Lidé s kocovinou

"Ha, Ivan!" zvolal Fanouš od stolu. "Přišel nečekán, nezván..." Když spatřil Ivanův výraz, zarazil se. "Co se děje, vole?"
"Budu se ženit, ty vole," oznámil Ivan pohřebním tónem.
"Ulovili tě na husí játříčka?" zachechtal se Saša.
"Kéž by. Byl jsem donucenej s Líziným otcem, dědou a strejcem pít slivovici."
"A co se stalo?"
"Po dvou flaškách strejc prohlásil, že jsem zkurvenej pražák a jestli si Lízinku nevezmu, zastřelí mě. Což by byla prdel, kdyby na mě pak nevyběh s malorážkou."
Sašovi zaskočilo pivo.
"No, myslím, že jsem dal rekord v horským crossu. Setřás jsem ho někde za ocasem lišky Bystroušky."

Sašu vytrhlo z komatu zvonění telefonu.
"Spíš?" ozval se na druhém konci Ivan.
"Ne, vole. Cvičim pozdrav slunci a popíjim u toho odvar z kombuchy," zavrčel Saša "Každopádně teď už nespim."
"A zavez bys mě do špitálu?"
"Co se ti stalo, vole?" zbystřil Saša a zapil ibáč zvětralou kofolou.
"Chlastal jsem s Jindřichem a Fanoušem a ty hovada napadlo udělat sumo zápasy v tom kruhu, co zůstal v trávníku po bazénu."
"Už nic neříkej."

"Pan Mádl?" ozvala se sestra s rentgenovými snímky. "Tak máte zlomený dvě žebra."
"Kokoti zasraný," zaklel Ivan. "To tak! Prej, že jsou lehoučký jako motýlí křidýlka!"

Jiřík do sebe naklopil již šestý rum, který platil Ivan, a zalkal: "Proč já si, do prdele, nemůžu najít normální práci?"
"Počkej, já myslela, že děláš v tom callcentru?" podivila se Lynda.
"A to ti přijde jako normální práce?" opáčil Saša.
Jiřík pokračoval: "Posílám deset životopisů denně a nic."
Ivan chvíli hleděl do telefonu, který pak otočil směrem k Jiřímu.
"Zkusil jsem tě vygooglit. První, co jsem našel, je tvoje profilovka s tuzemákem."
"To je nelegální! To je proti GDPR!" bránil se Jiřík. "Budu žalovat Google, že shraňuje moje citlivý data!"
"Pro začátek bych si zkusila upravit soukromí na Facebooku."

Ivan se zastavil mezi keři, které lemovaly chodník k jejich domu, mírně se zakymácel a započal s hledáním klíčů. V ten okamžik se mu cosi otřelo o nohu.
"Hele, kotě," pronesl nahlas. "Chudáku kočičko, ty jsi tady úplně sama ztracená! Pojď, já tě zachráním, já tě vezmu domů do tepla."

Líza zvedla oči od notebooku a pedezíravě si Ivana změřila.
"Našel jsem kočičku," oznámil Ivan. "Sebral jsem ji před barákem. Bude to moje sebranka."
"Říká se schovanka a to zvíře si necháme jen přes mou mrtvolu."

Druhého dne, jen co uklidil kočičince, byl Ivan donucen nastartovat Facebook.
Nechcete někdo kotě?

Ivan polkl obsah pohárku a zaržál: "Borovičko, mrcho šedá!"
"Dobrá, čo?" zatetelil se Ľuboš.
"Chutná to jak kerosin," zhodnotil Saša.
"Tak ešte do druhej nohy!" pravil Ľuboš a odešel k baru pro další rundu.
Za chvíli na stole přistál tácek s po okraj plnými decovkami.
"Ty vole, co to je?"
"Vzal som rovno veľké, nech tam nemusím stále chodiť."
"Tak tohle já odmítám vypít," konstatoval Ivan.
"Proč, ty vole?" podivil se Saša. "To máš jedno, jestli vypiješ dvě malý nebo jednu velkou, ne?"
"To teda nemam. Slíbil jsem Líze, že budu pít jenom malý panáky. Takže si dám až příští."

