Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Úspěšně prošel hraniční kontrolou. Konečně opadl stes z toho, že budou chtít vidět zpáteční letenku. Tu samozřejmě neměl. Pořád se nerozhodl, kdy se vlastně vrací.
No samozřejmě se k pořízení letenky neměl ani za měsíc. Přepověď počasí z domova hlásí záporné hodnoty. Holt ta letenka asi ještě počká. Nakonec čekala asi 3 měsíce.
Když konečně dorazil domů do vymrzlého baráku, zatopil a dal se trochu dohromady, tak šel provést kontrolu. Došel do pokoje zkontrolovat svůj oblíbený kaktus a našel jen žlutou zdechlinu. V kuchyni přezil akorát tchýnin jazyk. Ten fakt přežít nemusel. Jediné na, čem záleželo, bylo to dračí ovoce ...
Být po jeho, vyhýbal by se tomu domu jak čert kříži. Spatřit na ulici tvář, co před týdnem zmizela za závěsy, provinile by sklopil zrak, klidil se z cesty.
Přesto tu stojí - s rukou nad tlačítkem elektrického zvonku.
Sobě navzdory, božím záměrům a slovům otce Müllera vstříc.
Sotva se stihne odhodlat k činu, za zády uslyší pronikavé KŘÁP!
Na dláždění leží hromádka střepů, zeminy a polámaných, žíhaných listů.
Bleskne mu hlavou, že to měl tušit.
Že se jí vlastně vůbec nediví - má, co si zasloužil, čas vyklidit pole.
Pak v okně zahlédne dítě.
Děvčátko, upřímně zděšené svým zásahem do situace.
Cítila zimomriavky, ktoré ňou prebehli. Nebola schopná pohybu, zatiaľ čo ju dievča obchádzalo ako dravec svoju korisť. Šepkal neznáme slová. Vyslovene si vychutnával danú situáciu. Na smutnú vŕbu sa usadil ako havran. Po ňom prilietali ďalšie za hlasného krákania, ktoré sa do okolia zabodávalo horšie ako listy Sansevierie. Starká ju vždy upozorňovala - vyhýbaj sa miestam, kde havrany hlasno krákajú. Vtedy prinášajú smrť, nešťastie. Telo sa znenazdajky uvoľnilo, ak má zomrieť, načo bojovať. Dievča zastalo pred ňou. Vpaľovalo svoj pohľad hlboko do nej.
"Prečo?" spýtala sa. Oči sa im stretli, sila pominula a všimla si zmätok.
"Prečo? Ukáž svoju pravú podobu."
Sansevieria - Sanseviera trifasciata - svokrine jazyky
Liter vody. Výťažok z cesnaku. Teda, kto dáva to elixíru cesnak.. no budiž.
Zem.. zemiaky?! To je snáď recept na guláš... Aha, len vňať, dobre.
Koreň mandragory! Konečne niečo normálne.. škoda, že ju nemá.. Ale svokrin jazyk je jedovatý skoro rovnako...
Krv jednorozča, ale pozor! Päť kvapiek, pomaly kvapkať dve sekundy.
Jak má človek kvapkať POMALY? Jako z väčšej výšky? Možno tie dve sekundy trvá dopad. Aháá, tak k tomu je dobrá fyzika! Čas sa rovná dráha, zrýchlenie..
Teda, tak dlhé ruky nemá.
Takže interval.
Kvap.
Jedna.
Dva.
Kvap.
jedn.. PREČO TO BUBLE?
Kvap.
BUM..
...
...
No, vždy som chcela komín..
Temný elf Verlien, vrchní kněz a Chosen Vhaerauna v polyteistickém chrámu povídá Meline, vrchní kněžce Eilistraee a snoubence svého bratra, Yarxila, jaká byla jejich rodina v Menzoberranzanu, než město opusili.
Upřímně si tady nejsem úplně jistá, kam to fandomově hodit. Odehrává se to ve světě Forgotten Realms, tedy default světě pro DnD, ale mám tady čistě OC-centric cast (ignorujíc to, jak oba uctívají canonické bohy) I kterém si sama pro sebe v poslední době často píšu, a jedna z postav je původně jedna moje Baldur's Gate 3 hlavní postava, ale to tu není poznat. Tak nakonec jsem šla do DnD, ale nevím, jestli to není spíš originální. Ale ten svět není můj, takže...
