Výpadek

Nejsou na žádné straně. Uvědomují si své povinností. Plní úkoly, které rozhodují o přežití. Ovládají zbraně proti vnějšímu napadení.

Bota, která do něj strčila, byla černá. Tělo bylo jeho, ale bolest se nedostavila.
„Žiješ?“ hlas prošel maskou, větrem, dorazil pod kuklu.
Prepper se snažil zareagovat, nadzvedl hůlku a náhodný prst.
Silná paže ho protočila. Zaznamenal bílý přízrak. Vichr se mu zabodl do očí.
„Vyškrábej se na nohy, nebo tě tu nechám.“

Mezi břízami zanechávali hlubokou stopu. Takto začínají konce hrdinů. Opouštějí příběh.

K tomu ještě nedospěli.
„Budu vojákem statečným a ukázněným, budu dodržovat předpisy. Jsem připraven nasadit i svůj život.“

„Odteraz ste nesmrteľní!“
Vo veľkom kufri je plyšový medveď, v ňom tiger, v tigrovi zajac, ktorý skrýva kačku. V kačke je kindervajce. A vo vajci ihla, na ktorú deti dýchli.

Dvořákovci vzali deti a odišli.
Dali sme im jednu vzduchovku a od Danga dostali celú krabicu čokolád.
„Tchýně má dům u Hradce. Vojáci se tam přesouvají. Musíme to stihnout, než roztaje sníh.“ Robert sa podriadil Linde.
Eliška v lyžiarskej kombinéze sa mi vrhla okolo krku, keď som im skladal rebrík. „Nesmrtelní!“
Mali pripravené skialpy, ktoré používali prvýkrát. Deti si pripol Robert do Chariota.

Kufor s medveďom som ukryl pod strechou.

Paní Svobodová ochorela.
„Matěji, netrapte se. To přichází vždy s jarem.“
Nič tomu nenasvedčovalo. Sneh na ulici sa netopil, pripomínal čierny udupaný nános škvary. Teplota sa mesiac konštantne držala tri stupne pod nulou.
Pred našim vchodom sa vŕšili vrecia s odpadom. Po prvé poschodie. Susedská odmena za večierku. Hmyz ani krysy nás ešte neobjavili. Zápach áno.
Zato telá útočníkov zmizli už prvú noc. Nechcel som si predstavovať, kto si dáva tú námahu, a čo s mŕtvolami robí.
Čakanie na odvetu vyčerpávalo. Ak som nebol na stráži, objavovali sme s deťmi poklady v bytoch neprítomných susedov.
Dvořák od vojakov priniesol lieky.

„Facilitátor umřel. Přebírám agendu. Vyrážím ke třináctce. Prepper.“
Snažil se vyhodit holuba do větru. Nevzlétl. Příště. Lístek na nožičce zůstane.
Měl by zatopit v pícce, uložit facilitátora k ledu, vydržet, až Tok přestane zuřit. Jenže Prepper slyšel: We don't need no education.
Konal roboticky. Zachrání svět s Jineckou třináctkou. Zateplil se a vyrazil.

Udeří ho vichr, silněji než holuba, vezme dech.
Pouští se dopadovou plochou, kolem pozorovatelny, vřesoviště je zasypané. Propadá se, mrzne.
Slyší dupot větru, stovek vzdušných nohou, překopávají ho přes ohradu. Pronásledují posádkovým cvičištěm, k střelnici. Po desítce kilometrů klesá do sněhu.
Udělal strašnou botu. Pravděpodobně ji vidí.

T: Patnáct pošťáků dorazilo. Komunikaci zvládneme.
F: Holubník je naplněn. Věděl jsi to!
T: Když Orel a Medvěd konspirují, sleduj Draka. Ale temno nikdo nečekal.
F: Bez matrixu jsme odříznutý, bez dat, nedokážeme situaci kontrolovat.
T: Všichni jsou na tom stejně. EMP byl gigantický.
F: Obroda jsou šílenci. Nevěří v Boha, pouze apokalypsu. Vyrazí k Temelínu!
T: Jádra jsou v bezpečí. Kotelník vše kontroluje. Problém je Praha. Snad zachovají hierarchii.
F: Necítím se dobře. Elektromyografie mého těla selhává. Čeká nás to všechny.
T: Vytrvej. Kontaktuj dělostřeleckou 13. Mají pokyny k pohnutí ledů.
T: Když bude nejhůř, vrať se k prameni.

„Armáda ČR…“ vojak zakričal a z ulice mu odpovedali dva výstrely.
Oheň sme uhasili, ale len na dlážke.
„Ty budeš po mně střílet takovým fosilem?“
Vystrelil rýchlu dávku.

