DMD č. 09. pro 9. 4. 2026. Téma: Hošku, hošku, brzdi trošku.

Ač to neplánoval, do toho klubu spíš vběhl. 

Ano, adrenalin se na něm podepisoval. Zpomalil svůj krok a porozhlédl po okolí.

Tady probíhá večerní zábava pro osamělé muže? Jakože... Bylo se na co dívat. To, ne, že ne. Ale on tu měl jinou misi.

Začal procházet kolem tanečnic, baru, hledal svého kamaráda. Nenechal se rozrušit.

Dokud do někoho nenarazil.

"Oh- já se-" Pohled do výstřihu. Omylem. Pohlédl ženě do tváře.

"Kam ten spěch... Mhm... Poprvé tu?" 

"Ano... Ale-"

"Shhh... Zpomal..." Ani nevnímal, že mu položila ruku na hruď a jemně po ní přejela. "...noc je teprve na začátku, hm..?"

"Yea-"

"Tý vole, jakože nedokážeš vypít tři panáky během minuty? Nebo jako že dokážeš?"

"Brzdi trochu, mladej, jo? Stejně bych ti nic nenalil. Ale ty jsi už něco málo měl, viď?"

"Barmanskej vošoust, nic jinýho. Tak aspoň limonádu, mrk mrk."

Do místnosti přichází uniformovaná hlídka. 

"Benga, zdrhej." 

"Já jsem barman, to by nepomohlo." 

"Občanské průkazy. A heleme se, dyť mu není ani 17." 

"Ale já mu nedal ani tu limonádu."

"Nezájem, v provozovně nesmíte mít podnapilého teenagera, nesete za něj zodpovědnost. Tak si nastupte, pane... Jurino." 

Mladík sledoval, jak si majitele baru odváží do noci. Pak vytáhl placatku a cvakl si.

"Zdirade, tady na té cestě jsem jako školák s kamarády v zimě sáňkoval a boboval. Rozjížděli jsme se tam nahoře, kde dnes vyrůstá ta univerzitní novostavba a dojížděli jsme téměř až u řeky."

"To tedy bylo hodně divoké," komentuje Jenovéfa.

"To ano. Jednou jsme se takhle řítili dolů ,troje sáňky zapojené za sebou, div neporazíme chlápka, tehdy bychom řekli dědka, jdoucího po cestě. Volal na mě: hošku, hošku, brzdi trošku. Já mu logicky odpověděl, že nejsem Hošek, ale Zlámaljelito. Na to on jen zařval, že jelito tedy jsem a všechny hnáty že si zlámu. Naštěstí se však jeho slova nenaplnila."

"Tak jo, hlídej, jestli někdo nejde." Pokynula směrem k bráně.

Připojila svůj cyberdeck k servisnímu portu auta a chvíli se hrabala v konzoli. Zámky cvakly. Sedla si na sedadlo spolujezdce a připojila se k řídící jednotce. Po chvíli byl dole i firewall imobilizéru.

"Tak pojď, řídíš." Houkla na něj.

Paulie přiběhl, sedl na sedadlo řidiče a rovnou dupnul na plyn. jen o pár centimetrů minul hranu vrat.

"Ty vole, brzdi. To auto potřebujem celý!"

"Pardon ..." odvětil a trochu se v sedadle přikrčil.

"Na pardon to neukecáme, tak řiď trochu slušně, nebo ti to seberu. Pro začátek se tref na cestu."

"Do you think they can hear us? And communicate back?" Raven asked Mouse. 

"Why don't you ask me directly, Raven?" The ornament responded with a crackle of magic static. "Agent Hoopoe, Jerusalem Branch Chief."

Before any of the agents could react, the voice continued. 

"Glad to see HQ getting emergency protocols under way. Any more intel on the Omega situation would sure be welcome. I have agents in precarious positions I can't leave hanging for to long..."

"Roger that. Hoopoe. Before we go on... How secure is this channel?"

"Israeli secure, my friend."

"Right, let me get you to Wolf."

