Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Touha a Zoufalství, blíženci a nejmladší z Věčných, mají příbytky vedle sebe.
Dům Touhy je ohromný a okázalý, stvořený k jejímu obrazu. Touha s rozkoší dlí v jeho srdci.
Dům Zoufalství je stínem domu Touhy. Leží u jeho pat a táhne se šerem do daleka. Jeho střed je stínem srdce, pochmurný a plný zrcadel.
Zoufalství posedává v jeho středu, háček prstenu zaťatý do kůže stehna, pohledem přejíždí od zrcadla k zrcadlu. Trpělivě čeká, až pohlédnete do některého z nich a spatříte stíny svého srdce.
Kdo uvěří, že stíny, které spatřil, jsou celá pravda, propadne Zoufalství a vstoupí do jejího domu.
"I believe that each person is more than the worst thing they've ever done. "
Bryan Stevenson
Budivoje probudily první ranní paprsky. Je mu zima a hlavně mu kručí v břiše. Otevře svou příruční aktovku. Jediné, co je v ní k snědku, je perníkové srdce. Chtěl je věnovat manželce, teď je ovšem nucen sežrat je sám.
Zakousne se do srdce a přemýšlí. Proč vlastně srdce není párový orgán? Kdož ví, jak by to fyziologicky fungovalo. Asi proto, že je tak jedinečné, se srdce stalo symbolem.
Srdce jej zasytilo. Na jak dlouho, ale? Jestli brzy nepřijde nějaká záchrana, tak tam srdce z jeho mrtvoly sežerou nějací mrchožraví ptáci a on své ženě už žádné srdce nevěnuje. Hrůzná představa!
Vše zlé bylo ztraceno a zapomenuto. Byl máj a očekávaná svatba.
Ženich zesláblý, ale pořád mohutný. Košile mu kryla obvazy.
Anička kulaťoučká, ve vyšívaném kroji. Ona mu vrátila život. A dá další.
Nevěsta je plodná, šeptalo se očividné.
Panenství je pouze znakem, že dívka není přitažlivá a nelíbí se mužům.
Rychtářovic svatbu chystala celá Dolina. Péct se mohlo jen z nejčistější mlynářské mouky, zabíjet bez bolesti a hádka nesměla zaznít.
Kostel, zaplněn do posledního místa živými, zářil.
„Boh spojil dve srdcia, nik ich nerozpojí!“ farář odříkal připravené věty.
„Ak prestane biť moje srdce, zastane aj tvoje!“ zašeptala a Miša políbila.
Pan Kondelík si povzdechl.
"Vejvaro, Vejvaro, na procházky vás užije, ale že byste člověku přibalil noviny, když ho nutíte čekat v tramtárii na drožku!"
"Přece jedny mám!" usmál se Vejvara.
"Tento, Vejvaro - máte tu nějaké vpisky..."
"Píši si občas myšlenky k článkům, račte si je přečíst..."
"Kéž dvě srdce jak jedno planou... srdce jest orgán párový?" vyvalil Kondelík oči.
Vejvara zesinal.
"Račižtmiňte... neuvědomínil... sezmýlil," vykoktal.
Kondelík zavřel noviny.
"Vejvaro, vy jste dnes noviny nepřines."
"Ne?"
"Ne. Tudíž já nic nečet. Taky jsem Bety skládal veršíky," Kondelík zavrtěl hlavou, "to byla ostuda... Vejvaro, veršotepejte si, jen orgány vynechte, Pepička není felčar!"
„Co to tam šolíchaj?“
Činnost Páté koleje je často předmětem naší zvídavosti.
Gwen se zvedne na lokti, vytáhne triedr, který někde zcizila a zírá do něj.
„Asi dělaj homunkula. Jo. Rozhodně je to TEN homunkulus... doufám, že mu daj kalhoty.“
„Prosím tě,“ mávne San rukou. „K čemu.“
„Je anatomicky nepřesnej,“ komentuje nadále Gwen. „Snad maj důvod.“
„Cože?“ zvednu hlavu.
„Asi má dva pindíky,“ pokrčí rameny San. „Když už se něco osvědčí...“
„San!!! Sem chodí děti!“ zděsím se.
„To bude láska. Opravdová.“
„Saaaan!!!“
„Ale houby. Dávaj mu druhý srdce,“ upřesní Gwen.
„Vždyť říkám, láska. Jak mu jedno zloměj, hned má náhradní!“
Spolu chodívají na mýtinu
spolu prozkoumávají krajinu
když je léto
když je zima
a protože je hladina na rybníce klidná
brodí se společně vodou a broukají si
dneska stejně jako kdysi
jedna duše
jak jedno tělo
v plynulém pohybu
asi to tak býti mělo
narozená do sedla
ten moment kdy mu do očí pohlédla
spanilých a hlubokých
citlivých a divokých
Však do páru srdce patří
ten kdo je spolu cválat spatří
na louce či v lese
krásný pocit si odnese
vstává k němu brzy ráno
ať je o něj postaráno
je jeho a on je její
ten kdo nezažil
neví
Nevím, kdo z nás je víc na prášky z toho, že těch slov zkrátka není a nemůže být víc – jestli já, nebo hlavní protagonisté.
Azirafal se cítil jako Jonáš v břiše velryby.
