DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

A/N: Věnováno všem, kteří kývnou a usmějí se.
****
Nejprve tráva na kopce nízké, norfolkské ovce nejlepší ceny.
Kamenný chrámek – posvátné ruiny. Stonehengský menhir, staletí němý.
Deštivý přízrak prastarých lesů. Skrz mlhu slyšíš řehtání hřebce.
Dostihy v Lambourne. Dech v nozdrách hvízdá. Od startu letí Birmingham křepce.
Pak lehký přízvuk, sládnoucí medem. V ústech cizince na kráse ztrácí.
Tvídový kabát z kárové látky. Teplounký svetr, v němž hnízdí ptáci.
Tea party: Earl Grey, lepivá melasa, čajový koláč, co jíst se nedá.
Zdvořilý zájem, mlčení klidné. „Počasí nanic!“ svůj význam hledá.
**
Kvalitní přísady, prosáklé citem. Skleničku whisky Stvořitel vypije.
Pak se protáhne, tleskne si do dlaní. Právě vytvořil mikrosvět Anglie.

Severus Snape navštěvoval obchod madam Malkinové pravidelně. Nechával si ušít dva tucty košil, dva obleky, tucet hábitů na běžné nošení a jeden společenský. Všechno černé. Madam Malkinová pro něj schovávala to nejkvalitnější plátno a vlnu s příměsí merina.
Tentokrát za pultem stála mladá dívka. „Vážně si chcete nechat ušít oblek, který byl z módy už před dvaceti lety? A všechny košile černé? Vypadal byste dobře v šedé a tmavě modré. A nejspíš i ve vínové. Pojďte dozadu, něco s vámi udělám, ať vypadáte k světu.“
Severus Snape byl v takovém šoku, že ji neproklel. A nechal si ušít barevné košile.

Dokonalé není vždy to nejlepší.
Tak dlouho chtěl Denethor dokonale znát úmysly Nepřítele, až z toho přišel o rozum.
Tak dlouho Saruman poháněl svůj dokonalý stroj války, až celý jeho svět skončil pod vodou a pod okna jeho věže přišel Les.
Černokněžný král ve svém dokonalém plánu útoku na Minas Tirith zapomněl na Drúadanský les a Údolí kamenných vozů.
Sauron, dokonalý Temný pán, nepočítal s maličkými hobity.
Kdybychom lpěli na dokonalém následnictví, nebyl by v Gondoru král.
A pokud stále nevěříte, že dokonalé není vždy správné, vzpomeňte si na trpaslíky. Tak dlouho dobývali v Morii dokonalý materiál, až vykopali balroga.

The customers milled past, observing the ware with critical eyes, whispering amongst themselves. The regulars were pointing out subtle details - qualities and blemishes invisible to an untrained eye.
"What's that brown speck?" A lady in a red top-hat whispered to her bespectacled companion.
"I don't think it's trouble," the man responded, peering closer.
I held my breath, quivering as he poked at the birthmark below my clavicle with a thick finger. I kept quiet, but silently I prayed the mark would put him off; he was disgusting.
"This is quality material," he concluded, lustfully eyeing my youthful curves. "I'll buy."

Čihošťský zázrak potřetí
Páter Toufar pomalu, ztěžka vstupuje na kazatelnu. Kamera tiše bzučí.
Světlo, chybí světlo!
STOP!
Čí to byl nápad točit ranní pobožnost uprostřed noci…
Čihošťský zázrak počtvrté
Páter Toufar pomalu, ztěžka vystupuje na kazatelnu. Vlasy slepené krví skrývá obřadní čepička.
Jo, to bude dobrý. Je v tom napětí.
Vtom zaduní zvony.
STOP!
Čihošťský zázrak popáté
Páter Toufar s tváří sevřenou bolestí pomalu, ztěžka vystupuje na kazatelnu. Je mu osmačtyřicet, ale vypadá jako stařec. Zastavuje se.
Otče, co je vám… Otče!!
STOP.
Režisér vztekle zamáčkne cigaretu. To já bych potřeboval zázrak! Z takového materiálu mám dát dohromady celovečerní dokument?!

