Když se vrátíš domů
Tak nějak přišla krize, protože to letos prostě nestíhám, píšu na poslední chvíli a o čtení už vůbec nemluvím (a strašně mě to mrzí, byť nikdy nejsem čtecí přeborník a přečtu jen zlomek vašich úžasných drabblů), a už jsem si i říkala, jak mě to nebaví, ale pak jsem se rozhodla napsat trek a po prvním odstavci mě to tak zahřálo, že to prostě nevzdám, i kdybych měla psát až do konce měsíce jen o Spockovi a Kirkovi.
No... prostě tohle drabble je pro mě :D Konec nezajímavého povídání :)
Kirk se jednou rozhodl přijít na hospitaci do Spockovy hodiny, když byl „za odměnu“ pověřen výukou kadetů.
Vklouzl do zadní řady a nasadil si na nos brýle, dárek od Kostry. Spock začal svůj výklad o zásadách bezpečnosti; Kirk věděl, že ho to ve skrytu otravuje.
Zarazilo ho ale, jak sveřepě Spock působil. Šikmá obočí se mu nad nosem sbíhala a působil tak zlověstně. Jako kdyby to byl někdo úplně cizí.
Zato když hodina skončila a večer se sešli v Kirkově kajutě a Spock vklouzl k němu pod bavlněné přikrývky, najednou celý zjihl a byl to zase ten starý logický Vulkánec.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To drabble rozhodně není jen
To drabble rozhodně není jen pro tebe. :)) Takové krásně milé. Káč. :)
To jsem ráda, děkuji :))
To jsem ráda, děkuji :))
awwwww! Pokud takhle, pak ať
awwwww! Pokud takhle, pak ať ti to opravdu vydrží po zbytek dubna :)
Asi i vydrží, zjistila jsem,
Asi i vydrží, zjistila jsem, že mi to dělá duševně opravdu dobře :D
Awwwww, to je milý. :) a
Awwwww, to je milý. :) a představa inkognito kirka mě děsně baví. :D