The Dresden Files

"Učeš si vlasy."

"Uh-huh."

"Přestaň se šklebit."

"Já se nešklebím."

"Šklebíš."

"Ne! Usmívám se."

"Vážně? Vypadá to, jako kdyby ses chystal někoho sežrat."

"Fajn, žádné cenění zubů. Co dál?"

"Použij deodorant. Smrdíš."

"Včera jsem se sprchoval."

"Lžeš. Já tam byl. Vím, že ses na to vykašlal."

"Ty už mě špehuješ i ve sprše?!"

"Musím. Co kdyby se ti něco stalo?"

"Jako co?"

"Třeba by tě mohl napadnout zuřivý jezevec."

"Jezevec. Ve sprše."

"Pššt. Ještě jsem neskončil. A hezky se obleč. Žádné ošuntělé hadry."

"Všechno moje oblečení mi sežrala Godzilla."

"A jo. Já zapomněl. Je čas vyrazit nakupovat!"

"Občas tě nesnáším."

"Prosím, vyměň si se mnou místo."

Můj poloviční bratr povytáhl obočí. "Proč?"

Přešlápl jsem z nohy na nohu. "Víš, že jsem dlouho nebyl na rande," zamumlal jsem. "Nevím, co mám říkat. Co když zjistí, že jsem čaroděj?"

"Co když zjistí, že jsem upír?" opáčil Thomas.

"Ale... Ženy mají raději upíry než čaroděje! Jen si vzpomeň, kolik jich obdivovalo Edwarda Cullena a kolik Harryho Pottera. Edward jasně vyhrává."

"Nemůžu uvěřit, že jsi mě právě přirovnal k té discokouli," zabrblal Thomas. "Fajn, půjdu na to rande naslepo namísto tebe, ale dlužíš mi."

"Co?"

"Duši tvého prvorozeného."

"Uhm... nechtěl bys radši pivo?"

"Platí."

Poslední věc, kterou jsem chtěl o víkendu dělat, byla stát před radou čarodějů v Chicagu a zpovídat se z mých zločinů.

"Harry Dresdene, jste obžalovaný z přechovávání nebezpečné zvěře. Máte právo nevypovídat."

"Ale potom mě odsoudíte automaticky."

"Správně."

"Jakou zvěř myslíte?"

"428 ježků."

"Na mou obhajobu, původně jich bylo jen 17. Malinko se rozmnožili."

"Na tom nezáleží. Buď je během 24 hodin odvezete mimo město, anebo zasáhneme."

Ramena mi poklesla. "Dobře. Znám rezervaci, kde jim bude dobře." Povzdechl jsem si. "Chudák Barbucha."

"Barbucha?"

"Všech 428 ježečků se jmenuje Barbucha."

Klepnutí kladívka. "Případ je tímto raději odložen pro neúnosnou míru absurdnosti!"

"Takže vy tvrdíte, že kdykoliv někomu utrhnete hlavu, vypadnou z ní vzpomínky."

"Jo. Potřebuju, aby tou dírou hned nepropadly. Chci je ukládat."

"Jistě," přikývl jsem a přemýšlel, co jsem komu udělal, že mám takové klienty.

"Dáváš vůbec pozor?" Ozval se můj návštěvník.

"Pardon. A proč vlastně ty hlavy trháte?"

Věnoval mi pohled typu quel idiot. "Je to má práce. Jsem Trhač."

"Dobře, pane Trhači," přikývl jsem, "k uchování vzpomínek potřebujete..."

Zapomněl jsem, že magickou ampuli, kterou jsem mu chtěl prodat, mi sežral minulý týden dinosaurus (neptejte se).

Tak místo toho Trhač dostal láhev od Coly, do které jsem předtím čůral.

"Panebože!"

"Co se děje?" Probudil jsem se. Karrin poprvé strávila noc v mém bytě. Nyní stála bosá v kuchyni a cosi hledala.

"Harry, to snad nemyslíš vážně." Otočila se ke mně. "Chceš mi říct, že nemáš kávu?"

"A jo." Rozpačitě jsem se poškrábal ve vlasech. "Asi… došla."

"Nemáš tu ani jídlo."

"A co je tohle?" Vítězoslavně jsem otevřel ledničku. Vykoukl na mě shnilý pomeranč a useknutá ruka.

"Nebudu se ptát," Karrin si povzdechla.

"Není to tak, jak to vypadá!"

"Řekla jsem, že se nebudu ptát! Ale s tím nedostatkem kávy něco udělej."

