Vincent van Gogh

A/N: Mám ráda všechny své van Goghovské drabbly a zcela sebestředně si myslím, že se letos řadí k mým nejlepším. Přesto nejsilnější citový vztah mám k tomu prvnímu.
Vincente, kdybys žil, věnovala bych ti ho.

Prohlížel si obrazy, které namaloval už dávno a které ještě neposlal svému bratrovi do Paříže. Narazil na obraz své židle, který namaloval v Arles. Hned za ním našel Gauguinovo křeslo. Zastesklo se mu po něm.
Léto za okny se zlatě lesklo. Díval se ven do té krásy, do polí slunečnic, do vší té radosti. Ale jemu bylo smutno, chyběl mu přítel.
Za oknem se mihl nějaký stín.
Vincent nechal obrazy být a vyběhl za tím stínem ven. Byl přesvědčený, že je to Gauguin. Určitě se mu taky stýskalo a přijel za mnou!
Ale venku byly jen slunečnice a prázdná zahrada.
___
Poznámka: Vincent van Gogh poslední měsíce svého života trpěl halucinacemi, které možná nakonec byly příčinou jeho smrti. Zemřel 29. července 1890 v Auvers-sur-Oise, dva dny poté, co se postřelil do hrudi.
Zde si můžete prohlédnout Vincentovu Židli a Gauguinovo křeslo, které namaloval za Gauguinovy návštěvy v Arles.

Venku byla zima, větrno a obloha byla nepřátelsky šedá. Choulil se v domě u kamen a prohlížel si Gauguinův portrét.
Co když ho opustí, co pak? Zaplavil ho pocit beznaděje a zoufalství. To by nemohl přežít.
Kdosi vstoupil do místnosti. Vincenta popadl prudký vztek a vrhl se na příchozího s břitvou. Gauguin vytřeštil oči a couvl.
„Zbláznil ses?“ křičel na něj.
Vincent zpanikařil, když si uvědomil, co provedl. Se studem vyběhl do zimy a zastavil se až v rue du Bout d'Aeles.
Bolest uvnitř byla nepřemožitelná. Bezmyšlenkovitě napřáhl ruku nad levým uchem a ťal. Obličej mu zalila jasně červená krev.

Poznámka: Opět van Gogh, protože se v tomhle 'fandomu' cítím dobře. Dnes ale nebyla inspirace obrazem, nýbrž jeho výroky z dopisů, které psal svému bratru Theovi a sestře Wilhelmině.
___
Hleděl na prázdné plátno a přemýšlel. Neměl rád, jak na něj bílá plocha hleděla: „Nic nedokážeš.“ Prázdný obraz měl navrch, neměl tenhle pocit rád.
Přemýšlel o barvách. O jejich kontrastech a jak nejlépe pomocí nich zobrazit své pocity.
Nemyslel na to, co maluje, jen chtěl ukázat obrazu, že není idiot, že něco dokáže. S každým tahem štětce nebo tužky se krok za krokem zlepšoval.
Červená, skoro až hnědá, nejlépe vynikla vedle indigové a působilo to hlouběji, než s pouhou černou. Měl na barvy instinkt, kterým se vždy řídil.
Jeho barvy sice neodpovídaly realitě, ale vypadaly dobře na nyní namalovaném plátně.

Poznámka: Tak tohle mě pekelně potrápilo. Napsala jsem asi tři drabble, než jsem objevila to pravé. Zdá se, že van Gogh dokáže zachránit celkem cokoliv. Dnešní drabble je inspirováno van Goghovou 'verzí' slavného obrazu od Francesca Goyi.
___
Sledoval křivky nahého těla na Goyově obraze. Svůdná maja se na něm natahovala a nabízela svou nahotu. Bylo to vulgární, ale přesto začal malovat i on svou verzi slavného obrazu.
Gloria. Konečně byl osvobozen od nešťastných lásek. Ženy ho přitahovaly, ale žádná pro něj nenašla pochopení.
Jenom ty na obrazech. Myslely si to, co chtěl on. Vypadaly tak, jak do nich viděl. Obvykle nebývaly tak krásné, jako ve skutečnosti. Ale nemohl si pomoci.
I ta svůdná maja měla v sobě něco zlověstného. Ženy byly nevyzpytatelné.
Gloria. Už ho nebudou trápit.
Nanášel tahy tělové barvy a těšil se, až přijede Gauguin.