Dnes, prosím, pozorujeme jednorožce.
Tedy pozorujeme Pátou kolej, any pozorují jednorožce. Ti se k nim staví nadmíru obezřetně, většina ze studentek již totiž nemá... ehm, potřebnou kvalifikaci.
„Já už náhodou vím, jak věci fungují,“ dumá San. „Ony teď změní podstatu světa, aby se klidně mohly projet.“
„Já je zastavovat nebudu,“ pokrčí rameny Gwen. „Bude zábava je pozorovat, jak padaj. Myslíte si, že se jim podaří nabodnout se na roh?“
„V tom případě bych se taky projela,“ podrbu jednorožce, který se k nám znenadání přiblížil a začal být přítulný a vydrápu se nahoru.
Ono se to hýbe!
„Kde to má brzdy?“
 

Vnútro chalúpky sa zmenilo. Bolo neprázdne, zaplnené nábytkom. 

„Pomôžete mi?“ vzdychli steny.

„V dýchacích cestách sa ti hrabať nebudem,“ Paula čakala, či kýchne. „Ak netrpíš plynatosťou, pomôže ti potkan.“ 

Ratko zapanáčkoval. 

„Tadiaľto, prosím,“ líška sa oprela o šporák, potkan jej  prebehol po chrbte a zmizol v čiernom otvore. 

„Chutný chlapček!“

„Hej!“ skríkla Pavla. Na líšku i na potkana. 

Nábytok nadskočil. „Už je v dymovode!“

Líška sa rozrečnila: „Láska je ľakavá, ale raz sa naplní!“

Paula pretočila oči: „Ku kocúrovi?“

„Och, dráždiš mi chvostom izoláciu!“ trámy sa zachveli.  

Líška sa zvodne pretiahla. „Ja si ho pripravím.“

„Ochu-ochu, brzdi trochu!“ 

Sadze explodovali. 

Žene koně podél polí, co jsou zatím pořád ještě jejich, žene ho tryskem.

Kůň letí loukou a vítr letí s nimi, voní létem, otavou a prvními malinami.

Chvíli to funguje, jen on a kůň a vítr ve vlasech, nic víc, zrychlený dech a krev šumící v uších.

A pak všechno udeří zpátky, zas má před očima otce, čtyři ho vedou, jak nějakého vraha, máma brečí, táta se statečně usmívá.

Povolí otěže, ale kůň běží dál sveřepem. "Zpomal, hošku, brzdi," vydechne do zcuchané hřívy, "utéct není kam."

A kůň poslechne. Koneckonců, to on je teď hospodář.

Sklouzne do trávy a zvrací.

Saša si vždycky potrpěl na dynamický styl jízdy.

Ještě ani neměl drážní průkaz a už si to během státní zkoušky šinul Korunní dolů padesátkou kolem těsně zaparkovaných aut. Členové komise v zadní části cvičné tramvaje křečovitě drželi madla sedadel, jeden pán se dokonce chytal za srdce. 

Jen instruktor Arnošt byl úplně v zenu a spokojeně si pobrukoval. 

Po zkouškách povídá:

„Tak si představ, že ti to málem nedali, protože sis dovolil jet v Praze padesát.“

„Cože? Vážně?“

„No, tak jsem jim řekl, že povolenou rychlost jsi nepřekročil, odhad průjezdního profilu máš vynikající a já takhle jezdím taky. Takže gratuluju, kolego.“

Arku byl z toho, že mu z prstů létají modré jiskry, překvapivě nadšený. Přejel prsty po zdi a zjistil, že zářivě modrá stopa tam zůstává. Okamžitě se pustil do díla.

Namaloval krajinu, jezero, les. Namířil rukou na strop a vystřelil kaňku, která se proměnila v modré slunce. Pomaloval všechny zdi, dveře i skříň.

Vtom do jeho pokoje vtrhl Korak a Lura. "Arku, jsi v pořádku?"

"Naprosto! Podívejte!"

Přidal další čáru a celý obraz se rozpohyboval. Vlny na jezeře, vítr v korunách stromů. Z lesa vyběhl jelen po zdi až na chodbu.

"No nazdar," řekl Korak. "Z tohohle nebude Zingira nadšená."