Na ostří nože
Ztráta lodi. Zajetí. Už zakusila hořké sousto poraženého. Tentokrát ne! Dokud má vítr v plachtách, neodevzdá meč nepříteli.
O vítězství nerozhodnou děla. Tma je zradila. Tma se stane jejich spojencem. Dostat se z dosahu fregaty.
Tančili nad propastí. Záblesky děl věnčily temnotu. Stačil jediný chybný krok. Nebyl čas na únavu. Ani na bolest.
Ráno halila mlha. Hýčkala šalupu ve studené náruči. Konečně mohli vydechnout. Na chvíli. Museli odklidit trosky. Spočítat raněné. Frances se nesměla zastavit. Ještě ne.
„Madam, pan Foley se poroučí. Vzkazuje, že by vás rád viděl.“
Miltonova slova ji vytrhla z kruhu soustředění.
„Pane Gillinghame, paluba je vaše!“
Vůbec netuším, jak se mi s tím podařilo poprat. Osobní setkání s protivníkem bylo totiž to poslední, o co by stáli.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To tedy bylo o fous. A kdo ví
To tedy bylo o fous. A kdo ví jestli ještě mají vyhráno, na nepřátelské lodě můžou narazit i příště.
Líbí.
Jako poctu Tvému stylu, který ve vyjadřování velice přesný, se jen zdvořile pozeptám, zda to "věnčily" úplně sedí... Ale neodpovídej, jestli na to nemáš náladu, prostě mi jen nenaskočil ten správný obraz, což se mi u Tebe jinak nestává.
To slovo tam chtělo být už od
To slovo tam chtělo být už od začátku. Nevím, jak lépe to vysvětlit. Vhlavě byla myšlenka a prsty napsaly tohle. Nevylučuji, že v jiném rozpoložení, by třeba nenapsaly něco trochu jiného. Díky za komentář.
Doufám, že už jsou mimo
Doufám, že už jsou mimo nebezpečí. Ale obávám se, že neee
A já byla přesvědčená, že
A já byla přesvědčená, že jsem to komentovala. Nekomentovala? Očividně tu řádí pojídač komentíků.
A rozhodně osobně s nepřítelem nesetkávat!
Ošklivý pojídač komentíků. A
Ošklivý pojídač komentíků. A máš pravdu. Žádná osobní setkání.