Prchal před pokyny Božího Hlasu zvěstovat lidem den Posledního soudu? Jistě. To nebyl ten důvod.
Myslel to doslova. Hala madridského letiště připomínala trup obřího kytovce.
Podřimující anděl vedle něj v dlaních ochranitelsky svíral háčkovanou zeměkouli.
Nadechl se.
Znovu.
Věděl, kdo musí začít ten rozhovor.
„Crowley, já…“
Temná silueta za Murieliným ramenem se napjala.
„Mrzí mě to. Myslel jsem, že… pro tebe – chci to, co si zasloužíš. Jenže, možná… Jen jsem se bál. Být znovu na všechno sám a – – – Věděls, že srdce je párový orgán? Ne biologicky, ovšem, je to spíš…“
. . .
„… neříkej nevýslovné.“
Jsou věci, které postupem času rostou - a pak jsou ty, které se zmenšují, ubývají.
Srdce mělo být tím prvním, ale nějak se stalo, že se spíše scvrklo.
Zbyla z něj trapná ikonka poblouznění, symbol rozbouřené chemie v mozku.
Bývalo a mělo být o tolik víc - tím, co nese celou naši osobnost.
Proto právě ono je tak klíčové pro vztahovost - protože plnosti dosahuje teprve v propojení se zbytkem světa.
Chraň jej, protože z něj plynou proudy života.
Když postavíme mezi něj a svět hradbu, nemůžeme růst.
Pomalu se udusíme ve vlastní ozvěně.
Vyměníš ten kámen na/ve své hrudi, za něco živoucího?
Nevím, jestli se mi tam podařilo to téma vecpat dost viditelně, nějak mi tam vlezlo moc filosofie...
Bílá díra je opakem černé díry. Teoreticky. Prakticky je to jen teorie.
Při východu slunce bývaly školní sbírky obvykle opuštěné. Správce většinou býval doma a duchové spali, dokonce i kostlivé tancovačky jen zřídkakdy přetáhly druhou hodinu ranní. Jediným narušitelem klidu tak býval poltergeist Poplašňák.
Toho dne však dopadly sluneční paprsky na Vraspírovu kápi. Muž kráčel tiše přímo ke kabinetu, kde tušil Daniela von Draka.
"Srdce je párový orgán, příteli," řekl místo pozdravu, sotva za sebou zavřel dveře.
"Není," oponoval mu Daniel, který se zrovna zvedal z lůžka.
"A je to podstatné? Černá díra taky není v páru," prohlásil Vraspír poněkud nesouvisle.
"Není. Existenci bílých děr nepotvrdili dokonce ani fyzikové stráže," navázal Daniel.
Nasadila si helmu, rukavice a nasoukala se skrz rám do závodní sedačky.
Nastartovala.
Motor zabručel a auto se rozechvělo.
Tep se zrychloval a zrychloval jak motor točil stále vyšší otáčky.
Vyhnala otáčky do červeného, zařadila a pustila spojku.
Audi vystřelilo vpřed plavností a s citem dělové koule.
Kus techniky na čtyřech kolech letěl prostorem a bral ji sebou.
Točit volantem, šlapat na pedály a tahat za řadící páku bylo přirozené jako dýchání.
Motor tepal, turba dýchala a ona žila s autem. Byli jedním. Víc mechanikou nebo víc živou hmotou? Co řve větší radostí? Motor nebo ona? A není to jedno?
Michèle Hélène Raymonde Mouton (* 23. června 1951) je bývalá francouzská jezdkyně rallye. Závodila v mistrovství světa v rallye za tovární tým Audi a v roce 1982 získala čtyři vítězství a skončila druhá v mistrovství světa jezdců.
Michèle Mouton debutovala v rallye jako spolujezdec, ale rychle se přesunula na sedadlo řidiče. V roce 1975 se zúčastnila okruhových závodů a vyhrála třídu dvoulitrových prototypů v závodě 24 hodin Le Mans. V roce 1977 skončila v celkovém pořadí mistrovství Evropy na druhém místě. V roce 1978 pak vyhrála Tour de France Automobile a zaznamenala stabilní výsledky v domácích soutěžích WRC; Tour de Corse a Rallye Monte Carlo. Pro rok 1981 podepsala společnost Audi Sport smlouvu s Michelle a hned v prvním roce s vozem Audi Quattro získala překvapivé vítězství na Rallye Sanremo.
V sezóně 1982 skončila Michèle Mouton po vítězstvích v Portugalsku, Brazílii a Řecku těsně druhá v celkovém pořadí a pomohla tak značce Audi získat první titul mezi výrobci.
V roce 1985 vyhrála závod Pikes Peak International Hill Climb ve Spojených státech a zajela přitom rekordní čas. V roce 1986 přešla ke značce Peugeot a vyhrála německé mistrovství v rallye Stala se tak první ženou, která vyhrála hlavní šampionát v rallye. Krátce po zisku titulu Michelle z rallye odešla kvůli zrušení skupiny B, ve které závodila. V roce 1988 spoluzaložila mezinárodní motoristický závod Race of Champions na památku svého bývalého soupeře Henriho Toivonena. V roce 2010 se Michèle stala první prezidentkou komise FIA pro ženy a motoristický sport a v roce 2011 manažerkou FIA v mistrovství světa v rallye.