Jedna vážná nadávka.
„Vaše máma zní… Nepříjemně,“ zamračila se Meline.
„Nepříjemně?“ Verlien se zasmál, „mluv napřímo, Eilistraee se snad zlobit nebude. Máma je píča. Furt jsem slyšel jak jsem hubatý, nepečuju o sebe, žádná mě nebude chtít… Já chtěl, ať mě nechcou!“
„Byli takoví i na Yarxila?“
„Ne. Toho měli radši. Ale nebavilo je, jak byl vybíravý… Chtěl šlechtičnu.“
„Dostal ji, ale stálo to za nic…“
„Ty jsi jednoznačně lepší partie. Mimochodem, Pán Stínů mě na chvíli posílá do Menzoberranzanu. Možná navštívím rodiče. Přinesu ti srdce budoucí tchýně jako svatební dar. Nebo jazyk? Ať i po smrti drží hubu?“
„Ani jedno! Jsi nechutný.“
Mezi drowy(/temnými elfy, I když vím, že v loru je to trochu jiná věc) v Underdarku jsou ženy nadřazeny mužům, je tam silný sexismus, takže se nechtěl líbit ženám, protože co kdyby si o něj nějaká jeho rodičům řekla?
O těhlech postavách obvykle píšu anglicky, a v angličtině obvykle používám pro Vhaerauna jeho přízvisko "Masked Lord", ale to neznělo dobře v překladu, tak jsem radši sáhla po "Shadow Lord":-D
„Maminko, nemůžete skákat do silnice!“
„Já cizinec, já vyseru!“ Řekla tchýně rázně, jako vždycky, když jí něco vůbec nezajímalo, a pokračovala v cestě po tom, co přešla sebevědomým krokem silnici s projíždějícími auty směrem k zeťovi.
Občas to s ní bylo těžké, byla to temperamentní žena španělské krve. Ale rád s ní trávil čas. Rozhodně se s ní nenudil. A co se napovídali. Naučil se kvůli ní a manželce její rodný jazyk. Když jí vozíval autem, vedli vášnivé debaty a poslouchali navzájem své příběhy. Staral se ní, když zestárla, stejně jako zbytek rodiny. Doteď v hlavě slyší její úžasné hlášky.
Odehrává se někde úplně na konci Pátého elefanta. (To je tak boží kniha!)
Angua sledovala Karotku se směsí obdivu a podráždění. V Überwaldu prožila většinu života, s Igory se stýkala od narození a kusy těl a vnitřností jí nebyly cizí, ale ve sklepení velvyslanectví se choval jako doma on. Bez mrknutí oka obdivoval v ledu uložené části těch, kdo se rozhodli, že mohou i po smrti pomoci živým, a zasypával Igora otázkami. Právě nahlédl do jedné skleněné dózy. “Vy dokážete transplantovat i jazyk?”
“Jistě, bháne. A někdhy dokhonce zůstane v rodině! Právě přhed týdnem jsem opravovhal půl tváře mladhému Perlíkovi, co mu sphadla na hlavu výdřheva. Dárkhyní byla shodou okholností jeho zesnulá tchýně.”
Letošní Vánoce se chystali odjet do Francie za její rodinou. Válka v Británii skončila. Nechtěla trávit svátky vzpomínáním na zemřelé z manželovy strany. Toužila vidět známé tváře. Bill to chápal. Na rozdíl od jeho matky.
Objevila se znenadání a hned ji přesvědčovala, aby strávili Vánoce v Doupěti. Přepnula rádio na příšernou zpěvačku.
Fleur se nechtěla hádat. Pohodila vlasy. Nechala proklouznout vílí magii. Chtěla ji pouze přesvědčit, aby jim dopřála klidné Vánoce.
Přehnala to, uvědomila si, když se na ni Molly omámeně dívala. Nato se jí začala cpát pod sukni.
Při poslechu Celestýny Warbeckové konečně dokázala ocenit hbitý jazyk své tchyně.
