DMD č. 22 pro 22. 4. 2024. Téma: Srdce je párový orgán

Ondřej a Matěj se plížili hustým křovím, které obklopovalo Chotěšovskou tvrz. Nebylo bezpečné dělat průzkum na nepřátelském území, takže se Velhartičtí lvi museli prostě přiblížit k pevnosti a zaútočit. Už jim zbývalo jen pár metrů. Sice nemohli mluvit, ale oba věděli, že se blíží rozhodující moment. Srdce jim vzrušeně bušila v úplně stejném rytmu, jako by byla seřízená. Oba už se připravovali k útoku, jako jeden muž.
Už mohli vidět lupiče na nádvoří, jak se neúspěšně snaží vylézt na koně, kteří teď nebyli ničím omámení. Teď, nebo nikdy. Kdosi hvízdl a kolem hradu se vztyčila rojnice bojovníků. Rozhodující útok začal.

Vztahy, rodina, kamarádi, takové ty normální věci, které se ostatním děly mimoděk a jaksi přirozeně, pro něj měly punc zázraku.
Zkoušel „na sobě pracovat“, „chodit mezi lidi“, „otvírat se“, jenže stejně dobře mohl házet hrách na stěnu.
Místo toho radši hodil kousek párku vráně pod oknem.
V sousedství znal lidi podle psů, koček, případně i fretek a papoušků.
Zdravil vrabčáky, a kdyby mohl, dával by liškám dobrou noc.

Vrána sledovala, jak její člověk odchází vyhodit odpadky, a připomněla si, že ho musí nahlásit jako čestného krkavcovitého.
Aby ho její příbuzní při blížícím se ovládnutí světa ušetřili a přijali za svého.

„Sherlocku, přestaň!“ zařval John, aby utnul detektivův začínající výstup hned v zárodku. „Přestaň vyvádět, přestaň dedukovat a smiř se s tím, že odcházím. Na rande.“
„Nechápu, proč chceš radši sedět nad předraženým steakem s nějakou nudnou slepicí, když-“
„Protože na rozdíl od tebe jsem lidská bytost. A nechci zůstat navěky sám.“
„A já jsem vzduch?“
„To je trochu něco jinýho, nemyslíš?“
„Právě. Mnohem lepšího.“
„Prokrista, srdce je párovej orgán, chápeš?“
„Vážně? To vás učili na medicíně?“
„Víš, jak to mys-“
„Udělej mi laskavost.“
„Ano?“
„Při příštím maléru mi připomeň, že už si od tebe nemám nechat ošetřit ani zadřenou třísku.“

První noc, kdy byl Fanred zpátky v paláci, Nevaia nemohla spát.
Briwalovi milovaní básníci popisovali spojení mezi lidmi, kteří se milují, jako by jejich srdce byla jedním orgánem ve dvou tělech. Před mnoha lety to Nevaia tak i cítila. Když dnes Fanreda uviděla živého a zdravého, i přes zprávy, které tvrdily opak, cítila úlevu a radost, ale žádnou touhu a lásky jen tolik, kolik jí chovala k Briwalovi nebo Maile. A když se díval on na ni, nevěděla, na co myslí. Dřív to poznala okamžitě.
Pokud měli básníci pravdu, když mluvili o spojených srdcích, pak jedno z jejích někdo amputoval.

"Nemůžeš mě opustit!" Zoufalý výkřik se zlomil ve vzlyk.
"A proč bych nemohl?" zeptal se Alkibiadés svého teď už bývalého milence klečícího na kolenou.
"Copak neznáš ten příběh, že když byli lidé dávno stvořeni, měli dvě tváře, čtyři nohy a čtyři ruce? Prostě všechno dvakrát, Že byli dokonale šťastni, dokud je žárliví bohové nerozdělili? Od tehdy si hledáme svou spřízněnou duši."
"Prosím tě vstaň, neponižuj se tu. Nejsem bůh, rozhodně ne žárlivý." Alkibiadés si povzdechl. "Ty se snažíš říct, že já jsem ta tvoje druhá půlka."
"Ano," ozvalo se nadějně.
"Jenže jestli ty jsi měl čtyři nohy, já byl stonožka."

