DMD č. 16. pro 16. 4. 2026. Téma: Zažraný čtenář

Štěstí bylo, že se v pocitech vyhoření vcelku střídali. Méně šťastné bylo, ze nikdo nevěděl, kdy na koho z nich krize přijde.

Frank dostal tik, když Radar vyplnil formulář za něj. Klinger zhroucení simuloval průběžně, ale oko na punčoše během cvičného poplachu ho málem dostalo doopravdy. Hawkeye se rozvzlykal nad rozbitou kolonou.

Plukovník Potter utěšoval, povzbuzoval, nabízel placatku. Tuhý kořínek, zkušenosti a pravidelné rituály, krčil rameny tajuplně. Prostě se držel.

...aspoň do chvíle, než se vyřítil z latríny s kalhotami u kolen a řevem, který kretén vytrhl - a zřejmě použil - závěr westernu Běh divokých koní, který tam každý den četl.

"Vážená kolegyně," pravila ředitelka gymnázia, "rozhodli jsme se, že byste pro začátek mohla individuálně pracovat s problémovými žáky. Například - Ctibor. Přestavte si, on pohrdá výukou fyziky!"
Nic zvláštního. Takového nějak zvládne.
"Místo práce v hodině si pod lavicí čte!"
Čte? Puberťáci ještě čtou?
"Tvrdí, že středoškolská výuka přírodních věd je příliš elementární a jen ho okrádá o čas. Radši louská nějaký divný brak. Podívejte se sama. Odmítal ty papíry vydat, skoro se sepral s učitelem..."
Vzala je do ruky. Přístup k supergravitaci pomocí supergrupové variety. Kurnik. Musí si fofrem dostudovat gravitační teorie. Nebude ale jednodušší obrátit studentův zájem k magnetronům?

Eliška už jako malá ráda četla. Přečetla všechny knihy, které měli doma.

Ano, i ty o sadaření a chovu ovcí. 

Když pak dostala umístěnku do Horního Hrádku, dovolil jí ředitel Šebesta půjčovat si knihy z jeho soukromé knihovny. 

Ano, i ty, za které by ho uklízečka okamžitě udala, kdyby je před ní nezastíral iluzí. 

Na to, co uvidí v salonu v bytě de La Rivettových však Eliška připravená nebyla: knihy tady zaujímaly celou jednu dlouhou stěnu, narovnané do polic od stropu až k podlaze. Když mezi nimi spatřila Babičku, Povídky Malostranské a Kytici, samozřejmě v češtině, skoro ji to dojalo.

Nultá hodina, čeština. A ještě k tomu se píše slohovka.

"Byl jsem pohoršen do četby... Snad pohroušen!" plánoval v duchu Nils, co napíše. Hned další hodinu bude prezentovat projekt do angličtiny. Moc se mu na tom pracovat nechtělo, prakticky to nechal tomu druhému, co ho dostal do skupiny. Snad to nějak vyjde...

...

"Byl jsem zažraný do četby... Počkat, takhle to slovo není! Žeby zapraný? Nebo spíš zas..." 

"Zabraný, Henriku, zabraný! Myslíš nahlas, tak si dávej pozor na pusu," opravil trpaslíka češtinář.

Henrik se protáhl. Dneska moc nespal. Navíc ho sužoval ten otravný, všudypřítomný pocit, že na něco sakra důležitého zapomněl.

Do Short Circuit dorazila jen pár minut před osmou. V druhém patře už ode dveří viděla zelené vlasy.

Přišla k Amy zezadu a nakoukla přes rameno, co dělá. "Zajímavý ..." pomyslela si. Už pěkně dlouho neviděla někoho, kdo by vůbec věděl, že se někdy dělaly papírový knížky, natož aby nějakou četl.

Chvíli jí koukala přes rameno. Nevypadalo to že by si jí všimla, tak si potichoučku sedla přímo naproti ní a čekala.

Na hodinkách bliklo 20:00. "Tak máme celou, začnem?" Ušklíbla se.

Amy sebou leknutím trhla a s hlasitou ránou se zřítila i s židlí dozadu.

Natáhla se přes stůl: "Žiješ?"

