Divadlo Járy Cimrmana

„Tak copak to tady máme? Další svévolné vyjetí z hory! Co mi k tomu povíš, Veverko?“
„To kvílení se už nedalo vydržet.“
„Jaké kvlíení?“
„Malá měla prázdniny. Máme střídavou péči,“ vysvětloval Smil.
„Pěkný prázdniny,“ odfrkne Veverka, „To muselo být slyšet až tam nahoře.“
„Vždyť víš, Veverko, že naše jeskyněčka chodí do sboru. Musela cvičit.“
„Když za tebou stojí tisícovka nejvěrnějších. Když spustí Ktož su boží bojovníci, to je sbor. To se třese vozová hradba. Tomu nerozumíš.“
„Máš si zacpat uši, když ti to vadí.“
„Stejně jsem nikam nedojel. Zastavili mě na cestě nějací strážmistři, že se nesmí za hranice okresu."

Jsem princ Drsoň, možná znáte mého bratra Jasoně. Že ne? O nic nepřicházíte. Je to sice fešák - jsme si totiž k nerozeznání podobní - ale jinak je to nesnesitelný svatoušek.

Například je odporný optimista. Něco dobrého najde i na epidemii úplavice, sakra. V jednom kuse se usmívá jako měsíček na hnůj, takže mívám chuť rozthnout ho na dva kusy. 

Taky je nechutně rozdavačný a rodinné jmění vnucuje kdejakému otrapovi. Samozřejmě si nesmíte myslet, že sám jsem nějaký nelida a skrblík, také se občas o nějaké to zlato rozdělím. Jednou jsem například půlce vesnice předal zlatého stafylokoka.

Ale všeho s mírou, sakra!

Stejně jako slavný muž v černém, co kráčí pouští a pistolník jde za ním, tiše je zpovzdálí sledoval. Ta trojka blbců byla docela nápadná. Inu, královská krev. A navíc, co potkali toho průvodce, pohybovali se docela hlasitě. Jeho nálada se sice pohybovala na škále od hlubokého rozčarování po bublavou mrzutost, ale během této mise se kolikrát přistihl, že si tiše prozpěvuje. Text písně, v němž se otevíral nevěstin trezor a padaly hlavy, ponechme stranou. Pořád jsme přece v pohádce.
Cupital dál.
Občas nakopl houbu.
Princ Drsoň, Jasoňův zlý jednovaječný bratr.
Zatím ho neznáte, ale brzy se do věci vloží!
Sakra.

Najednou všechno vypadalo úplně jasně. Tak zjevně, že nedokázal pochopit, jak mohl celou dobu přehlížet něco, co měl přímo před očima.
Tehdy nepadlo jediné slovo. Rozumělo se samo sebou, že jeho příliš časté návštěvy se neopakovaly ani o příští senoseči ani jindy a nadále se on i Stázi chovali, jako by nebylo k ničemu došlo. Nejen že ho nic nenapadlo, dokonce si nepovšiml některých zvláštností toho dítěte - až do dnešního dne.
Teprve výmluvně pronesená slova jeho konečně rozpoznaného potomka rázem ukončila všechny pochyby a odhalila prostou skutečnost.
„Pane doktorrrre, tatínku, maminka má prrrravdu! Vždyť my oba rrrrráčkujeme jako vejce vejci!“

Hynek: Jdu kontrolovat stráže.
Smyl: S tím rozkazem počkám na tebe.
Hynek: Jakej rozkaz, Smyle?
Smyl: Ten kterej spadne.
Hynek: Aha, tak to jo.

Hynek odejde kontrolovat stráže.
Veverka: Už spadl?
Smyl: Ještě ne... Už.

Hynek se vrátí.
Hynek: Tak co, spadl?
Veverka: Co myslíš, no samozřejmě. Tak co, jedeme?
Smyl:

3.4.2021
Na mém Václavském náměstí v Praze není ani noha! Jak si můžou myslet, že mě to neurazí?! Kdyby tak někdo jel a vyřídil jim, ať si trhnou nohou...
Veverka: Takže se jedé!
Smyl: NÉ tak rychle. Čtu dál...

...ale vás tam poslat nemůžu...

