DMD Bonus č. 09 pro 30. 4. 2025.

„Já už teda nevim, co bych měl eště šecko dělat. Šafář, klíčník a hajnej sem vod tý doby, co sem vypad ze školy. Dyž po mně Brumbál chtěl, abych dělal profesora péče vo kouzelný tvory, že jako tomu rozumim v Bradavicích nejlíp, vzal sem to.
Dyž přišla Minerva s tim, že si musim doplnit vzdělání, protože fajnovky jako Malfoy maj blbý řeči, že sem nekvalifikovanej, dodělal sem si NKÚ i Vovce. A při zaměstnání!
Ale todle už je kapku moc. Přijede sem na exkurzi parta praštěnejch ženskejch, co píšou todlencto… eh… fanfikšn. A komu je pověsej na krk? Zase mně!!!“

"Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano, přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
Milost Pána Ježíše se všemi."

Poslední slova Zjevení se citují často, a někdy z našich úst zaznívají skoro jako výhružka, nebo jako povzdech.
Mají být radostným zaslíbením, nadějí, útěchou a vyznáním víry.
On přece nepřichází, aby svět soudil, ale aby svět spasil.
To ostatně cítíme i z daleko méně známých posledních slov Staré Smlouvy:

"On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou."

Byla nám dána každá příležitost a pomoc k tomu, abychom mohli zakusit požehnání Lásky.

Ukaž mou hlavu lidem, stojí za to! Tak řekl před smrtí katovi francouzský revolucionář Georges Jacques Danton. Poplašňák neřekl nic, jen se kroutil za sklem. Neprůstřelným. Zapitvořil se na studenta.
Pořád lepší než Zprava dobrý! napadlo vystaveného poltergeista. Já aspoň zdrhnu. A vezmu to středem.
To bylo druhý den výstavy. Třetí den už blankytný přízrak stepoval na svém vězení a prozpěvoval si.
Čtvrtého rána přivítaly sbírky apokalypsu. Výstavní prostory pokrývala souvislá vrstva drobných kousíčků různého materiálu.
Zažil jsem si nekonečně moc srandy a věřte mi, užil jsem si každou minutu života. Čmáral Poplašňák na zeď poslední slova herce Errola Flyna.

Kľúčom k jeho úspechu musel byť Zlatý roh. Všetko ostatné.. zlyhávalo. Obliehal Konstantinopol už mesiac, a stále sa neblížil k úspechu. Ale keby dostal svoje lode do Zlatého rohu...
Rimanom by už nikto nemohol prísť na pomoc, a hradby tam sú isto menej chránené.. Obranu mesta prerazí tam.
Lenže záliv Zlatý roh chránila reťaz. Výborne položená reťaz. Cez tú sa jeho lode nedostanú.
Ledaže.. by sa jeho lode do Zlatého rohu dostali inak...
"Zavolajte mi tesárov!"
Trvalo niekoľko dní, kým postavili most.
Most na súši, pre lode.
Pod rúškou noci skĺzli jeho lode z kopca do Zlatého rohu.

Bol ich.

Mnozí z vás si jistě (doufáme) ještě vzpomenou na Kateřinu Vágnerovou, která v DMD pod nickem KattyV psala nádherná drabble - naposledy cyklus o Karlu IV., pohybujícím se v naší současnosti. Určitě také víte, že Katty rozepsala dětskou detektivku Halda - v roce 2019 si ostatně tento příběh v drabblících zde na DMD nastínila.
Bohužel knihu nestihla dopsat, zlá nemoc byla rychlejší. Když už věděla, že ji sama nedokončí, požádala o dopsání nás. Moc si přála, aby příběh ožil a knížka spatřila světlo světa.
Dlouho nám trvalo, než jsme se dokázaly do jejího příběhu znovu ponořit a dokončit ho s lehkostí a humorem, jak by si Katty přála. Ztráta byla bolestná a moc velká.
Proto až po třech letech jsme podle jejích poznámek a pokynů knížku dopsaly.
V nejbližší době konečně vyjde Halda jako e-kniha. Potěšilo by nás, kdybyste si na Katty jejím prostřednictvím vzpomněli.
mila_jj, Regi, Tora

To je paráda, žes stihla uvařit, ale oni to stejně zase nejedí. To byl fajn den, ale mohla ses jim víc věnovat. To bylo super, jak ses domluvila, ale ta tvoje angličtina je vážně hrozná. To je bezva, žes to štěně naučila beze strachu přejít lavičku, ale na lávku se stejně pořád bojí. To jsi ráda, že jste se dokázali nepohádat, ale nejspíš tě zase nepochopil. To zíráš, večer bez hysteráku! Ale ten pokoj jste zapomněli uklidit...
Nekonečná Velká čínská zeď složená ze všech těch malinkatých ale, za kterou se rozprostírá celý širý svět. Kéž bys ji jednou zvládla přeletět.

Helga s Helmutem byli schovaní u plotu. Bylo jisté, že je vojáci velmi brzo najdou. Helga zavřela oči a dotkla se země. Přímo před nimi se nejprve objevila malá prohlubeň, která neuvěřitelnou rychlostí prorostla v tunel. Otevřela oči a unaveně dosedla. Helmut ji nenechal, chytil ji a rychle protáhl tunelem na druhou stranu plotu.
"Jak je to možné, tohle by nedokázal ani Hubert."
"Jsem vnučka Helgy. Hubertovy... sestry?"
"Ale to znamená, že jsi to ty! Počkat, to znamená, že jsi i pravnučka Harolda Goldenura, původce tohohle všeho!"
"Promiň."
Tentokrát zavřel oči on a před jeho rukama se tunel zase uzavřel.

Vykoupaní, osvěžení, rány ošetřené, padnou do čistých voňavých peřin a připadá jim to jako zázrak.
„Eva říkala, že Evženka spí. Ráno ji vypraví do školy. Úplně se vyjevila, když slyšela, co se nám stalo, chtěla sem hned běžet. Odmítla jsem.“
„Dobře jsi udělala. Démon stačil,“ ušklíbne se Evžen. „Zítra skočím do Budče kvůli tomu návěští. Jestli chceš něco poslat dětem…“
Xénie přikývne. Pročísne prsty Evženovy vlasy: „Víš, že jsi hodně zešedivěl? A tyhle vrásky jsi taky neměl.“
„Jsem teď starý a moudrý.“
Xénie vyprskne smíchy: „Jasně! Starý a nemohoucí?“
„To musíme vyzkoušet,“ usměje se Evžen a přivine ji k sobě.

“Musím ti něco říct.”
“Musím ti něco říct!”
Mařenka s Jeníkem se rozesmáli. Řekli to naprosto synchronně.
Jeník pobídl svou lásku: “Začni.”
“Víš… já jsem asi trans. Je to pro mě nové, ale… chci to objevovat. Chtěl bych, abys mi začal říkat Vašku. A používal mužský rod.”
Jeník se usmál a sevřel Vaška v náručí.
“Samozřejmě, miláčku. Miluju tebe a tohle na tom nic nemění.”
Vašek si setřel slzu z koutku oka a vysmrkal se.
“Teď ty.”
Jeník se zatvářil pobaveně: “Uvědomil jsem si, že jsem asi teplej.”
Napětí ve vzduchu povolilo.
“Jeníku můj. Já měl takový strach.”
“Já taky.”