"Do prdele, jak má jako ten krám fungovat?" rozčiloval se Ivan.
"Normálně to nasadíš, zmáčkneš ten čudlík a tlačíš směrem dolů," vysvětloval Albert.
"Akorát to bzučí a hovno se děje. Ty vole, to tu nemáte normální vývrtku?"
"Tohle je normální vývrtka!"
"Tohle je totální kokotina!" zařval Ivan, který zoufale pozoroval utrženou polovinu špuntu, jak rotuje na konci nerezového válce.
"Kdybyste pili rum jako slušný lidi, nemusíte tu řešit vývrtky," komentoval situaci Jiřík.
"Třeba už jsou slabý baterky," zamyslel se Saša.
"Podle mě je to slabý celý," uzavřel Ivan a zatlačil zbytek korku do lahve kusem klacku. "Dáte si někdo Beaujolais?"

"...to je totiž naprosto zásadní. Dokud se neujasní, jak je to definovaný, tak se vo tom nemá vůbec smysl bavit. Když nemáš daný ty vstupní parametry, tak prostě můžeš bejt v úplně jiný dimenzi a..."
"Jak dlouho už takhle mele?" zeptal se Saša hledě na blábolícího Jiříka.
"Asi tak tři hodiny," odvětila nevzrušeně Lynda. "Začalo to poté, co si dal tu bábovku."
"Jakou bábovku?"
"Tu, co jsem dones z práce. Přinesla ji kolegyně Dušková," přiznal Ivan.
"Co v tom, proboha, bylo?"
"Spíš co bylo na tom. Ozdobila to dobrotou, u který se kolega Machovec dušoval, že jde o moučkovej cukr."

Cesta na maloměsto, které se nachází mezi Řitkou a Pičínem, byla vcelku nudná, jelikož jsem ji absolvoval v autobuse integrované dopravy po dálnici D4. Samotná obec mě na první pohled zaujala historickým náměstíčkem s vietnamskou večerkou, kde jsem si zakoupil cigarety, a čtrnáctipatrovým panelákem, který se tyčí hned nad ní.
V obci se nalézá zámek a také rozlehlý anglický park, kam chodí popíjet mládež 15 plus. Pak také skejtpark, kam chodí drandit na koloběžkách mládež 15 mínus.
Na Bobříši je ovšem nejvýznamnější to, že zde žije můj nejlepší přítel Saša Kladívko, který má dům, zahradu, gril a plný sklep piva.

"To pivo chutná jak velbloudí moč," prohlásil Ivan a zapálil si startku.
"Co čekáš od Krušovic, ty vole," poznamenal Saša.
"Já bych šel jinam," navrhl Albert.
"Ale kde jinde bude pivo za dvacet sedm?!" bránil se Jindřich.
"Navrhuju hlasovat," řekl Fanouš. "Kdo je pro to tu zůstat?"
Zvedly se tři ruce, tři zůstaly dole.
"Co blbneš, Lyndo? Dyť jsi říkala, že další krušky dáš už jen v případě smrti žízní!"
"Ty vole, padá mi klenba a nevzala jsem si ortopedický vložky. Takže jakmile se postavim, mam pocit, že mi někdo bodá do paty stovku hřebík. Takže jdu leda na hajzl."

Ivanovi v kanceláři hned od rána zuřivě blikal telefon.
Ivan sám páchl jako čtvrtá cenová, cigára a zoufalství. Vzhledem k tomu, že se probudil po třech hodinách spánku u Lyndy na gauči, se nebylo čemu divit.
"Ty vole, to je určitě ten Vašinka," zaúpěl, když se telefon znovu rozblikal. "Já to, kurva, nechci řešit."
Raději odešel na oběd. Telefon stále blikal.
Kolem čtvrté Ivan přece jen zvednul sluchátko.
"Mádl, prosim," zahuhlal.
"Krásný dobrý den, pane Mádle! Tady je Vašinka. Já už jsem se trošku začínal bát, že jste na mě zapomněl!"
"Ne," zavrčel Ivan, "já jsem se na vás vysral."