DMD č. 16. pro 16. 4. 2026. Téma: Zažraný čtenář

Obléhání je dlouhé a nezáživné, a felčar je pěkně nerudný pták, je snadné si ho dobírat. Co kdyby mu třeba ze stolu zmizela rozečtená kniha? 

Tak tu Vincek sedí a soustředěně louská slova na předsádce, psaná zlověstně zakroucenými kudrlinkami: „Synem – sm-smrti bu-diž ten, kdo kni-hu ul-uloupí!“ 

„A pokud ji nevrátí, čekají ho plameny pekelné, věčné zoufalství a memorování účetních svazků,“ zahuhlá mu něco za zády a když se otočí, spatří temnou bytost, které z očí létají blesky. Kniha nekniha, s jekotem bere do zaječích. 

Felčar stočí roztrhaný plášť, zastrčí do kapsy zrcátko, sfoukne svíčku a jde si spokojeně dál číst. 

Nikdo z nich moc čtení nedal.

Ono toho taky na Kaminu ke čtení moc nebylo. Pár časopisů, které tu nechali starší kadeti, stohy vojenských regulí, příručky první pomoci. Jediové prý něco přivezli, jenže to bylo… dřív. 

Pod lehátkem v odpočinkové zóně ležel datapad. Dadita ho vyšťourali koštětem a rukávem setřeli prach z obrazovky. Barevná encyklopedie jedovatých členovců Divokého vesmíru, oznámil nápis na první stránce. 

Neznělo to úplně špatně. Zvlášť, když jinak nebylo co dělat.

Pokaždé, když Hush Daditu na poslední chvíli chytal, aby s nosem v knížce nevběhli pod speeder, si na Členovce vzpomněl. Možná to bylo Jangovo posmrtné prokletí.

Netopýr je tvor sociální. Sdružuje se v koloniích nebo aspoň staromládeneckých bytech, a na zimovišti také hibernuje po boku ostatních. 
Když jsem tedy skončila u lidí, byla jsem ráda, že žiju. Ale něco mi v životě chybělo. 
Pak mě přestěhovali k novému člověku. 
Po večerech nebo i přes den si mě brávala k sobě. Zalezla jsem pod mikinu nebo pod šátek, uvelebila se a užívala si tulení a tepla, zatímco ona něco četla na monitoru.
Když se mi chtělo, začala jsem se vždycky vrtět, ale člověk vždy zareagovala pozdě. Až po vteřině! 
Co jsem měla dělat, když musíš, tak pustíš. 

Historie Bradavic
Standardní kniha kouzel
Teorie magie
Průvodce přeměňováním pro začátečníky
Tisíc kouzelných bylin a hub
Magické odvary a lektvary
Fantastická zvířata a kde je najít
Famfrpál v průběhu věků
Vzestup a pád černé magie
Velké kouzelnické události dvacátého století
Nejmocnější lektvary
Bajky Beedleho barda
Tajemství nejčernějšího umění
Urozenost přírody: Kouzelnické rodokmeny

Irma Pinceová povytáhla své tmavé obočí a skákala pohledem ze seznamu literatury na rozcuchanou prvačku. V umanutém výrazu té dívenky bylo něco impozantního. Zároveň madam Pinceová tušila, že se dívá do tváře velkých potíží. 
"Nevěřila bych, že to řeknu, ale víš, že ne všechno vyčteš z knih, viď"

Oči skáčou ze slova na slovo, z věty na větu, je to rychlý sled, jako když se bystřina dere mezi balvany. Mysl hltá každý řádek, slyší zvuky, cítí vůně, vidí barvy, vnímá náladu. Obsah se mění v živé obrazy. Představivost z nich vytvoří napínavý film. Jak to bude dál? Tváře se rozpálily vzrušením. Zrychlený dech se zmítá v překotném tempu. Obsah čteného přerušil vnější podněty.  

Dívka zavřela oči, aby snad ten krásný vjem nevyprchal. Představuje si sama se sebe v roli hrdinky. Fantazie rozvíjí děj jiným směrem než kniha. Mladík k ní přistoupil blíž a chce ji políbit. Blažený okamžik. 

