DMD Bonus č. 03 pro 10. 4. 2026. Téma: Proroctví

Maria se plácla do čela. Holt ne všichni její sourozenci patřili k nejchytřejším, co naplat. Nadechla se a spustila:

Zemřel hrdina, však falešný život měl.
Zbabělec a lhář, co jen třemu rozuměl.
První zlaté mince, plané sliby přízně.
Druhé víno, co skládalo oslavné jemu písně.
Třetí byly ženy, s nimiž v lože uléhal,
že sedm potomků v jejich lůnech zanechal.

Šest jich zvolí stejný osud jako on,
až se sedmým pak přijde zlom.
Jen ten ve svých rukou sílu třímá.
Jen v něm dávná zapovězená moc dřímá.
Až ten dovrší svých osmnácti let
zkázy nebo spasení se dočká celý svět.

"Vítej, dítě!" Zvolala věštkyně a dramaticky zamávala rukama.

"Posaď se a já ti za malý úplatek předpovím budoucnost," ve falešném úsměvu vycenila zuby, které jí v puse zbývaly.

"Ó ano. Vidím kolem tebe silnou energii, něco velikého se brzy stane. Narazíš na toho pravého muže, spolu budete mít tři děti, dvoupatrový dům a převeliké bohatství. Dále někdo z tvého okolí skrývá veliké tajemství a ty budeš ten, kdo ho odhalí!" skřehotala a gestikulovala.

"Osud ti chystá velikou příležitost, ale musíš jednat rychle. Cítím, že odpovědi na všechny tvé otázky jsou na dosah ruky. Za další poplatek ti je mohu odhalit."

Tisíce střípků, pozůstatky prastarého boha,

cestují skrz světy, hledají, hledají život...

A cesta zavede je sem, zkáza přijde s nimi,

v správných rukou obnoví svého boha.

Spolu s nimi přijde i velká moc,

pro každého, kdo bude jejich host.

dej pozor však, ať nespadneš do pasti,

každý pár “Feathers” sobecké je mysli. 

A „Singlets“, části, jež ztratily svou vůli,

chaos a smrt rozpoutají po zemi.

Bez rozdílu slabé, své zvolené hosty,

v krvežíznivá monstra promění jejich osudy.

Pozůstatek, jenž odmítl zemřít,

směřuje sem, utíká pryč od mrtvoly.

Křídla, jež zbyla, na pírka rozpadla se,

tělo hledají, aby obnovila původního boha.

„Nelétám?“ Metoděj udeřil do stěny. „Která to řekla?!“

Zimní zahrada oněměla. Ticho se zakouslo do podlahy, napadlo kořeny staré vistárie a šplhalo se vzhůru.  Květy se roztřásly. Jemná chlapecká ruka drapla nejbližší můru a stiskla. Na dlani ulpěl šedý pel. Tělíčko znehybnělo. Urvaná křídla se snesla k zemi spolu s okvětními lístky. 

„Nesmíš! Nemůžeš! Neumíš!“ Metoděj sevřel rty a oči se mu leskly. „Každá prolhaná můra se změní v prach!“

Na mokrou tvář dopadlo měsíční světlo. Průvan zamíchal s mrtvými přísadami. Do tmy zašustila přízračná křídla.

„Chceš měnit sny? Zraňovat? Šířit strach?“

Metoděj kývnul.

„Kdo hledá cestu, toho si najdou!“

Sangoma hodila hrst věšteckých kostí za zvuků bubnů a rytmického zpěvu a spojila se s Amadlozi, předky.

„Mocný ibhubesi, lev překročí sedm stébel, sedm kapek a sedm sluncí. Vidím píseň a tanec, radost. Na hrudi ibhubesi se vypíná štěstí umuzi, domova.

Pocit bezpečí klame – lev je sám se sebou příliš spokojený, když indlu, příbytek navštíví ingwe, levhart. Ingwe je přítel a ibhubesi ho pohostí se vší úctou. 

Když to lev nejméně čeká, levhart jeho a umndeni, rodinu zakleje tou nejhorší kletbou. Ingwe se mstí za křivdu jeho kmene, pomsta sladce rozkvete.

Ibhubesi sice levharta zabije, ale jeho osud je zpečetěn.“

"Zemřeš strašlivou smrtí."

