DMD č. 30 pro 30. 4. 2024. Téma: ...a zbytek je historie

Pomalinky sme prechádzali pomedzi kráteríky, ktoré zatiaľ nie sú na žiadnom obrázku Mesiaca. V hlave mi vŕtalo množstvo otázok. Bambuľky sa začali naháňať. Akoby naschvál vrazili do vysokého Lunosnílka s veľkou bradou.
„Ach, vy beťárky!" dobrosrdečne sa usmial. Lunkom trhlo.
„Prepáč im to Svarog."
„Nemám im čo odpúšťať. Sú naše. Neviem, či mám odpovede na všetky tvoje otázky, Vozanka. Zatvor ústočká. Máš šťastie, že tu nemáme muchy."
„Viete, čo sa chceme spýtať?"
„Samozrejme. Oblapili ťa naše Čierne Lunodiery, aby ti ukázali spôsob."
Prišla odpoveď na nevypovedanú otázku: „Stačí vedieť snívať a úprimne si to priať. Zvyšok sa stane zabudnutou históriou.

Vrzla branka, což byl pro zahradní společnost signál k rychlému dopití koňaků a servírování kávy.

"Karle, že ty ji právě proto nikdy nenamažeš?"

"Nech toho, Edo. Do příště. Určitě," mrkl Čapek v odpověď.

Masaryk se usadil a rozložil lejstra.

"Přátelé, máme tu body za poslední téma," začal. "Bod jsem udělil všem, až na Josefa. Velice si cením zajímavého zpracování, ale věděnka má mít psanou formu."

Osazenstvo ožilo.

"Pane prezidente, kterou věděnku jste ocenil nejvíce?

"Přečtete nám svou vlastní?"

"Souhlasíte se mnou?"

"Pánové, další téma je Krvavé pohraničí."

Stůl utichl, Beneš se zachmuřil.

"Všechno ostatní už je historie," dodal vlídně TGM.

Harz, německé středohoří, patří odedávna k místům tajuplným, magickým.
Především náleží čarodějnicím. Slétaly se na planině vysoko nad divokou říčkou Bode a vyrážely na horu Brocken, kde vládne skoro stále zima a vichr.
V lesích bloudili diví muži a obři. Na loukách vzácně vykvetl modrý květ, klíč k podzemní říši skřítků. Doly a sloje snad stále obchází duch hor, někdy škodolibý, jindy přátelský.
A pak ovšem vznikla sídla lidí. Hrady a města králů, kde se psaly dějiny, bohaté kláštery. Bohužel i dějiště krutých procesů proti čarodějnicím.
Přesto Harz stále patří jim. Dnes jako každý rok vyrážejí zvesela na své reje.

Přetržené prázdno po tobě ostře lemuje velký hrnek na čaj, triko pověšené v koupelně, malé rádio, které jsi poslouchal nad ránem.
Přelezu po paměti zrezavělý plot, černé šaty se zachytí a sedřu si ruku. Sednu si na zarostlý schůdky u potoka a zavřu oči.
Rybíz, který jsi zasadil pro mě, večery nad chemií (šla mi, abys měl radost), odpovídání na otázky v televizní soutěži. Obří bodlák, který sis na zahradě hýčkal.
Babička přestala plánovat zlatou svatbu.
Komplikovaný rodinný vztahy.
Drobnosti ohlazující jim hrany.
Čas, který se rozptýlil v prachu za námi a za který tiše poděkuju plynoucí vodě.
Ahoj, dědo.

Za devatero horami
a devatero řekami
žilo bylo jedno velké úp
Trápilo spisovatele,
někdy nevydali ze sebe ani ťuk
Plašilo je, jak pobíhalo kolem,
půlnoc už se blíží, honem!

