Spolu

„Je mi líto, čím sis musel projít…“ hlesne Hermiona, v očích slzy.
„Neblázni, nechtěl jsem tě rozbrečet,“ mumlá Sirius. „Stalo se to dávno… v minulém životě. Teď nemáš zachraňovat mě, ale nějakou oblíbenou postavu. Koho?“
„O tom rozhodneme společně. A společně zrealizujeme,“ řekla rázně. „Chceš?“
„Takové nabídce se nedá odolat,“ ušklíbl se. „Jedno tělo, jedna mysl…“
„Své tělo bych si, s dovolením, ponechala. Že moje srdce patří tobě…“¨
„…a mé tobě…“
„…je sice super, ale určitou míru soukromí přece jen potřebuju,“ uzavřela, ale vzápětí se uvelebila v jeho náruči, kde jí bylo nejlíp.
Pak naplánovali výlet do další knižní ságy.