Lidé s kocovinou

"Podrž mi pivo, budu předcvičovat!" Ivan se vypotácel od zahradního stolu.
Saša posilněn Aperolem vykročil na trávník za Ivanem a převrátil židli. Fanouš ho následoval.
"Ika tika gymnastika, zhlboka sa dobre dýcha," započal Ivan sestavu, kterou si pamatoval z dětských let.
"Vysoko je slnko, hlboko je zrnko!" hýkal Saša ve snaze se zaklonit. "Ty vole, jak je to dál?"
"Něco na ornici brázda," doplnil Fanouš a ruply mu kalhoty. "A nějaká jarabica."
"Nechte toho, mentálové!" vykřikla Týna. "Hoří vám gril!"
"Cez rieku je most, cvičili sme dosť!" vyhrkl Saša a jal se hasit krkovici.
"A vytáhneme si vreckovky a zamáváme!"

"Ty vole, já už se na to vyseru," zaúpěl Ivan, chopil se látkové pleny, kterážto mu sloužila jako kapesník, a zdatně imitoval jelence běloocasého.
"Něco mi o tom povídej," zahučel soucitně Saša a odmotal další kus toaleťáku. "Zasraný jarní pyly."
"A to ještě nekvetou jehnědy. Líska, bříza a olše jsou moje smrt," přisadila si Lynda.
"Kdyby na ty zkurvený alergie aspoň něco zabíralo," stěžoval si dál Ivan. "Jsme tu jak stádo jelenů v říji."
"Ty vole, to je nápad!" zvolal Saša a rozběhl se k lednici.
"Obávam se, že zvěřinovej guláš nám moc nehelfne."
"Ale hovno guláš!" vykřikl Ivan. "Jägermeister!"

Ivan a Lynda mířili ulicí Rybalkovou dolů.
"Tady přes tu zídku jsem jednou ožralá přelezla, že si to zkrátim přes Grébovku, ale dole už byly zavřený vrata. Mně se nechtělo vracet, tak jsem se protáhla tou mezerou mezi šprušlema. Ale bylo to teda těsný!"
Ivan neváhal a přelezl zeď. "To musim vyzkoušet!"

Lynda se protáhla jako první. Ivan odpozoroval techniku a začal se cpát do čtyřicenticentimetrové škvíry.
"Au, ty vole, Lyndo, pomoz, já jsem se tu zahák za pinďoura! Nemůžu tam, ani zpátky!"
Lynda chytla Ivana za ruku, trhla a ten vypadl do Vršovic.
"Jauvajs! Nechceš mi ho aspoň pofoukat?"

Ivan se probudil na koberci v trochu zmuchalaném saku. Nejdříve potřeboval ibáč. Naštěstí jej měl ve filmovce v kapse saka.
Rozhlížel se kolem a uvažoval, kde je. Fialový chlupatý koberec, sedačka s přehozem z plyše oranžové barvy.
V kuchyni zkusmo otevřel dvířka polepené tapetou se zvířecím vzorem. Našel jen instatní jihlavanku a chuť na kafe jej přešla.
Na záchodě málem dostal závrať, když shlížel do hlubokého kaňonu.
Při čištinění zubů (Kartáček raději měl vždy s sebou. Protože nikdy nevíš, kde se probereš.) zíral na malbu koupajících se slonú na stropě.
Při úprku ze dveří si všiml jmenovky na dveřích - Mníškovi.

"Kdo si dá pivo?" zeptal se Ivanův otčím.
"Já!" vyhrkl Ivan a dodal: "Řídí Líza."
Ivanova matka postavila na stůl mísu s řízky. Až doposud se situace jevila jako ideální.

"Já se ti divím, Lízinko, že vydržíš s člověkem, jako je Ivan," spustila paní Mádlová při kávě. V televizi běžela Rosamunda Pilcherová. "Vždyť jen chlastá a nemá žádný kamarády. A všichni jeho kamarádi jsou magoři. Ivane? Vezmi si montérky a běž na zahradu smontovat tu lavičku z Lidlu!"

"Až zas budu mít nápad jet na návštěvu k matce..." začal Ivan v autě.
"Tak řídíš zpátky. Já tvoji matku střízlivá nedám."

U kočky Šklíby se toho večera sešla vybraná společnost omladiny ze Dvorů. Dým v lokále utěšeně houstnul a štamgasti věděli, že dnešek bude vyžadovat lepší matroš.

„Polož to, vole, šaršounování je za čtyřicet babek, to radši propiju-“
„A vědí tu, kdo já jsem?!?“
„Šaršounování je zpoplatněno, chlapečku, i kdybys byl nakrásně král Chaosu, což nejsi.“ Zatím. Řekla od stropu kočka Šklíba.
„Nemelte a pojďte si potáhnout s housenkou!“

---

„Mám se snažit vzpomenout, co se dělo potom, co jsem vypil tu láhev s oranžovou rotující žábou?“
Sborové kroucení disponibilními výrůstky.
„Ale vysvětlí mi někdo, proč je pod stolem ten ohnivej anděl?!?“

Ivan si dolil sklenici červeného, naklonil se zpět k notebooku a pokračoval: "Odysseus jim nechal zalít uši voskem, aby neslyšeli zpěv Sirén a on sám se nechal přivázat ke stěžni."

Lynda private to Saša: Jsem si toho Ivana musela mutnout, to se neda.

Saša private to Lynda: O čem mele teď? Já si ho ztlumil, když vysvětloval paralelu mezi Númenorem a Atlantidou.

Jindřich: WC.

Albert private to Fanouš: Posloucháš to?

Fanouš private to Albert: Zltumil jsem ho, když si dal druhýho špeka a otevřel Petišku.

"A Amazonky si nechávaly..."

Lynda private to Saša: Priste ho taky radsi privazem ke stezni.

"Kolik jsi měl těch vodek?" zeptal se Fanouš.
"Tři," odvětil Jindřich a soustředěně zíral do své šrajtofle, kterou vylovil z batohu. "Na další už nemam. Zaplatim ještě ten zbytek a pudu."
"Tak jestli chceš, tak na jednu tě ještě pozvu," navrhl Ivan pln chmelového optimismu a objednal Jindřichovi panáka.
Ten do sebe kopl Finlandii, odpotácel se k baru vyřešit svou útratu a následně bez rozloučení zmizel.

"Tak co?" zeptal se Saša, co čekal s cigárem před hospodou na Ivana, který platil jako poslední. "Zaplatils mu tu čtvrtou?"
"Jo. A taky pátou, šestou, Sex on the Beach, tři piva a utopence."

"Jak strašnou kocovinu jsi měla, když ses rozhodla koupit si tohle auto?" zeptal se Ivan a nenápadně nahlédl na tachometr.
"Buď rád, že se vezeš a můžeš chlastat," odpálkovala ho Lynda. "Cíťa je spolehlivý vozidlo."
Škoda Citigo s kufrem naloženým lahváči supěla do kopce zřejmě jen silou Jindřichovy vůle.
"Lyndo, šlápni na to, mně se chce strašně chcát!" zaskučel již poněkolikáté.
"Benzínka je za 3 kiláky," oznámil Saša.
"Hele petka od Nestea!" zvolal vítězoslavně Jindřich a vzápětí se již ozvalo nezaměnitelné zurčení.
"Jindřichu, ty prase! Ty mi chčiješ v autě?!"
"Se neposer, stačí že je citově nevyrovnanej ten tvůj samochod."