DMD č. 09. pro 9. 4. 2026. Téma: Hošku, hošku, brzdi trošku.

Skrumáž lidských a zvířecích těl. Kůň toreadora se ocitl pod kopyty jiného hřebce a zároveň pod nohama rozdivočelého skotu. Jeho roh propíchl tělo picadora tak snadno, jako párátko jednohubku. Býk ho pak vyzdvihl ze sedla. Vítězoslavně s ním mává na pozdrav divákům, kteří šílí.

„Brzdi,“ táhnou matadoři býka za ocas. „Brzdi,“ křičí už nejen oni. Vydrážděné zvíře naopak napíná všechny své síly.

Na zemi se válí capas. Místo nich mají slovo jenom kopí. Dva muži se snaží pokořit dočasného šampiona. Zachránit kolegu se jim zatím nedaří.
„Pablo, vydrž,“ ječí další chlapík a spěchá na pomoc.

Sténání raněného přehlušuje ryk davu.

"To je tvá žena?" ukazál na fotku.

"Ano," hluboce si povzdechl. "Ona... je výjimečná. Doteď nevím, co na mě vidí, ale nedovedu si představit život bez ní."

"To je mi líto..."

"Není to tvá vina, alespoň ne úplně, taky za to můžu... Máš taky někoho, bez koho si nedokážeš představit život?"

"Mám kočku. Zrzavou. Je to nezmar a každý den mě budí škrábáním matrace pod postelí. Ale mám ji rád."

***

"Myslím, že bychom se měli vrátit."

"Máš pravdu."

Objali se a s těžkým srdcem nasedli zpět do svých automobilů.

Čas se rozjel. Auta do sebe narazila. Byla to smrtelná nehoda.

Obě postavy živě diskutovaly. Mnich gestikuloval, ona poslouchala. Občas se na něco doptala.

Nyní ale Fergus musel zaměřit pozornost na ječivce před ním, protože ten si všiml, že nedává pozor na jeho veledůležité otázky. A fungovalo to. Po pořádné facce, že mu hlava ulítla na stranu, nechal rozhovor v průchodu být a raději se vzpamatovával z dobře umístěné trefy. Tvář ho začala pálit a cítil, jak mu natekla.

Hulvát se už napřahoval, že mu to upraví symetricky z druhé strany, ale vtom se ozvalo milé, ale rázné: „Nechte nás o samotě.“

Do místnosti vešla osoba, která natošup vyklidila celou místnost.

"Měl bych trochu ubrat páru, dát si malou pauzu a zabrzdit," zamyslel se Alex. "Zítra je někam vezmu na výlet a užijeme si čas společně, jako rodina," bůh ví, že jim to dluží. 

Večer před spaním se otočil na Sofi. "Oba si zasloužíme oddech od práce a stresu. Co bys říkala na nějaký výlet zítra?" 

Sofi se na něj usmála. "To by bylo moc fajn." 

"A co takhle aquapark s tobogány?" 

"Dobrej nápad, i Teddymu se to určitě bude líbit." 

Alexe to potěšilo a cítil, jak se mu tělo konečně uvolňuje. "Tohle budu dělat častěji," pomyslel si ještě, než usnul.

Součástí kongresu byla i uvítací večeře, respektive banket. 

„Jestli se tady nepřežeru, tak už nikde,“ konstatoval Vratislav Griml. Vůbec to neznělo nespokojeně. 

„Držte se raději trochu zpátky,“ radila Eliška, „ať tu nejsme za burany z východu…“

„Jemu to taky řeknete?“ ušklíbl se a střelil pohledem po referentu Krákalovi, který si nesl vrchovatě naložený talíř.

Doktorka Bečková si stoupla na špičky, aby lépe viděla. „Hmm, papričky, camembert, klobásky, foie gras, meloun, dokonce šneci, slávky a ústřice…“

„Snad bychom přece jen měli…“ nadhodila Eliška.