"Hej, Bídáku, co tam tak dlouho klohníš? Sedíme tu už hodinu a zatím nosíš jen pivo," houkl Kruege od stolu.

"Vepřový srdce," odtušil Bídák a postavil před Kruegeho další korbel.

"Samotný není zas tak dobrý," podotkl Maller.

"Přesně, chce ho vařit s parťákem," dodal Poeta.

"Ty vole, jo. Srdce a jazyk, uvařený do měkka. Kurva to by byla slast," povzdechl si Kruege a spolkl sliny.

O tři hodiny později jim pod nosem přistál tác s vařeným srdcem a jazykem.

"Jako bych ty vaše mlsný huby dávno neznal," pronesl Bídák a podal jim bochník chleba. "Křen si vykopejte na zadním dvorku."

"Málem ti to vyšlo, kdyby ten poslední pár nebyl srdcovej!"
Zatraceně! Možná bych si byl všiml, kdyby na každým esu nebyla ta stejná polonahá lady.
Možná by mi to prošlo, kdybych měl tvídovej oblek, cylindr z bobra a nóbl přízvuk namísto ksichtu, co je lidem povědomej z plakátů s nápisem "WANTED".
Pak by si možná všimli, že ten fešák, co v posledním kole rozdával, si nechal vyplatit všechny výhry a zmizel, zatímco já dostával vyplaceno v kopancích a ranách pěstí.
Samozřejmě, že mi to druhý srdcový eso podstrčil.
Samozřejmě, ža na mě za městem počkal a zaplatil mi můj podíl.

„Paní Černá...“
„Šedivá.“
„Vidíte, mně jste se hned zdála nějaká vyšisovaná. Tak paní Šedivá, srdce jaksi není párovej orgán. Když vám selže, žádný druhý nenaskočí, chápete?“
„Ale...“
„A je úplně jedno, jestli musíte vyřizovat faktury, vařit kašičku nebo jet na Maledivy. Nejdřív operace, pak zábava.“
Paní Šedivá se s námahou kardiaka nadechovala k druhému kolu.
„Kolega má pravdu,“ zjevil se v té chvíli ve dveřích Hofman ve vojenském. „Dejte si říct.“
Dala. Nerada.
Hofbauer vyšel ven. Na konci chodby ještě stál Hofman. Usmíval se.
„Doprdele práce,“ zavrčel. Proč zrovna ten jeho nepárovej orgán chce být v páru s tímhle blbcem?!

Představte si dvě království. Jednomu vládne královna Lumen. Druhé řídí Tenebris. Dva národy v nekonečné válce.

***

Doběhla k němu a beze slova položila hlavu na jeho rameno. Měsíční svit se odrážel od průzračného jezera.
"Bez války nepřežijeme. Rodiče mě varovali, pokud boje ukončíme a zavládne mír, obě království zmizí, jako by nikdy nebyly."
"Mám svůj lid příliš ráda na to, abychom ukončili boje - je to těžké břemeno, ale s tebou se nese o něco snadněji."
"Naše království jsou jako dvě srdce bijící pro přežití nás všech."
"Uvidíme se na druhém břehu."

***

Tenebris kývl na Lumen. Armády započaly další koloběh bitev.

„Je mi líto, čím sis musel projít…“ hlesne Hermiona, v očích slzy.
„Neblázni, nechtěl jsem tě rozbrečet,“ mumlá Sirius. „Stalo se to dávno… v minulém životě. Teď nemáš zachraňovat mě, ale nějakou oblíbenou postavu. Koho?“
„O tom rozhodneme společně. A společně zrealizujeme,“ řekla rázně. „Chceš?“
„Takové nabídce se nedá odolat,“ ušklíbl se. „Jedno tělo, jedna mysl…“
„Své tělo bych si, s dovolením, ponechala. Že moje srdce patří tobě…“¨
„…a mé tobě…“
„…je sice super, ale určitou míru soukromí přece jen potřebuju,“ uzavřela, ale vzápětí se uvelebila v jeho náruči, kde jí bylo nejlíp.
Pak naplánovali výlet do další knižní ságy.