Kým doktorka na vojakov kričala, s Bartekom sme zliezli na ulicu. Poslali nás.
„Chtěli pouze trochu jídla z vaší zasraný večerky!“ zaznelo z baráku oproti. Nikoho sme nezahliadli.
V snehu ležali dvaja muži. Boli otlačený hlboko v snehu, zanechali v ňom stopu, farbili ho a my sme tušili, o koho ide. Žižkov forever.
Môj útočný tomahavk sa rozhodol ku mne vrátiť. Bartek si vzal dve vzduchovky.
Telá sme prehľadali a nechali skamenieť.

Mesto nebolo vyľudnené.
Snehom sa brodil polonahý vychudnutý muž. Vykrikoval: „Šukejte! Vemte si mě!“
Jeden z vojakov na neho zamieril. „Ty nejsi svobodný, tebe si vzal toluen!“
Prišli dvaja s doktorkou. Veľkí, sympatickí. Zvedaví.
Stáli sme na chodbe.
„V objektu fungovala večerka?“ díval sa na Toma, Dangovho syna.
„Vyplienili ju prvý deň. Zvyšok zatopili splašky. Chcete skontrolovať?“ Dohodnutú zaručenú pravdu som prezentoval ja. Na Dangovi by ju poznali.

„Máme rýži a vodu!“ neodpustil si Tom.
„Chceš se prodat, ženichu?“
Tom prostredníkom ukázal na sošku žltej hajlujúcej mačky.
„Klid, zůstaneme hodni. Přišli jsme ti zachránit nevěstu.“
Z ulice přilétla hořící lahev.

Chata Carvánka Preppera nevítala. Vypáčil dveře.
Předsíň páchla zatuchlým vzduchem a holuby. Křídly pleskali vedle.
U okna ležel muž. Polonahý a namodralý. Srali na něj.
Prepperova první mrtvola. Páchla. Doufal, že se nepohne. Facilitátora chtěl poznat jinak.

Po zemi bylo rozsypané zrní. Na lavici tři otevřené klece s jmény. Trapperovo znal.
Holubi. Existuje způsob dálkové komunikace!
Na stole ležel lístek, moták: Když bude nejhůř… Souřadnice Trapperova sídla. Šumava.

Facilitátor taky zanechal list. Mnohému Prepper nerozuměl.

„…Elektromyografie… Galvany… Naše těla jsou pouze záškuby… Bez elektrické energie fungujeme po konečnou mez… Už nás chrání pouze bezmezní Bůh…“

Roztokaný vítr udeřil. Holubi zmlkli.

„Žebřík!“
Bartek sa výprav nebál. Náš fortifikačný systém sme vylepšili.
„Armáda je na Vítkově! Opevnili se, ale pomáhají lidem.“
Vytáhl konzervy, deku.
„Nepotřebujeme,“ namietal Dang.
Bartek ho ignoroval: „Ty koleje od sání a kopyta na Ohradě. Mělo mi dojít, že je to manipulační jízda!“
„Zbaví nás těch pobudů?“ dúfala Linda.
„Těžko. Vždyť nic neudělali. Nápisy jsou všude. Ale velitel přislíbil, že pošle doktora. Podívat se na budoucí matku!“ Bartek ma prekvapil.
„Vedia, čo sa stalo?“
„Pouze dohady. Výpadek zasáhl celou Evropu. Možná Kyberútok. Vyřadil elektrárny. Baterky i zasrané zapalovače! Slováci prý už válčí! Promiňte.“
Někdo zavzlykal.
„Pepépéčko, prezident, zorganizuje záchranu!

Nesledovali nás.
Ale opatrenia treba. Vchod do večierky prekryť odpadom. Zatĺcť spodné okná. Celý Dangov sklad odniesť do podkrovného bytu. Tam udržíme potraviny v chlade.
Pomáhali všetci. Aj malí. Ondřej s Ellou. Bolí ma každý sval.

„Pani Svobodová, svokrine jazyky nám pomrzli!“
„Nedobré znamení. Sansevieria léčí nemocné budovy. Když umře ona, skoná i dům.“
Dvořákovci sa hádali stále častejšie. Robert netušil, ako získať informácie o svokre. Lindu som chápal, tiež som sa o matku bál.

V noci sa ozývala streľba, Ella celú noc preplakala, Dangova nevesta dostala bolesti. Na kontrakcie bolo priskoro.
Vroubel opäť zmizol. Zostal len nápis: Sledujeme vás.