Hynek: Takže nic.

5. října 1906:
Po blamáži se sklízením brambor pomocí vycvičených prasat, kdy byla čtvrtina úrody sežrána a sedlákovi Spurnému se zaběhl kanec do lesa, Vídeňák se zapřisáhl, že naši obec opustí před svatým Martinem.

16. prosince 1906:
Vymlouvaje se na sněžení, Vídeňák v Liptákově nadále setrvává. Aby vzbudil zdání užitečnosti, nacvičil s žáky místní školy vánoční představení. Ovšem kromě opakovaných řečí o jmelí v něm nebylo vánočního zhola nic.

1. března 1907:
Vídeňák způsobil další rozruch, když se o masopustním úterý ověsil kastroly a pokuřoval jedno viržínko za druhým, představuje tak parní lokomotivu. Slíbil však, že po Velikonocích obec opustí.

Rytíř Hynek: Tak co jsi zjistil v hospodě, Šlupko? Máme vyjet?

Rytíř Šlupka: V hospodě jsem nebyl. Před vsí mě zastavila stráž, kde prý mám roušku.

Hynek: Hrome, jak zjistili, že tu ten Veraicon máme?!

Šlupka: Klid, nezjistili. Rouška říkají tomuhle. (Ukáže respirátor.)

Hynek: K čemu to je?

Šlupka: Aby nebylo vidět do tváře.

Veverka: Na to je lepší sklopit hledí.

Šlupka: Bodejť. Pak se ptali, jestli mám důvod k opuštění místa pobytu. Tak povídám: "To jdu právě zjistit."

Hynek: Správně. A co ti řekli?

Šlupka: Že jestli to nevím, tak důvod nemám.

Hynek: Výborně, konec pohotovosti. Nikam se nejede!

doktor Žába: Cyrile, jak se řekne: "Milí lidožravci, jsme přátelé!"

Cyril: Upumpa mňamba, echto kámoš.

Žába (k domorodcům): Upumpa mňamba, ech tokámoš.

domorodci: Hehe!

Cyril: Pozor na správnou výslovnost! Právě jste řekl: "Jdu na námluvy."

Žába: A do háje!

Cyril: Promiňte, že vás stále opravuji, ale "ado háje" znamená v jejich řeči: "Mám banány."

domorodci: Akt? Akt?

Žába: To mě chtějí svlíkat, nebo co?!

Cyril: Ptají se, kde máte ty banány.

Žába: Ať daj pokoj! Jednou jsem si ulevil a už mám banány na talíři porád!

Cyril: No, to právě nemáte.

Žába: Chcete mě naštvat? Jděte do há...

Domorodci: Akt?!

"Málo známou skutečností je, že se Cimrman při svém výzkumu dilatace času v Řecku (všiml si, že v řeckých kavárnách plyne čas pomaleji) zúčastnil také prvních Olympijských her v Aténách. Zvolil si disciplínu nejtěžší, tedy Maratonský běh.
Během osmnáctého kilometru ho ovšem osvítil nápad k problému s línavostí kamerunských ovcí, se kterým ho seznámil jeho dobrý přítel Emil Holub. Stopl si proto projíždějící vůz se senem a vydal se na cestu do Afriky.
Maraton úspěšně dokončil na pařížské Olympiádě, ovšem vlivem poruchy na vzducholodi dorazil pozdě na start i do cíle. Nevyhrál sice, ale alespoň se stal nejposlednějším z posledních."

Růženka si odfrkla. Jak se dalo čekat, trh byl plný zeleniny a slepic... ale žádný šafrán ani zázvor. To bude muset putovat daleko na jih jako minule. Zase měsíc v prdeli!
Navíc jí nebylo jasné, k čemu to dědeček potřebuje. Do uzenek se šafrán ani zázvor nedává a do piva taky ne. Nic jiného v hospůdce neměli.
Kdyby byla podezíravá, myslela by si, že se jí zbavuje pokaždé, když do hospůdky přijede nějaký mladík. Jako by mu vadil její ostrý jazyk, silné paže, které rozpůlí poleno jedním švihem sekery, nebo ta bradavice na nose... Ale to by dědeček přece neudělal!