DMD Bonus č. 03 pro 10. 4. 2026. Téma: Proroctví

„Vystuduješ spoustu vysokých škol, pak se asi nějak zapleteš s vojáky, protože kolem tebe vidím samé uniformy. S krásnou blondýnkou budeš řešit problémy s nějakým obrovským kolem, ve kterém je hladina vody na stojačku, v tajném komplexu pod vysokou horou. Pak budeš bádat v Antarktidě a studovat svítící křeslo. Potom tím kolem projdeš, stane se z tebe taky voják, ale v jiné galaxii, budeš pobíhat se samopalem a střílet padouchy s cedníkem na obličeji. A nakonec se vrátíš na Zemi s létajícím městem.“

Malý Rodney McKay vylezl z cikánčina stanu a zamířil k čekajícím rodičům.

„No tak ta je namol.“

Dvorní astrolog dnes radí:
Čeká nás setkání Marsu se Saturnem, konjunkce přitáhne muže bohaté na duchu, co číst budou umět v ohni. 
Při novoluní střež se vlastní krve, neb z tvého rodu vzejde stín, jenž nebude stát vedle tebe, nýbrž místo tebe.
Až Jupiter vstoupí do domu sedmého, povolíš svobody těm, co jinak se modlí než ty. Ne z laskavosti, nýbrž z nutnosti, abys utišil nebezpečné bouře.
A nakonec, vladaři Luny, uzavřeš se před světem — ne proto, že bys byl slabý, ale proto, že svět nebude rozumět tvé hloubce. Tvůj oheň nebude plát na bojištích, nýbrž v komnatách mezi obrazy.

David se díval na spící Daniels. „Vidím to naprosto jasně, vaši budoucnout a budoucnost mých dětí. Mé drahé děti, zrodí se tady s vámi na Origae-6. Jsou hezčí, lepší, dokonalejší než vy. Budete jen útrpně přihlížet, jak vás pohlcují ve své dokonalosti a čistotě. Jim bude patřit tento nový svět a vy padnete, nedokonalí, slabí, vymírající druh. A ty, místo stavby své chatičky u jezera, budeš pozorovat, jak se jim daří, jak roste a vzkvétá jejich civilizace. Nebo se staneš novou královnou? Ještě uvidím, jak s tebou naložím. Já, David tvůrce, nositel budoucnosti. Jen já rozhodnu, co se dál stane."

Bude z tebe králík. Budeš mí krásné hebké uši. Budou dlouhé a budeš jimi moci stříhat. Bude to  užitečné k odhánění dotěrných much.

Bydlení ti zařídí v pohodlném kotci s výhledem do zahrady. V létě tam bude příjemný chládek. Budeš pravidelně dostávat svůj příděl sena. V období vegetační sezóny budeš dostávat zelené krmení. Pochopíš, jakou delikatesou mohou být čerstvé mladé lístky pampelišek.

Budeš se rozvalovat na voňavé peřince. Neustále dorůstající zuby si obrousíš o stěny ze silných prken. Z legrace ohryžeš i pletivo. Nebude ti chutnat, ale pro zábavu to uděláš.

Jednou utečeš. Nažereš se spadaných jablek. Bude to naposled.

“Zavolala jsem si vás ohledně vaší budoucnosti,” pravila Alex ke schlíplému studentovi. “Nemám sice křišťálovou kouli, ale přesto vám řeknu, co se bude dít. Nejdřív už potřetí neodevzdáte protokol v termínu. Takže obdržíte hodnocení X, což vás předurčí toto praktikum opakovat. Vzhledem k tomu, že budete souběžně řešit navazující praktikum a k tomu tři povinné přednášky, dovoluji si prorokovat, že se z toho pravděpodobně poděláte. Nepřipustí vás k bakalářské zkoušce, tudíž nepostoupíte do magisterského studia a tím jste zbytečně ztratil tři roky života. Dovoluji si vás upozornit, že věštba nabyde platnost za devadesát minut.”
Student zaúpěl.
“MAZEJTE TEN PROTOKOL DOPSAT!”

Čarodějka chytila malého Matthew za rukáv. Chtěl se vyškubnout, ale oči jí zbělaly a začala blekotat: "Jednoho dne se dozvíš, že nejsi synem svého otce a vyhodíš kvůli tomu do povětří věž vysokou až do oblak. Tvým nejlepším přítelem se stane stín, spoutáš se s ním poutem nejpevnějším a co nevidět se staneš zbojníkem. Taky půjdeš do pekla a vrátíš se z něj zpět, ale nebudeš už nikdy stejný. Nejvíc promění tě však moře a skleněné jezero, do kterého se zamiluješ."
Matthew se ušklíbl. "Ještě něco, madam?"
"Na vlastní tváři okusíš jazyk Oscara Wilda."
"Jasně," ťukal si Matthew na čelo.

"A toto," pravil starý mnich na prahu smrti, "jest mojí budoucností:

Zemřu a odejdu k Otci, leč neponechá mne ve svém nebeském domě.

Znovu budu seslán na zem, do jiného světa, k jiným plemenům lidským i nelidským.

Poznám mocné krále a hrdiny,  ušlechtilý národ z lesů i ty, kteří staví paláce pod zemí.

Budu bojovat se zrůdami a zplozenci samotného pekla.

Půjdu k těm maličkým, kteří mají rádi písně, pivo a dobré jídlo, a stanu se jejich průvodcem!"

("Rozum už mu moc neslouží", šeptl jeden z mladších mnichů druhému.)

"A moje jméno, vy nevědomí idioti," zesílil stařec hlas, "bude GANDALF!"

Starý kormidelník Hawkins seděl za stolem, upíjel grog z cínového hrnku a téměř prorocky spustil, až malý Toby vyděšeně hekl:
„Věřte mi, tu loď řídí určitě samotnej belezebub nebo kníže pekelnej. Kapitán má pod čepicí a stejně nás našla. A bude nás ta proklatá loď pronásledovat třeba až na samotnej konec světa nebo ještě dál. Protože von si nedá pokoj. Už si vzal jednoho kapitána. Pamatujete? Teď chce i druhýho. Nikdy nás nepřestane pronásledovat. Popluje za náma třeba do horoucích pekel. Dokud kapitána nezabije a potom nás s sebou stáhne až na samotný mořský dno… Nebo dokud kapitán nezabije jeho.“

Veškeré dění pod nebem má svůj čas, 

lidská schránka je tolik pomíjivá.

Nepomine však ta, která skryta za oltářem leží.

V pruhu bílých pláten, dvojicí srdcí hlídána,

rozpoutá boj lítý časem proplétající se jako nit.

Srdce věrná milovati budou, to jež se rozbilo,

oporou srdce srdci by jedno druhé drželo.

Mnoho ztratí, mnoho najde srdce soužené,

úzkostí tisící tisíckrát stihne ho náš Pán.

Stezky skryté útočištěm mu budou,

pláštěm nekonečně proměněný čas.

Naději však v sobě nenalezne víc,

hledat v skrytém čase úkol jeho jest.

Až kapka ke kapce v moři k sobě se stulí,

anděl andělu naději předá zářivou.