Netvor sice jeho úskok nečekal, ale Trnilam nemohl otálet. Potřeboval vykouzlit silnou obranu. Každá chvilka znamenala rozdíl mezi životem a smrtí. Při studiích a taky po nich vysedával v učebnách, četl v moudrosti a zkušenostech minulých generací, vše vstřebával a také sklízel posměšky. Teď, když už číst nemohl, neboť v Lučných vrších nebylo co, vše zúročoval. Nejprve odklonil přeludy, pak postavil pevnou vzduchovou zeď.

„Kam jsi Vajgore zmizel?“ vydechl Borlan.

„Přemístím nás kouzlem ven, jinak tu zemřeme,“ vychrlil Trnilam. 

Zábrana okolo nich se pod netvorovým náporem zachvěla.

Borlan se otočil. V očích zmatek.

„Musíme vypadnout!“ Trnilam k němu napřáhl ruku.

„Co říkala?“

„Baští skokany jako jednohubky!“

„Jednou hubou?“

Alberto kývnul.

„Kéž jí čelist vyskočí z pantů! Horní i dolní! Nechutně velkohubá žabožroutka!“

Kulevra skončila s přeměřováním a začala se hladově svíjet kolem žabáků: „Ssspolknu vásss, ssspocívám, šťassstně ssstrávím!“ 

Smyčky se utahovaly.

„Co uděláme?“

„Budeme jednat chladnokrevně!“ 

Alberto zamrznul.

„Troubo!“ Skokan se k němu naklonil a tichounce mu zakvákal do sluchových kůstek: „Sleduj tělo. Vlnu za vlnou. Čti její pohyby. Až polkne a přimhouří oči, použij svoje Cuisses - Grenouilles!“

„Co sssi to šeptáte, sssákussky?“ kličky se zrychlily. Užovce začaly odkapávat sliny. Napjala břišáky, zavlnila se jako exotická tanečnice a polkla.

„Skoč!“

Kluci postupovali naprosto rutinně. Krajina byla na obranu jako stvořená a droidi byli blbý jak troky. Berek občas zamyšleně mrkl na Thona. Dnes byl mimořádně zticha, žádné vtipné veršovánky...
"Že by ho nic nenapadalo?" naklonil se k poručíkovi Bennar.
"To u něj jde?"
"Pravda. Tak se na to podíváme."
Kapitán se neslyšně postavil Thonovi za záda.
"Veřejný kanál, vojíne."
"...zeňského kata si Stein živě vzpomínal... cvak. Co je?"
"Co by bylo? Si tady střílíš a u toho si čteš?"
"Čtu, no a?"
Thon zněl ublíženě a současně otráveně.
"Zvládnu obojí."
A na důkaz toho sestřelil čtyři super battle droidy najednou.
 

Pravda, zaujala ho obálka.

Ten líbající se pár byl až na druhém místě.

Ano, půjčil si ten titul z knihovny. Zprvu to byl popis zahrady a domu. Jenže najednou se to zvrtlo.

"Vivien... Dovol mi ochutnat tvé uzrálé třešně..."

"Jsem jenom tvá, Gabrieli..." Volnou rukou mu přejela po boku. "...mé tělo je tvůj sad..."

Nemohl odtrhnout zrak. Tak odborné názvy, nejspíše si vypůjčil nějaký biograf s botanickými prvky.

To se mu líbilo.

Možná až moc.

Byl do toho tak moc zažraný, že zcela nevědomky začínal mít těsno v kalhotech.

Příroda jej vždy umělá vtáhnout a on jí dobrovolně vyjít naproti.

Nikdy neměla na čtení nic lehkého, kdoví proč jí vždycky strčili do rukou knihy, nad jejichž jedním každým odstavcem si lámaly hlavy celé generace mudrců a učenců. 

Ale co už. Jak jednou čtení přivyknete, je to stejná potřeba jako třeba dýchat. Nepohrdnete ani návodem na prášku na praní, není-li (v jistých místnostech) nic jiného.

Tohle čtení bylo záživnější než návod na prášku na praní. I když musela občas číst odstavec nejméně dvakrát, aby pochopila.

Nejdříve to přičítala nemotornému holubovi - nebo rackovi? - který létal kolem.

Co ten pták vlastně chce?

Pak si na něj zvykla.

Vlastně se s ním četlo líp.