"Dobře," slíbil jsem. "Ale napřed..." 

Políbil jsem ji.

"Na vědomí se dává, že Harry Dresden přijímá nabídky k sňatku."

To ohlásila moje nechtěná šéfová, zimní královna Mab.

Netušil jsem, jakou melu tím způsobí.

Když jsem ráno dorazil do kanceláře, vinul se před ní kilometr dlouhý zástup žen všeho věku i velikosti. Ne všechny měly dvě nohy.

Povzdechl jsem si. Tohle mi byl Hádes dlužný.

"První!"

Kandidátka se vplazila dovnitř. "Hašahašaši!" zasyčela a olízla mi tvář rozeklaným jazykem.

"Další!"

Postupně se u mě vystřídaly:

• mumie omotaná v toaletním papíru
• Lochneska
• Frankensteinova exnevěsta
• fenka Baskervillská

Když odešla poslední kandidátka, poprvé v životě jsem někoho chtěl proměnit v žábu.

Sám sebe.

"Harry, vyžehlíš to? Díky!"

A kruci. Přesně tohohle jsem se bál. Zatím jsem zvládal své postižení nějak zamaskovat. Místo používání sporáku jsem pro mou novou přítelkyni připravoval maso na grilu. Griloval jsem, až se ze mě kouřilo.

Místo dívání se na filmy na počítači jsme chodili do kina, kde jsem si sedal co nejdál od projektoru. A po městě jsem ji vozil zásadně na kole. Elektrické přístroje čaroděje vážně nemusí.

Jenže teď...

"Můžeš to vyžehlit?"

Polkl jsem nasucho. 

"Ano, lásko."

Popadl jsem žehličku. Přece to zvládnu! Jsem Harry Dresden, jediný čaroděj a detektiv v Chicagu. Já...

Žehlička vybuchla.

"Už zase!"

"Zemřeš strašlivou smrtí."

"Řekni mi něco, co nevím," povzdechl si Harry.

"A budeš u toho fakt blbě oháknutej."

"To není nic nového." Harry pohladil svůj ošuntělý kabát.

"Budeš trpět, ale báječně si to užiješ."

"Skvělé. Takže si na mě smlsnou upíři. Když člověka vysávají, tak z toho má pomalu orgasmus."

"Nepřerušuj pořád. Potkáš pohledného tmavého cizince."

"Toho už jsem potkal. Je to Thomas. Můj poloviční, mnohem krásnější bratr. Parchant jeden."

"A dost!" Harryho učednice Molly praštila křišťálovou koulí. "To je naposledy, co pro tebe věštím. Jsi nevděčné publikum."

"Aspoň mě nebudeš muset trpět dlouho, když teda zemřu tou strašlivou smrtí."

Věděl jsem, že je hloupost lézt na speed dating pro nadpřirozené tvory. Jsem jediný oficiální čaroděj v Chicagu, takže jsem tu vyčníval jako bolavý palec.

"Máš sexy mozek, pane detektive," zaslintala zombice. "Samou láskou bych tě sežrala."

"Jsem trošku natvrdlá, ale jinak hodná," tvrdila golema.

"Utratím hodně peněz za pěnu na holení. Jsi bohatý?" vyptávala se vlkodlačice.

"Políbím tě na krk! Ukaž!" sápala se na mě upírka.

"Já tě nevidím," zafňukala víla, která byla o dva metry menší než já.

"Muhehe hehehe!" chechtala se celých pět minut zlá ježibaba.

Poté, co speed dating skončil, rozhodl jsem se, že umřu sám.

"Protřepat, nemíchat... Nebo to bylo neprotřepat, míchat...?" mumlal Harry, zatímco se skláněl nad kotlíkem.

Lebka nad krbem promluvila. "Co to sakra děláš, šéfe?"

"Snažím se uvařit lektvar inteligence."

"Vážně? Já myslel, že připravuješ Bondovo Martini."

"Zmlkni, Bobe." Harry se ani neotočil.

"Takhle se bavíš se svým nejlepším přítelem?"

"Moje nejlepší přítelkyně je Murphy."

"Myslíš tu, do které jsi blázen, ale neřekneš jí to, protože jsi zbabělec?"

Harry ho udatně ignoroval.

Bob začal kvokat.

"Přestaň!" povzdechl si Harry.

Bob zmlkl. Jen aby vzápětí dodal: "Harry, myslím, že bys to měl rychle dovařit..."

"Proč?"

"Protože se chováš čím dál tím hloupěji."

"Hej!"