„Na jak dlouho byste toho koně...?“
„Šest, osm týdnů.“
Majitel nájemné stáje se podrbal ve vlasech. Z nazrzlých kudrn vyletěl oblak lupů.
Mistr Severin svraštil rty. Ten chlap zjevně cizinci žádného koně nepůjčí. Ale Lisa... nemůže chtít, aby Lisa... zkrátka on koně potřebuje. Jakéhokoli. Třeba nejpříšernější herku.
„Byla by tu ... tahle kobyla,“ odhodlal se majitel stáje. „Ale je jankovitá.“
Mistr položil koni ruku na zadek.
Majitel strnul.
Mistr taky. To zvíře bylo kouzelné!
„To jsem ještě... Nechtěl byste ji spíš koupit, pane? Jinýho by dávno prokopala zdí! Myslel jsem, prodat tu mrchu radši řezníkovi, ale ono zas, škoda koně...“
„Kolik?“

Jeden nesoutěžní, protože jsem se při barvení poličky nadýchala výparů a potom jsem uviděla tenhle obraz Catherine Tate (http://i57.photobucket.com/albums/g226/SevenJetC/CatherineTate-Fameinthe...) a tohle ze mě vypadlo.
„Nevrť se.“
„Když mě to škrtí.“
„Samozřejmě, je to korzet.“
„A je mi zima.“
„Promiň, v tomhle století nemají centrální vytápění.“
„Chytá mě křeč.“
„Pro krásu se musí trpět, Donno.“
„Mohli byste se přestat hádat, potřebuji se soustředit,“ napomenul je sir Joshua Reynolds.
„Slyšíš, přestaň kňourat.“
„Jak bude ten obraz hotový, ještě uvidíš kňourání.“
Později stáli v Huntingtonově galerii. Portrét Tragické múzy tam stále byl, ale vypadal trochu jinak.
„To je prostě...já nemám slov.“
„To je asi poprvé.“
„Ale změnili jsme minulost?“
„Nic, co by svět nezvládl. Myslím, že tentokrát byl předlohou mnohem kvalitnější materiál,“ zazubil se na ni. Zčervenala.

Ivory je celkem vzato zaostalá planeta. Moderní technologie tu skoro nenajdete. Na druhé straně je to jediná známá planeta, kde fungují kouzla.
Ach ano, čarovat je na Ivory zakázané. Ne že by si z toho někdo něco dělal.
Prozatím jsem zůstávala u Cormallonů, opuštěná a omrzelá; všichni měli spoustu práce a já nevěděla, čím ubít čas. To odpoledne jsem se zkusmo zeptala, kde mají knihovnu. Velká, světlá místnost s policemi, nikde ani list papíru, jen porůznu roztroušené všelijaké předměty, hlavně kameny. Jeden jsem mimoděk vzala do ruky. Najednou na mne začala mluvit babička.
Černé kameny jsou pro uchování vzpomínek ideální.

„Copa si pán přát? Fajn bota, značková tličko, pohodlná kalhoty… Máme šecko, žádná starost.“
„Pán si přát reklamovat tyhle boty,“ zavrčel a výhrůžně se tyčil nad nebohým prodejcem. „Kupoval jsem je tady před týdnem a podívej, jak vypadají.“
„Co na bota špatně?“
„Ty díry ti připadají v pořádku?!?“
„Větrání pro palce, velmi moderní,“ zkoušel to s úsměvem, ale tušil, že má problém.
Zamyslel se a předložil nabídku.
„Chce pán místo bota whisky?“
„Jakou máš?“ ptá se podezíravě, ale přesto se zájmem.
„Víc druhů mít, dívat ty. Tahle je doblá, ta taky moc moc doblá. A tahle…“ zdůraznil, „ta je plavá.“

Nesoutěžní... když on na mě tak poulil ty svý kukadla :-)
----
„...Před koupí si mládě pečlivě prohlédněte. Zkontrolujte, zda má kompletní opeření, zda není rozčepýřené. Zvláštní pozornost věnujte také pařátkům. Ty musí být kompletní a plně funkční...“
Bžuiiim.
Vypínám televizi.
„Tyhle bláboly přece nebudeme poslouchat, že ne Horáci?“
Podívám se na svého poněkud neupraveného společníka. Jen na mě mrkne granátkovýma očkama a skloní hlavinku. Optarně mu vískám peříčka. Sám se těma svýma pokroucenýma prstíkama podrbat nedokáže. Slastně přivírá očka.
„Horáci, dáš mi pusinku? Jó? Dáš pusinku?“ škádlím rozcuchaného přítulu.
Ďob. Ďob. Ďob.
Zobáčkem mi jemně oždibuje nos.
Kdepak! Příroda Horácovi možná nenadělila na těle, ale milejšího kamaráda bych jen těžko hledala.