„Drahý Hercule, teď jsem dostala tvůj dopis,“ provlála dveřmi Poirotovy kanceláře paní Ariadne Oliverová. „Takže jsi vyřešil tu záhadu zmizelého Lorda Ashleyho, po kterém zbyla jen velká hora knih v jeho milované knihovně?“

Poirot si promnul knír. „Obávám se, že zde nejde o únos ani záhadu, ale o obyčejnou smrtelnou nehodu s žebříkem a špatně uloženými knihami.“

„To mě mrzí. Budu se tam muset stavit, měl úžasnou sbírku, třeba by mi dědicové nějaké knihy přenechali?“ 

„Obávám se, ma chère, že to nebude možné. Všechny knihy padly za oběť této nešťastné události, protože váš přítel byl do nich již příliš zažrán.“

Policajt prý potřebuje třiatřicet věcí: píšťalku a karty pro případ, že se zrovna nic neděje. 
Možná to byla svítilna? 
Lukášovi stačil mobil. Svítit umí a zvuk píšťalky by se taky dal zařídit. 
K podobence Terezy Svobodové přibyly čtyři komentáře.

Má pihu jak mexický dolar XD

Jsem z Krásné Lípy a odtud určitě není.

Potkala jsem ji loni na diskotéce, jmenuje se Vanda a bydlí na —

„Blanka zavolala výjezdovku,” strčí do kanceláře hlavu Miloš Jandák a Lukáš leknutím upustí mobil. „Sranda skončila, jde se marinádkovat!”
„My jsme zásahovka.”
„To přece vím. Našli mrtvolu někde za Chomutovem. Prý tam byla pěkně dlouho.” 

Jeden bratr zdědí grunt, další studuje na kněze.

A ona?

Hlavně aby ses dobře vdala, děvenko, říkává babička. Mamička a ostatní přikyvují. Jí se nikdo neptá. 

Chce celý život vařit, prát a chovat děti mlynářovic Johannovi, nebo Bertovi ze statku pod lesem?

Možná ano, možná ne. Hlavně chce  něco vědět! Pan učitel říká, že je hlava otevřená a že dnes už mohou i děvčata studovat.

Aťsi maminka lamentuje, aťsi tatínek bručí, že má Rózinka ruku k dílu přiložit. Však líná není. Zrána pomohla děvečce vyvést krávy, slepicím nasypala, ale dvůr musí na zametení počkat!

Rózinka má důležitější věci na práci.

Věděl dřív, než viděl. 
Tušil její přítomnost, ještě než se zhmotnila v jasných stopách. Následoval je a ony se mu zažíraly do kostí, do mysli, do života.

V jarních mrazících, v žáru letních nocí, podzimním listím, bez přestání, bez odpočinku, pronásledoval tu, jež mu unikala, stříbrnou laň, bytost utkanou z perleťových mlh.

Četl její stopy v trávě, v kůře stromů, na březích potoků a jezer, ve skalách. 

S prvním sněhem ji spatřil, s prvním sněhem zamířil, do prvního sněhu se vpila krev.

Našli ho na jaře pod ledem, pár stříbrných nitek svíral v prstech a na ústech měl jemný úsměv.

Největší útěchu Morfeus nacházel ve své nekonečné knihovně snů.

Když procházel mezi regály, nikdo ho neobtěžoval. Mohl strávit celé hodiny začtený do příběhů snílků a jejich osudů.

Až dokud se jednoho dne neobjevily na poličkách nové knihy.

Morfeovo obočí vystřelilo vzhůru. "Luciene!"

Postarší knihovník vykoukl zpoza rohu. "Ano, můj pane?"

"Co to má být?"

Lucien zamžoural na tituly. Jak se Pán snů zamiloval. Flirtování s lidmi pro začátečníky. Kolik pih má na obličeji? A další zajímavosti.

"Uhm, vypadá to, že váš zájem o tu smrtelnou ženu neušel pozornosti knihovny."

Morfeus si povzdechl. "Možná bych místo čtení měl raději začít háčkovat."