí.“
„Jo táák...Z mládí,“ obdivně hvízdl Kili a ostatní souhlasně zamručeli – to vysvětlovalo vše.

A/N: Přísahám, že tohle je bjb. Protože mě tak strašně nic nenapadlo, že tohle postrádá obsah, logiku, myšlenku a vůbec všechno. Kdo nezná fandom (jakože asi nikdo), užijte si atmosféru. Filozoficko-postapokalyptické AU, strašné rouhání.
Poznámky k textu: Graen (Ygrayne) je dle kánonu dcerou kouzelníka Merlina. Ostatní jmenovaní jsou víceméně vampýři. Dakh'e, Abogarth, Alasther a Orhea jsou víceméně sourozenci. Adreen (v překladu 'Dar') je Dakhův a Graenin syn.
Jak mohou, tatínku? Je to zvrácené!
Jen přirozené, holčičko Graen. Vymírají.
To proto léhají spolu? Není nikdo jiný? Já přeci – vždyť i mne...
Takových jako my je málo. Takových jako oni je ještě méně.
Dakh’e byl Otec a Syn a duch tisíciletí. Stejně Abogarth a Alasther.
A můj Adreen?
On je teď Otec a Syn. A bratr.
A Orhea? Byla nejhorší.
Ta druhá Marie.
Myslela jsem, že rozumím. Dakh mne přeci –
Dala jsi mu Dar.
Adreena?
Život ve smrti. Oběť.
Zahynul.
Zahynul a daroval život.
Komu?
Dalším staletím.
Nerozumím.
Porozumíš, holčičko Graen. Za tisíc let, až se víra zase změní.

„… a Cornelia Soft Paw si namluvila Damiena Lucky Star. Zanedlouho měli tři koťata, z nichž jedno byl Adam Silver Star, můj otec,“ prohlásil Fufán slavnostně. Usazený na polštářku u topení nedbal na to, že kocourek Čitu jeho rodinnými historkami trpí. Pokračoval:
„Adam Silver Star si namluvil Adrianu Silver Star, tedy svoji sestru.“
Čitu vykulil oči.
„Tvoji rodiče byli – sourozenci??“
„Přirozeně, hlupáku. U lepších koček je takové křížení běžné. Ta prachová srst s fialovým nádechem se nevyšlechtí sama! Já bych si například namluvil svoji sestru Fionu. Kdybych… “
„Kdybys ovšem po kastraci nevypadl ze hry, že?“
Fufán upřel na kocourka vražedný pohled.

Když nevíš co dál, navaž na veselé příhody ze života Mastera a Donny. Bodík je bodík.
„Kurňa,“ zalamentoval Master a pustil kladivo, aby se chytil za prst, do kterého se praštil. Spadlo mu na nohu, za kterou se následně chytil a skončil kvíleje na zemi. Donna zakroutila hlavou a vypnula svářečku. Tímhle tempem to nikdy nedostaví.
„Ty jsi vážně zdegenerovaný nemehlo,“ povzdechla si nad svým společníkem a šla zkontrolovat, jestli z něj někde nestříká krev. Nevypadalo to, i když palec ruky začínal ošklivě modrat. Jala se mu zouvat botu ze zasažené nohy.
„Abys věděla, jsem výsledkem pečlivé selekce a to nejlepší, co kdy vesmíru dalo Gallifreyské genetické inženýrství,“ našpulil Master naštvaně pusu.
„Jo, v příbuzenský plemenitbě.“

Tak ještě jedno nesoutěžní... jen tak
------------------------------------------------
„Tak vy chcete vědět, jak jsou ty tři rodiny vlastně spřízněné,“ pokývala babička hlavou. „Můj tatínek si vzal nevlastní dceru svého nevlastního bratra.“
„Cože?“
„No dědeček, vdovec s dětma, si vzal vdovu s dětma a spolu měli tatínka. A jeho starší bratr si vzal vdovu s dětma. A jednu z jejích dcer si vzal můj tatínek. Takže moje babička byla zároveň švagrová i tchýně mého tatínka a moje maminka byla jeho manželka, ale i neteř…“
„Takže vlastně tvoje maminka byla současně tvá sestřenice,“ uzavírám ten spletenec, zatímco táta s precizností technikům vlastní už začíná kreslit složitý a značně rozvětvený rodokmen.

Poznámka: Volně navazuje na Kotlík.
------------------------------------------------------------------------------
„Úskalí příbuzenské plemenitby,“ přeslabikoval na třetí pokus Ráďa a přepsal si nadpis do sešitu. Absolutně mu nebylo jasné, proč by se měl vlastně něco takového učit.
„Dnešní hodinu povede naše specialistka, paní Ještěrková,“ oznámil vyučující.
„Čau děcka,“ zahlaholila externistka. „Co byste měli vědět nejdřív, je, že v některých případech je příbuzenská plemenitba oprávněná a dokonce dobrý nápad. Nikdy to ale nezkoušejte s mantichorami!“
„Co je to plemenitba?“ hlásil se Jasmín.
„A co je to mantichora?“ přisadil Ráďa.
Mlada obrátila oči v sloup. Věděla, že má u Tomáše pořád vroubek, ale čtvrťáci třetí rok po sobě, to si snad vážně nezasloužila.