Číhalo na ně venku, doma, v práci i ve škole
Pera, notebooky a mobily odložené na stole
Každý duben zdivočelo
Někdy se i opíjelo
Přes to všechno ho spisovatelé měli rádi
S úpem, co říkalo si DMD, byli kamarádi

A když duben ke konci se blížil,
každý už se sotva plížil
Přesto květen ještě nechtěli
S poslední nedělí
se slzou DMD objali

Jestli DMD nezemřelo, dodneš žije
...a zbytek je historie

Kráčel vstříc oslnivé záři, dokud neobklopila jeho tělo. Na kůži cítil neznámou tíhu atmosféry a vše vonělo poněkud jinak. Na jazyku ochutnával podivné chutě. Otevřel oči a zjistil, že i barvy mají jiný odstín. V uších se mu ozývala pestrobarevná škála zvuků nejrůznějších živočichů, přírodních sil a lidských hlasů.
"Páni, čekal jsem něco jiného," myslel si. "Opustil jsem budoucnost... a zbytek je historie. Historie, kterou mohu prožít!" Vychutnával si každý nádech čerstvého vzduchu a zářících barev. Přišel z dalekého místa, jež oplývá technologií, která nahradila přírodu v šedých barvách a tichých tónech. Z místa, které není již určeno pro člověka.

Violettu pozval na procházku parkem za účelem dovršení tréninku. Všichni už věděli, kdo je, a přešli to bez větších poznámek – na rozhovor se svou zaměstnavatelkou asi nikdy nezapomene („Vy jste žena?“ – „Nejsem.“ – „Hm… Nezapomeňte naostřit tužky.“). Po tom všem chtěl tu věc aspoň jediné osobě říct sám.
„Snad to nebude moc osobní…“
„Neosobní mě nezajímá,“ namítla vyzývavě.
„V Rusku jsem měl jiné jméno,“ řekl a v duchu napočítal do deseti. Один, два… шесть, семь… десять. „Ženské.“
Zastavila se a on s ní. Naklonila hlavu na stranu a prohlédla si ho jako poprvé. „Já vidím muže. Všechno ostatní patří k historii.“

"A zbytek je známá historie, i když většina současných učenců příběh považuje za mýtus. Císaře Aurelia údajně 'uneslo Slunce do Nebeského paláce' a jeho velký přítel, námořnický král Elonoa'a, se ho na své lodi vydal hledat. Jejich další osud je nejasný. Spekuluje se-. Ano, kolego?"
"Elonoa'a nebyl král. Ostrované nemají krále. Byl první z náčelníků, demokraticky zvolený."
"Obávám se, že to není zcela relevantní. Tedy, spekuluje se, že císař odešel do ústraní a-"
"Naše ústní tradice potvrzuje, že se to opravdu stalo."
"Kolego Mdangu, uvěřím tomu leda, pokud sám císař Aurelius přijde a všechno mi hezky potvrdí. Přestaňte mně přerušovat."

Jednorožec a jeho úžasný pestrobarevný plášť byl velmi pravděpodobně ten nejlepší muzikál celého 18. století v Karibiku.
Oplakaný a zmrtvýchvstalý Izzy svým zpěvem uhranul všechny. Edward nepřestával máčet Stedeovo rameno svými slzami, kdykoliv se na něj podíval.

Později našel Frenchie Izzyho opřeného o zábradlí a hledícího do tmy.
Po návratu ho spolu s ostatními nadšeně objal, ale najednou se cítil nejistě. Jejich vzájemné sblížení bylo ještě tak křehké a nové, když si Izzyho vzala smrt.
Izzy zaslechl jeho kroky a otočil se.
"Umřel jsem, vrátil jsem se, zbytek je minulost. Pojď už kurva ke mně, čeká nás spousta nových písní."

Třicátý duben, po 23. hodině večer.
Seděl před obrazovkou a vyťukával do počítače poslední slova jednoho z drabble.
Když dokončil, přepnul na stránku a vložil drabble do systému, tak jako mnohokrát předtím.
Vydechl si. Konec. Nevěděl, jestli má být se svými pracemi spokojen. Mnohé byly hezké, mnohé by vylepšil. Mnohá ​​témata vynechal, protože nevěděl jak na ně. Byl to nelehký měsíc. Jiní pisatelé se možná zúčastní dalších akcí, on o tom ještě přemýšlel. Poslední pohled na obrazovku. Odhlášení. Zaklapnutí počítače.
Půlnoc. Duben měsíc drabble končí. Tisíce krásných příběhů vcházejí do historie, paměti a srdcí.
Co přinese další ročník? Čas ukáže.