DMD č. 23. pro 23. 4. 2012. Téma: Šedesátá

Poznámka: Výrok, který Daniel cituje, zazněl, tuším, z úst A. Dubčeka.
Poznámka 2: Já za to nemůžu. Mám opravdu špatnou náladu, vybavují se mi samé smutné věci. Ani mučit postavy se mi nechce.
---
„Šedesátá léta se v rokenrolu vzhlídla a mně byly tenkrát tři roky,“ prohlásil Jaroslav L. u oběda.
„Ty jsi v pětašedesátém? To už by sis mohl něco pamatovat,“ navázal Martin H.
„Já nevím. Z té doby si pamatuji jenom stíny za okny s květinovými záclonami, maminčin tichý pláč a podivný hluk. Pro tříleté dítě byl Sovětský svaz velmi abstraktní pojem,“ vzdychl Jaroslav.
„Tenkrát byly květiny opravdu pošlapané a jaro se zastavilo,“ parafrázoval Daniel von Drak výrok, který kdysi zaslechl u svých studentů.
„Můj strýc byl knězem. Ještě v té době byl v Boršově, pak už ne,“ řekl prostě Lukáš N.

„Žiaden elf neporazí trpaslíka!“
„Len aby si sa nedivil!“
„A sakra.“
„Tak vidíš.“
„A máš to, môj elfí priateľ.“
„Uznávam porážku.“
„Vážne?“
„Iste, ja sa nebudem paprčiť ako ty.“
„Hurá! Opäť vyhráva ten najlepší tpaslík.“
„Je tam toho.“
„Paprčíš sa?“
„Nikdy!“
„Elf vládne svetu!“
„Môjmu určite nie.“
„Prehra bolí, však?“
„To bolo parádne.“
„O trpasličí chlp.“
„Ale vyhral som.“
„Ale o trpasličí chlp.“
„Posledný krát!“
„Už ma to nebaví. Bude to už šesťdesiata hra. Myslím, že by sme mohli ísť robiť niečo zmysluplnejšie.“
„Akože čo? Leštiť si brnenie? No tak, Legolas. Naposledy. Môžeš byť Blesk McQueen a ja budem Bourák...“

...poradě.
Radily se co ten šmejd
v lidské mluvě zvaný Raid.
„Radím vyhlásit jim válku“
vzlétla moucha v hezkém šálku.
Seklo jí to velice,
měla velké ambice.
Pohnutý osud jí renome dodával,
přilepenou k mucholapce kněz ji včera oddával.
Matku plácačkou jí vzali,
otce sprejem postříkali.
Tahle moucha měla v plánu
vyhlásit boj Bohu, pánu,
který takhle krutě trestá,
obyčejná muší gesta obyčejných zvyků.
Další moucha v triku
přidala se záhy.
„Vemte do úvahy,
že je nutné jednat rychle,
na to nemusím číst bichle.
Zkrátka do zbraně a na ně!“
A tak dejte pozor děti,
mouchy na vás brzy vletí!

Za inspiraci a nápad děkuju Lejdynce, která ve mě probudila vzpomínky.
----
Šedesát kilometrů. Třicet sedm mil... Nohy už skoro necítím. A tak jen sedím a sním...
Slunce nesměle probleskuje mezi mraky. Zlaté a šedé.
Hladina jezera se leskne v jeho paprscích tisícem malých penízků. A v ochranné náruči skalisek mrkají hlavičky stulíků. Zelené a zlaté.
Prastarý mostek se klene mezi ostrůvky. Letopočet z kamene už dávno smazal čas. Ztrácí se v zelenkavém šeru starých dubů. Jejich větve se proplétají jako prsty milenců. Hluboký, tichý les. Končí až tam kde začínají hory. Zelené a šedé.
Šedesát kilometrů. Třicet sedm mil... Nohy už skoro necítím. A tak jen sedím v loďce a sním.

Od Kaifáše odešel zoufalý; navštívil Petra, se strachem, že ho nepustí přes práh, jenže Petr měl oči plné vlastní viny. Ještě byli spolu, když je Pán po vzkříšení vyhledal. Nakonec Jidáš skončil na popravišti: umíral šťastný.
***
Něco se v něm zlomilo tu noc, kdy pozoroval spícího Froda. I Sam musel uznat, že Gluma nechali daleko za sebou a že Sméagol je spolehlivý přítel. On byl tím, kdo hodil Prsten do ohně.
***
Po čase se k nám vrátil. Zase spolu: muž, žena, dítě. Nebylo to snadné, ale odpuštění nevěru zhojilo.
***
V poslední vteřině poslední minuty...jiné rozhodnutí.
Každá cesta má rozcestí.

Poznámka: Závěrečné drable ze série o strašidelném domě. Písnička Yvonny Přenosilové, kterou Jitka poslouchala, je zde, nefalšovaná šedesátá léta prosím.
Jitka neměla představu, co Evžen Vulpes v bytě vlastně prováděl, a jeho ujištění, že teď už bude všechno v pořádku, věřila jen napůl.
Spala však nerušeně.
Ráno se probudila báječně odpočatá. Do pokoje pronikalo ranní slunce a zelenorůžový válečkový vzoreček na stěnách najednou vypadal mnohem méně zašle a špinavě než dřív.
Spokojeně se protáhla, vstala a vydala se do kuchyně postavit na kafe. Zapnula rádio a mimoděk se vesele připojila k nakřáplému hlasu zpěvačky: „…rudou lásku budem spolu pít…“
Všimla si uschlých lístečků v květináči a už chtěla zvadlou primulku vyhodit, ale zarazila se. Mezi stonky nesměle rašilo nové poupě.