"Řekni mi něco, co nevím," povzdechl si Harry.

"A budeš u toho fakt blbě oháknutej."

"To není nic nového." Harry pohladil svůj ošuntělý kabát.

"Budeš trpět, ale báječně si to užiješ."

"Skvělé. Takže si na mě smlsnou upíři. Když člověka vysávají, tak z toho má pomalu orgasmus."

"Nepřerušuj pořád. Potkáš pohledného tmavého cizince."

"Toho už jsem potkal. Je to Thomas. Můj poloviční, mnohem krásnější bratr. Parchant jeden."

"A dost!" Harryho učednice Molly praštila křišťálovou koulí. "To je naposledy, co pro tebe věštím. Jsi nevděčné publikum."

"Aspoň mě nebudeš muset trpět dlouho, když teda zemřu tou strašlivou smrtí."

Povídej babičko Vango,

„Tož málem na deň smutku z tej zasranej  únorovej revoluce, prídů také dva kokoti, jeden si nejdříve bude myslet, že mu bude patriť celá Europa na východě a druhý, že sa před ním bude klanět celý svět. A také jiné malé hotentoti budů skákať tak, aby sa jim zavděčili. A čím víc doma kradů, tím více budů skákať než jim dá jejich vlastní lid přes kebulu. A v čase po tým, sa na tu dobu bude vzpomínat ako na vypičenů dobu a prostí lidé sa budou smať těm hovadám pyšným zpovykaným, který tak jednu dobu celou zprasili."

Pan Wu nakráčel do zaplivané špeluňky v zaplivaném městě a zaplivanému sázkoběrčímu podal počmáraný lístek:

• První gól hlavou po prvním rohovém kopu utkání
• Druhý gól ve čtvrté minutě
• Patnáct gólů do konce poločasu
• Cena párků na stadionu korunu třicet
• Dvě červené karty pro soupeře
• Tonda dá gól rukou a rozhodčí přimhouří oči
• Na zápas přijde tisíc třista dvacet diváků
• Zápas skončí třicet ku nule a poslední gól padne v osmé minutě nastavení

Kurz: milion k jedné. Kdepak. Pan Wu neponechal nic náhodě. Odplivl si. Naštěstí pro něho to bylo v době, kdy nikomu nepřišlo zvláštní fixlovat soutěžní mače školní mládeže.

Nepokoušejte se pokořit Prokletije. 

Kdo zakolísá, bude smeten. Bouře smyje prach i slzy, spláchne těla do údolí. 

Fialoví v suti procitnou a nakrmí se jeho stínem.

Les vstalý z popela ukryje toho, kdo vytrvá. Nasytí ho pylem a změkčí mu lůžko. 

Kdo ponese v dlaních popel starých tužeb, shoří bleskem. 

Kdo žádá víc než pramen, utone v hlubině. 

Kdo pozbyde naděje, rozplyne se v zapomnění. 

Vykvete kdo nežádá, ale v tichu prosí. 

Přeslechnete-li tep hor nebo vlastní, drak nad Mali i Korabit mávne křídly. 

Potom by i smrt byla milosrdnějším úkrytem. 

Důvěřujte hoře. Není třeba hledat cestu. Cesta najde vás.

"Dobrý den," pozdravil zdvořile Aristides Protopsaltis, "doporučili mi vás. Prý byste-"

"Už to nedělám," odsekla babka.

"Ale oni-"

"Nechcu vědět, kdo vám co řekl. Už to nedělám."

"Potřebuju-"

"Všeci říkajou, že potřebujou. Nepotřebujou. Chcou. Nedělám to."

"Ale-"

"Já vím, co chcete říct. Váš kšeft se sejrama, gangstéři, všechno to vidím. Nedělám to. Nic vám neřeknu."

"Zaplatím vám."

"Už to nedělám. Hele, vy jste z Řecka. V Řecku měli věštírnu delfíni. Jeďte se domů zeptat delfínů."

"Jako do Delf?"

"Třeba to ještě dělajou. Já to nedělám."

"Nemám na cestu."

"Nemáte. Vidím."

"No a co mám teda-"

"Košinova 10. Dostanu čtyři stovky."