DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

Mírně drsné, takže bych řekla tak minimálně 12+
„Pojďte, kupujte, čerstvé zboží, kvalitní dodávka přímo z Orientu. Vše zaručeně pravé...“ Za chvíli se pod malým pódiem těsnalo dost lidí na to, aby mohl začít samotný prodej. Jednooký vyvolavač mávl a na podium začali přicházet otroci. Měl pravdu, opravdu kvalitní zboží – a tolik možností výběru. Černí, bílí, s šikmýma očima i synové pouště. Muži byli jen v bederní roušce, ženy měly decentně zakrytá i ňadra, aby nepobuřovaly přítomné dámy.
Madam v rudých šatech cudně nakukovala zpoza slunečníku. Od doby, co se stala vdovou, hledala různá rozptýlení. Nedávno navštívila divadelní představení, které ji zaujalo. Nyní se rozhodla vyzkoušet africkou vášeň.

A/N: BJB. Ano, přiznávám, už mi z toho hrabe :-)
Milé děti, dneska si povíme pohádku o třech prasátkách. Tak tedy: tři prasátka se rozhodla postavit si domeček. První bylo líné a chtělo si už rychle hrát, tak si postavilo domeček ze slámy. Druhé bylo pečlivější a postavilo si domeček ze dřeva. Třetí prasátko si začalo stavět domeček z cihel. První dvě prasátka se už bavila a hrála si, dokonce se třetímu prasátku i smála, přesto třetí prasátko vytrvalo a domeček dostavělo. Nějakou dobu spokojeně bydleli, než přiběhl z lesa vlk. Zboural domeček ze slámy i dřeva, ale do cihlového se nedostal. Vidíte, milé děti, jak důležitý je kvalitní materiál.

Nemůžu uvěřit, že jsem tenhle ročník DMD nenapsala ještě žádné slashové drabble! Tímto napravuji! Asi by to mělo být mládeži nepřístupno, ale o smysluplnosti omezení by se mohly vést filozofické debaty...
Harry se smutně koukal na dělníky instalující mramorové obložení do vstupní haly a mimoděk přemýšlel o stavu svého konta u Gringotů. Nějakou záhadou se na krásu černého mramoru nemohl soustředit.
„Draco, museli jsme opravdu kupovat tenhle mramor? Nestačil by ten...“ a šeptem dodal, „levnější?“
Draco se na něj jen letmo otočil od instalace rodinného portrétu Malfoyových, pohodil blonďatými vlasy a opáčil: „S nejlepším materiálem se nejlépe pracuje!“
Později toho dne...
Draco vyplivl sperma na zem a pozoroval, jak se na laminátové podlaze rozprsklo do efektní hvězdice. Podíval se nahoru na vzdychajícího Pottera a děl: „S nejlepším materiálem se nejlépe pracuje!“

V roce začalo „ujíždět“ levé oko. Kosmetická vada jedna z tisíce, která se nedá odstranit ani operativně. Celkové povolení svalu.
Velmi jemné vlasy, které nenarostou víc jak pod lopatky. Máma je má do půli zad a babička si ještě v sedmdesáti může dávat na přirozeně zbarvené vlasy trvalou.
Od jedenácti se zhoršuje zrak. V pětadvaceti tři a půl dioptrie. Máma má v šedesáti zrak jak ostříž a táta nosí jen slabý brejle na blízko.
„Jak je možný, že jsme o tolik zdravější?“ diví se máma.
„Protože vy jste ještě z kvalitního válečnýho materiálu, zatímco já už z mizernýho normalizačního,“ odpovídám.

Omlouvám se, je to laciný, ale nabízelo se to...
„No, já tu marjánu nemusím,“ namítal Doktor. „Mám po ní vždycky paranoiu.“
„Po týhle mít nebudeš,“ lákal ho Jack Harkness. „To je kvalitní matroš.“
„Tak dobře, ale jen čouda.“
Doktor potáhl. Stěny základny Tochwoodu se rozechvěly. Dveře všech cel se otevřely a Weevils vyběhli ven, proběhli místností a mířili dál, zjevně do města. Tardis zelenožlutě světélkovala. Vzduchem začaly plout akvarijní rybičky. Zjevil se Ianto v nadživotní velikosti, hlavou dolů balancoval na jedné ruce a druhou si rozepínal poklopec.
„Do háje, tahle várka má ale grády,“ vydechl Jack. Pak se podíval na krabičku a strnul.
Omylem Doktorovi ubalil Gwenin mátový čaj.

Předchází Krev není voda
----
„Mám přísný zákaz vpustit koholiv, kdo nepatří k posádce.“
Frances zaklela.
„Tak otevřete tu bránu nebo ne!?“
Měla za sebou tři hodiny chvatné jízdy přes vrchoviště. V dešti, ve tmě a za neustálého burácení větru. Tělo měla rozlámané. Každičký sval ji bolel. Nohy se jí třásly únavou i z nezvyku. Neměla ještě náladu na to se dohadovat s kdejakým usmrkancem. A už vůbec ne se snaživým usmrkancem. A tenhle třasořitka patřil k jejich elitě.
„Ne. Jak jsem řekl. Plukovník vydal roz...“
„Jestli mi hned neotevřete, poručíku, tak vám tu vaší zabedněnou palici ustřelím!“
Natáhla kohout pistole. Mladík zbledl.
„Jak chcete.“

Tak jsem slyšel, že letos se to teda pěkně sešlo, říkám ti - žádný béčka - prostě samej kvalitní matroš. Tihle ti nenechají cokoliv zadarmo, tady musíš tvrdě bojovat, pořád se zlepšovat, rozumíš?!
Takhle tvrdý utkání už jsem dlouho nezažil, to ti teda řeknu… a ty disciplíny letos, to prostě není místo pro žádný amatéry, to mi věř…
Nejeden starší profík už se pod tím letos zlomil a šáhl i po nepovoleným dopingu, takže buď drsnej, jasný?! Žádný hodinový vystávání v horký sprše nebo žlutý kačenky… prostě rychlej, intenzivní nápad, ostrej jak břitva… jinak nemáš šanci!
A teď se do toho pusť!
Věnováno všem, kteří rádi dají na rychlé a impulzivní nápady.

Stala se z toho hra pro tři strany.
Vládce zkoušel, za jak dlouho dovede dennodenní trýznění jeho vězně ke smrti.
Strážce vynakládal zoufalé úsilí, aby chlapce udržel naživu.
Úkolem palácových hojitelů bylo prodloužit život oběma: vládci i oběti.
Akras, vrchní hojitel, držel v ruce miniaturní lahvičku. Poslední kapka nejlepšího Chórského lektvaru.
Namíchal posilující nápoj pro vládce a připravil mast na vězňovy rány.
Jediná kapka v masti mohla obnovit pokožku na vězňových zádech. Mast nevydrží věčně, ale na pár týdnů přinese vězni nemalou úlevu. Potřeboval ji.
Jediná kapka navíc v silném nápoji ho mohla proměnit v jed.
Nevěděl, jak se rozhodnout.