DMD č. 14. pro 14. 4. 2025. Téma: Tchýnin jazyk

Mlátila mi vo hlavu, jak jsem její dcerunce zničil život. Teď už je dva roky v čmoudu, dej jí Pán Bůh věčný peklo, a víte vy co? Ani po smrti nepřestala prudit!

Loupnu do sebe pivo, klimbam. Na peřinu slejzá velikánskej pavouk, ale vono ne, to je ta mrcha stará, matinka drahá, spíš její jazyk s tou hubou nevymáchanou, a spustí: „Vožralej jak dobytek. Práci flákáš. A neubylo by tě, kdybys ty trenky házel na stejnou hromadu a ponožky měnil aspoň dvakrát tejdně, prase tlustý!“

Vám řikám, že mám dost. Doktorka už neví, jaký pilule předepsat. Asi si to hodim.

Potkal kupce Kollutha. Hledal kněze, tchyně leží v horečkách, má prý smrt na jazyku, viděl dokonce obcházet anděla smrti. Apa Foibammón zapochyboval – Abbaton je tak hrozivý, že kdo ho spatří, vyskočí z něj přece strachem duše – ale nabídl mu, že proti horečce má několik dobrých zaříkání. „Ale nechte tak! 'Hospodin tě bude bít úbytěmi a zimnicí, palčivou horečkou,' … a Ambrož Milánský píše, že 'horečkou duše je oheň smyslnosti, obžerství, pýchy a závisti' … ona toho už stejně nenapracovala, pořád žvanila … pro tchyně žádné zaříkání nemůže být.“
„To se moc pleteš! Jdeme.“
…
Ještě ten den ji horečka opustila a ona je obsluhovala.

Hana, Dana a Jana drhly jídelnu a kuchyni. Do dveří nakoukl nosatý třicátník a houkl:
"Blaža, Boža a Ruža tady nejsou?"
"Uklízejí radarovou místnost," vysvětlila Hana.
"To je škoda. A vy jste místo nich?"
"My jsme k nim, ne místo nich, rekvalifikujeme se na uklízečky," usmála se Jana.
"Já jsem Mára, z Údržby. S Járou a Mírou opravujeme vzduchotechniku a vysypalo se to, potřebujeme pomoct uklidit."
"Jdeme, holky."
"Tohle je výbuch!" zděsila se Dana.
Mára, Jára a Míra stydlivě klopili oči k hromadě stavebního rumu na zemi.
Jana rozhodla:
"Tohle neuklidíme, ale schováme. Postavíme před to ten obrovský tchýnin jazyk."

„Už jednou jsem ti řekla, že tohle slovo není správně,“ upozorní ji s kyselým výrazem žena.
„Ale já sem-"
„Já jsem.“
Dívka zmlkne.
„Pokud chceš být mému synovi dobrou ženou, musíš se naučit mluvit tak, aby se za tebe nemusel stydět. Rozumíš?“
„Ano, ctihodná matko,“ odpoví dívka.
„Tak, a teď mi pověz, odkud pocházíš a kdo byli tvoji rodiče?“
Dlouho je ticho.
„Jsem dcera obchodníka hedvábím. Otec i matka zemřeli, když sem… když jsem byla ještě malá. Vychovaly mě jeptišky v klášteře…,“ začne poslušně odříkávat dívka.
„Tak. Správně,“ usměje se starší žena. „A hlavně nezapomeň, že jsi vždycky mluvila česky.“

Ctihodná Walburga Blacková, vévodkyně z Gloucesteru, oplývala krutostí, chladnokrevností a neobyčejnou schopností zachovat si důstojnost navzdory skutečnosti, že vévoda Orion udržoval čtyři mimomanželské vztahy a že si příležitostně užíval se všemi dostupnými ženami kromě své manželky.
Se služebnictvem zacházela jako s prašivými potkany a pro zlé slovo nechodila daleko – obvykle ho mívala na jazyku.
Svého nejstaršího syna vydědila, protože nesplňoval její představu dokonalého šlechtice.
„Ještěže ta čarodějnice už nežije,“ poznamenal Sirius u svatebního stolu směrem k Edwardovi. „Zapíchla by tě dezertní vidličkou, aby tě nemusela přijmout do rodiny.“
„Dávala přednost arzenu,“ podotkla Eileen konverzačně. „Ale výsledek by byl samozřejmě stejný.“