Griml jí položil ruku na rameno. „Uvědomte si, že když stráví zítřek na haj… toaletě, nebude nás kontrolovat.“

Nemine rok, aby se ve škole nepouštěla Švestka. Tenhle cimrnanovský sklerotikon s železniční tematikou je u nás tak populární, že místy dochází i k opakovanému promítání v jednom týdnu. Kdykoliv ovšem dojde ve hře na Květu Hošek, její bujné kadeře na svalnatých lýtkách a odvahu nebojácné slonice, zvrhne se smích pubertálních diváků ze zúčastněného v posměšný. Samotná Jenny Suk a možná i ta Máňa Urban, co to bude režírovat, působí jako parodie na ženy, která je mi každým rokem méně příjemná. 
Když letos došlo na Květu Hošek, říkal jsem si, že by pánové mohli s tím smíchem už maličko brzdit.

Frances pozvala ke stolu kromě svých důstojníků i kapitány vězeňských lodí. Panu Laytonovi bylo jasné, že za tím pozváním je víc než jen zvyk vyžadující od kapitána pohostinnost.
„Pánové, máme tady nepřátelskou fregatu a vy se loudáte jak na vyhlídkové plavbě!“ spustila, když ze stolu zmizely pečené ryby i lojový puding.
„To je ovšem vaše starost, Doyle,“ protáhl kapitán Grenville.
Frances zaměřila pohled na kapitána Slaighta.
„Pro příště si Charlotte vymění pozici s Chimérou.“
Slaight nasadil výraz plný nelibosti.
„Mně žádnej cucák nebude říkat...“
„Ten cucák ručí za vaši bezpečnost. Je tedy ve vašem zájmu dělat, co ten cucák řekne!“

Radnice zhasla a lampy na náměstí ji následovaly. Nekromant temnotu očekával a zaplul ze světla měsíce do hlubšího stínu verandy. Šperháky byly jeho věrným přítelem a za moment byl ve starostově kanceláři. V rohu stála taška s několika lahvemi, které měly zajistit změny územního plánu. Koneckonců, kdo potřebuje černozem, když na jejím místě může stát bytovka. Výměna lahví by měla jakékoliv změny spolehlivě zastavit.

Po činu se vracel k trafostanici za městem, když zhasla policejní stanice a několik domů okolo.

Trafo už zdálky vydávalo hlasité vrnění a občas také modře zářilo elektrickými výboji.

"To stačí Máňo, nemocnice si to nezaslouží!"

Londýn 1903, o pár týdnů dříve

Na společnou večerní vycházku si Kordélie oblékla zlaté šaty. Cortanu měla v pouzdře na zádech, vlasy vyčesané do vysokého drdolu. Matthew si při pohledu na ni užasle uvědomoval, že zlatá barva lahodí její snědé pleti, že se jí z účesu uvolnilo pár pramínků a chtěl by jí je něžně zastrčit za ucho, že pod šaty nemá korzet. Nasucho polkl.
Neodolal a políbil ji. 
Přitiskla se k němu. 
Jenomže pak, uvyklý předešlým známostem, zmáčkl oblinu jejího ňadra. 
A tak Matthew Fairchild zjistil, jak silná žena je Kordélie Herondaleová. 
Otisk její dlaně ho pálil na tváři.

Klaudie se snaží nemyslet na mrtvolu v kufru. Moc jí to nejde.
"Proč ho vlastně chceš oživit?" nedá ji to nakonec. "A proč brněnská Porta?"
"Znají ho tam," odpoví Felix. "Roky tam jezdil. Budou vědět že umřel. A najednou nakráčí na pódium. Zázrak! Publikum šílí, bůh sílí, hupne na Ferdu a v tom..."
"Brzdi!" zaječí Klaudie. Zároveň se do něj opře telepaticky. Brzdy zakvílí a těsně před čumákem jim prosviští taxík.
Klaudii se ale před očima prohání jiný obraz.
”Chceš ho vyhodit do povětří? Uprostřed narvaného sálu? Kousek od nás?"
Felix jen mávne rukou. "Klid, mám to spočítaný," ujistí ji.