Přede dveřmi Dračího spáru stála cedule. Nová specialita! Tchýnin jazyk - ostrý jako břitva, nenechá na vás nit suchou. Nezapomenutelný zážitek.
„To vypadá lákavě,“ pronesla Ílie.
„Já ti nevím,“ odpověděl Raxin.
„To sneseš; máš v sobě přece ohnivou magii, ne?“

Později
„Uf, to bylo hodně ostré. Až jsem se zpotil.“
„No mně z toho určitě naskočila vyrážka i na…“ Začervenala se, což byl na jejím už tak rudém obličeji slušný výkon.
„Tak to mi ještě poděkuješ, že jsem nám k tomu objednal džbán smetany.“

Tchýnin jazyk se stal v Kozlově velmi populárním. Prostý lid mu však brzy neřekl jinak než Řiťopal.

Molly Weasleyová milovala Harryho jako vlastního syna, proto se dokázala smířit i s rozpadem jeho a Ginnyina manželství.
Nad Harryho volbou nového partnera sice trochu pozvedla obočí, ale pozvání na večeři nakonec přece jen přišlo.
Ve dveřích si Molly nervózního Draca změřila pohledem od hlavy až k patě a potom nespokojeně mlaskla.
"Není trochu moc hubený?" vypálila směrem k Harrymu, jako by to snad byla jeho vina.
U stolu začala před Draca snášet mísy s jídlem, až se stůl prohýbal.
Harry věděl, že je vyhráno.
Jazyk lásky paní Weasleyové bylo krmení potřebných.
K Vánocům už Draco dostal i weasleyovský svetr.

Měl jste podat zprávu už před týdnem a půl. Co vás zdrželo?
Report nebylo možné poslat v termínu z důvodu hrozby odhalení. Musel jsem se více začlenit, abych nevzbudil podezření.
Jsou snad náznaky, že by věděli, odkud jste? Do zprávy zahrňte i podrobnosti začlenění.
To ne, pane, jde o okolnosti osobního charakteru. Nerad bych je uváděl do hlášení.
Jakého osobního charakteru? Petere, co tam děláte?
Budu muset končit, za pár minut proběhne shromáždění a já se nesmím zpozdit, tchyně už mě tak nemá ráda a pomlouvá mě, kde se dá.
Tchyně? Petere, vy jste tam měl šmírovat, ne se ženit!

Vždy, když se u vesnice objevili potulní učitelé, se místní mládež vydala nasávat nové informace výměnou za nepotřebné věci nebo nějakou domácí zeleninu.
Tonička posbírala nějaké starší použitelné oblečení a dva tuříny, a vyrazila.
Na návsi potkala tlupu zhruba desetiletých dětí, které se o něčem hádaly.
„Povídám vám, že je to meč svätého Jiřího.“
„Pche obyčejná hadí kytka.“
„Tchynin jazyk. Blé!“
Ah, lekce botaniky pomyslela si Tonička a lovila v paměti správný název.
„Nezapomeňte, že Sansevieria trifasciata je taky mírně jedovatá a měli byste si jít před obědem pořádně umýt ruce,“ pronesla na doslech od zuřivých bojovníků šermujících zelenými šlahouny.

Dlouhou dobu moje tchyně měla problém s mým jazykem. Mám totiž problém ho držet za zuby. Moje tchyně však špatně snáší moje posmívání a popichování, a nakonec se mi rozhodla pomstít. K narozeninám se mi rozhodla dát něco, co mě naštve a urazí. Dala mi totiž čtyři tuby sušených, kořeněných cvrčků. Nepočítala však s tím, že jsem pro každou špatnost a toto nebyli moji první cvrčci. Pravdu říci, mně docela chutnají. Otevřel jsem je hned na místě. Přidal se i tchán. Jedl jsem je místo křupek ještě dlouho. To, že je to strašná pomsta, mi potom musela říct potají manželka.